O smyslnosti intelektu

Recenze

Vytvořeno 17. 1. 2013 2:00

Autor: Veronika Hájková

Již v pořadí druhá kniha Davida Nichollse, jež vychází v českém překladu. Po úspěchu Jednoho dne, jenž se stal předlohou pro film uvedený do kin v říjnu minulého roku, vydává nakladatelství Argo i Nichollsovo ranější dílo. Spisovatelský debut o mládí, vstupu do světa dospělých, vědomostní soutěži i bezhlavé lásce, o tom všem je Otázka za deset.

David Nicholls patří mezi celosvětově uznávané autory románů ze života. V současnosti má na kontě tři knihy, z nichž dvě lze sehnat i na pultech českých knihkupectví. Narodil se v roce 1966 v městě Eastleigh jako prostřední ze tří sourozenců. V letech 1983-85 studoval na univerzitě v témže městě dramatické a divadelní umění a angličtinu. Dalším vzdělávacím institutem, kterým prošel, byla univerzita v Bristolu, kde získal v roce 1988 titul bakaláře v oborech dramatické umění a angličtina. Jako mladý účinkoval pod pseudonymem David Holdaway v divadle, kde ztvárnil především menší role. V roce 2003 mu vydalo nakladatelství Hodder and Stoughton první román – Starter for Ten (Otázka za deset), o dva roky později pak další – The Understudy (v češtině nevyšlo) a jeho prozatím posledním dílem je One Day (Jeden den), který vyšel ve Velké Británii v roce 2009.

Brianu Jacksonovi je osmnáct let a s velkými očekáváními se vydává na univerzitu. Míří sem s jasnou představou, jak by měl takový správný studentský život vypadat. Najde si nové přátele, všude, kam přijde, bude budit dojem volnomyšlenkářského intelektuála, časem možná potká i dívku, se kterou začne plnohodnotný vztah. Záhy však zjišťuje, že ne vše, co se dočtete v knihách, musí nutně pocházet z reality. Místo útulného, podkrovního studentského bytu ho čeká malý pokojík a svérázní obyvatelé ubytovny, Josh a Marcus. Při prvním večírku padá i Brianova teorie, že univerzita slouží především k nabývání nových znalostí. Jedno předsevzetí však přeci jen vyjde, na párty se setkává s Rebeccou, výstřední studentkou práv a oddanou bojovnicí proti apartheidu a systému vůbec. Daleko více mu však do života zasáhne Alice, dívka z bohaté rodiny, která je krásná a ví to. I přes různé eskapády a trapasy se Brian nevzdává a neohroženě se bije o její přízeň – především jiskrným intelektem a snahou zazářit v týmu, který se má účastnit soutěže Univerzitní kvíz. Bohužel, ne vše vychází, jak by mělo, a časem se, k Brianově smůle, ukazuje, že nehynoucí láska ne vždy činí zázraky. Hlavně, máte-li potřebu působit jako odměřený pohodář, a nemáte pro tuto roli vlohy.

Při četbě Otázky za deset se rozhodně nebudete nudit. Tato kniha je doslova napěchována brilantním britským humorem a sarkastickými průpovídkami hlavního hrdiny. Dokonce si troufám tvrdit, že srovnávání s Jedním dnem není na místě, i když se tak děje v mnoha případech, kdy přijde na knihy Davida Nichollse řeč. Otázka za deset je totiž na rozdíl od pozdější tvorby románem, který má svého čtenáře prvotně pobavit a autor vám v něm předkládá jednu zábavnou situaci za druhou, zatímco Jeden den se spíše řadí mezi knihy sledující člověka po delší časový úsek, takže se v něm střídají, jako v životě, kapitoly veselé, ale i tragické. Osobně mě Otázka za deset bavila více, i když jsou oba tituly velice povedenými díly.

Brian by byl veskrze nudnou postavou, složka jisté naivity a opožděného objevování fungování a základních principů světa dospělých z něj však činí velice zajímavou postavičku. Vychutnávala jsem si pasáže, kdy popisuje výsledný dojem, jaký by měl svým oblékáním, chováním či gesty budit, ale vzápětí zjišťuje, že působí naprosto opačně. Trochu škodolibě mě také rozesmály naschvály osudu, které Brianovi hatí všechny plány. Být mladý je zkrátka psina, i když na tento fakt přijdeme až na stará kolena.

Kolik lidí, tolik chutí. Někomu bude Otázka za deset připadat jako jednoduchá, na myšlení nepříliš náročná kniha, která vlastně nemá ani originální a spletitý děj, je lehce předvídatelná a ústřední postava se po většinu času chová jako šašek bez rozumu. Otázkou ale zůstává, zda je skutečný život opravdu tak složitý, jak si myslíme a namlouváme, nebo se tak pouze tváří a zakrývá tak svou trivialitu, již však nevidíme. Stejně jako Brian.

Ukázka z knihy:

Mimo školní rok byste sotva našli opuštěnější lokál, kam zajít na pivo. To hnědé, vlhké a nevábné prostředí navozuje dojem, jako byste seděli v něčí ledvině, ale v průběhu posledních pěti let se stalo určitou tradicí scházet se večer na druhý svátek vánoční právě tady, a tradice se musejí dodržovat. Takže jsme tu, já, Tone a Spencer, sedíme ve vinylovém boxu barvy krevní sraženiny, od září naše první setkání. Když jsem sem šel, byl jsem trochu nervózní, ale Spencer je zřejmě upřímně rád, že mě vidí. Tone nejspíš taky, i když u něj se to projevuje dost osobitě, například tím, že mi zaťatou pěstí dává buráky.
(…)
„Speciál“ je pivo s panákem ginu. Místní hostinský přispívá ke vzdělání hostů tím, že podporuje experimentování a zlepšováky, a i kdybyste si vymysleli tu nejnechutnější kombinaci, nehne ani brvou. Pivo s panákem ginu je navíc na standardy Černého prince poměrně vyspělá kombinace.
(Nicholls, D.: Otázka za deset. Praha: Argo, 2012, s. 138-139.)

Knihu Otázka za deset vydalo nakladatelství Argo