Víkendové drama

Recenze

Vytvořeno 21. 1. 2013 2:00

Autor: Lenka Martinková

Tenhle nadpis snad nejlépe vystihuje knihu Údolí – Katastrofa. Hned na první pohled zaujme titulní stránka laděná do červena, na které je nejnápadnějším prvkem ženský obličej s podivně rozmazanýma a slepýma očima. Už to samo o sobě ukazuje na atmosféru knihy, do které se člověk chystá vstoupit.

Katie si dá předsevzetí, že o víkendu vyšplhá na vrcholek Ghost. Je to vůbec poslední vrchol nad Údolím, který ještě nezdolala. Navíc teď se má škola Grace College připravit na důležitou návštěvu, a proto se ruší výuka. Většina ze studentů dostala přidělené některé stanoviště, a jen na několik málo z nich už nebylo nikde místo. Mezi ně patří i Katie a její přátelé. Přestože se původně chtěla vydat na výpravu sama, horská vůdkyně se na Ghost hodlá vydat jen s větší skupinkou.

Přátelé začátkem víkendu vyrážejí. Někteří z nich si jenom chtějí dokázat, že na to mají, ale většina chce přijít na stopu osmi zmizelým studentům, kteří před lety Ghost (pravděpodobně) zdolali, ale do školy se už nevrátili. Přestože příběh vypadá, že s prvním dílem nemá nic společného, veškeré shodné motivy jsou spojeny v cestě na vrcholek pokrytý ledovcem. Hrdinové čas od času najdou nějakou fotku nebo předmět, který na místě mohl zůstat po jejich předchůdcích. Tím je atmosféra mnohem děsivější, než kdyby studenti cestovali jen tam a zpátky. Důkazy mnohdy vypadají tajemně a je jenom těžko uvěřitelné, že je na ostatní nenastražil někdo z nich.

V prvním díle měla hlavní slovo Julia s bratrem Robertem, které teď vystřídala trochu samotářská Katie. K tomu, aby se výprava mohla vůbec uskutečnit, se potřebuje spřátelit s Annou – horskou vůdkyní. Anna k výpravě má důvod, chce pomoci svému nemocnému dědečkovi, a proto mu dává slib, že v horách vykoná prastarý rituál, ze kterého se dozví, jestli se uzdraví, nebo ne.

Děj pochopitelně začíná ve škole, odkud se hrdinové musí potají dostat. Část knihy se odehrává na skále nad jezerem na pozemku školy. Vzápětí už začíná cesta na Ghost vedoucí přes bažiny (nebo rašeliniště) do horské chaty, kterou vlastně nezná ani samotná vedoucí výpravy Anna a odkud druhý den hrdinové stoupají na vrcholek hory.

Ghost je sám o sobě tajemný, ale jeho kouzlo sílí, když dojde k úrazu a začnou se objevovat podezřelé cedulky. Na první pohled to nemusí vypadat nijak děsivě, spíš by se dalo říct, že člověk má pocit, jako by některé z nápisů byly špatným vtipem. U mnoha z nich ani není nikde v knize vysvětleno, kdo je ve skutečnosti napsal. Čtenář může leccos tušit nebo se domnívat, ale nic z toho se nikdy nepotvrdí.

Podobně jako v prvním díle se i tady na konci poslední kapitoly objevuje tabulka lidí, kteří v tomto díle zemřeli. Některé z nich čtenář vlastně ani pořádně nezná – autorka se o nich zmiňuje jen několika sporými větami v souvislosti s něčím jiným, co od nich odvede pozornost. Jindy by se tyhle postavy daly označit za jakési „křoví“, objevují se totiž výhradně na pozadí mnohem důležitějších informací.

Svým způsobem na člověka druhý díl Údolí dělá dojem, jako by šlo o jiný, s předchozím dílem nesouvisející příběh. Přesto věřím, že každý objeví něco, co oba díly bude spojovat.

Knihu Údolí – Katastrofa vydalo nakladatelství Deus