Jaké to je být odlišná ve světě, kde každý někam patří?

Recenze

Vytvořeno 30. 1. 2013 2:00

Autor: Zuzana Tomášková

Chicago budoucnosti. Dystopická společnost. Pět frakcí. Pět různých životů. Který si šestnáctiletá Beatrice zvolí a jakým překážkám bude muset čelit? Zůstane se svou rodinou, nebo svou frakci zavrhne? A může vůbec?

Chicago se v románu Divergence změnilo a obyvatelé vytvořili pět frakcí, aby zabránili válce. Každá frakce vyzdvihuje jednu ctnost – Neohroženost, Odevzdanost, Sečtělost, Upřímnost a Mírumilovnost. Šestnáctiletá Beatrice stojí před rozhodnutím, do které frakce se zařadí. Zůstane se svou rodinou, či svou frakci zradí? Volba je těžká, ale nutná a díky ní pozná lépe nejen sama sebe, ale i své blízké. Rozhodnutí ji také přivede do cesty nesnesitelného, a tak trochu úchvatného cvičitele, se kterým má pozoruhodně mnoho společného. Beatrice v průběhu výcviku musí snést hodně bolesti a utrpení, aby se stala ještě silnější. Pomalu však začne zjišťovat, že před ní stojí mnohem větší nebezpečí a množství zraňujících událostí. Dystopická společnost se začíná bortit. Kdo za to může? A dá se to zastavit?

Třiadvacetiletá spisovatelka Veronica Rothová žije v Chicagu a psaní se věnuje již od svých dvanácti let. Kniha Divergence je první knihou z plánované trilogie, která si okamžitě získala mnoho příznivců po celém světě. Deník The New York Times ji dokonce zařadil na šesté místo v seznamu bestselerů.

Příběh nenudí, je plný akce a napětí. V knize najdete mnoho drastických i dramatických scén. Je záhadná a realistická, protože mluví o nás samých, o naší morálce i srdcích. Společnost budoucnosti se bortí, protože mezi poznáním a touhou po moci leží jen křehká hranice. Příběh je o objevení sebe samé i druhých. Co když své blízké vůbec neznáme?

Hlavní hrdinka Beatrice (Tris) je odvážná, je nesobecká (ovšem, ne dost) a je velmi inteligentní. Je divergentní. To však v této společnosti není přípustné. Odlišnost přináší potíže. A zatímco hrdinka čelí rozhodnutí, kterou frakci si zvolí a později jak svou divergenci utají, baživší po moci splétají důmyslné plány, které se ctnostmi nemají nic společného. Chystají válku. Avšak divergence je může zastavit.

Beatrice vyrůstala v pokojné frakci Odevzdanost, ale vždy měla pocit, že do ní nepatří. Není dostatečně nesobecká. Frakci Sečtělost zavrhla. Zbývala pro ni už pouze Neohroženost. Ale co když odvaha a nesobeckost je totéž? A co její rodina?

Kniha mě lapila do svých sítí už po prvních pár stranách, a to i přes to že jsou na mě popisy poněkud strohé. Miluji malebná přirovnání, ale v knize je nenajdete. Ani by se sem nehodili. Svět je surový i mírumilovný. Záleží na tom, ve které frakci se nacházíte. Ale nejhorší ze všeho je nikam nepatřit, stát se odpadlíkem, stát se spodinou společnosti.
Hrdinové mi byli sympatičtí hned od samého začátku a mnohé postavy se v průběhu zajímavě vyvinou, někdy k lepšímu, jindy jak už to tak bývá k horšímu. Často jsem však sama sebe nachystala, jak se při čtení usmívám, občas jsem trhnula hrůzou. Pasáže jsou milé i nervy drásající. Tris je koneckonců neohrožená. Čtyřka, její rádce, cvičitel a možná i milí je úžasně vykreslen. Líbí se mi, jak umí Tris odhadnout a vyburcovat ji k lepším výkonům. Možná je to i proto, že toho mají tolik společného. Rozhodně víc než by si Tris myslela.

Na románu Divergence mě ovšem upoutala především vidina budoucnosti, kde je společnost rozdělena do pěti frakcí. Pět různých životů. Pět různých osudů. Opravdu nevím, kterou frakci bych sama zvolila. Možná jsem tak trochu divergentní. Možná jsme takový všichni. Avšak po celou dobu jsem se tázala sama sebe, zda opravdu stačí jen pouhých pět lidských ctnostní, aby společnost přežila? Mimoto představte si svět, ve kterém si v šestnácti letech zvolíte, kterou hlavní zásadou se ve svém životě budete řídit, jakou cestou jít a už z ní nikdy nesestoupit. Jakmile se dostanete do frakce, musíte přijmout její hodnoty. Jinak je v sázce váš život. Děsivé.

Ukázka z knihy:

Nemyslím. Prostě se zhoupnu a skočím. Vítr mi sviští v uších, země se mi řítí vstříc, je čím dál větší, čím dál mohutnější, nebo se spíš já řítím k zemi a srdce mi buší tak rychle, až to bolí, a každý sval v těle se mi napíná a síla zemské přitažlivosti s sebou táhne i můj vzpouzející se žaludek. Obklopí mě stěny skruže a ponořím se do temnoty.
Narazím do něčeho pevného. Pod mou vahou to povolí a pojme do sebe celé moje tělo jako do kolébky. Náraz mi vyrazí dech a já ve snaze znovu ho popadnout zasípám. Ruce i nohy mě brní bolestí.
Síť. Na dně skruže je síť. Podívám se nahoru na budovu a napůl úlevně, napůl hystericky se rozesměju. Celá se třesu a schovám obličej do dlaní. Právě jsem skočila ze střechy.
Musím se postavit na pevnou zem. Od okraje sítě se ke mně natahuje několik párů rukou. Chytím se první, na ktero dosáhnu, a vydrápu se ze sítě. Překulím se, a kdyby mě někdo nechytil, spadla bych obličejem přímo na dřevěnou plošinu.
Tím „někým“, kdo mi pomohl ze sítě, je nějaký mladík. Horní ret má tenký, spodní plný. Oči má posazené tak hluboko, že se mu řasy dotýkají kůže pod obočím. Jejich barva je tmavě modrá, barva snění, spánku a čekání.
Chytí mě za paže, ale sotva zase stojím na nohou, pustí mě.
„Děkuju,“ hlesnu.
Stojím na plošině, která je asi tři metry nad zemí. Kolem nás se rozprostírá otevřená jeskyně.
„Já nevěřím vlastním očím,“ ozve se hlas za mými zády. Patří dívce s tmavými vlasy a třemi stříbrnými kroužky v pravém obočí. Ušklíbne se na mě. „Škrob a první seskok? Světe, div se.“
„Asi věděla, proč od nich chce pryč, Lauren,“ řekne on. Má hluboký, zvučný hlas.
(ROTH, Veronica. Divergence. Praha: CooBoo, 2012, str. 46.)

Knihu Divergence vydalo nakladatelství CooBoo