Navždy uvězněni a obklopeni jen milionem sluncí?

Recenze

Vytvořeno 24. 2. 2013 2:00

Autor: Zuzana Tomášková

Zobrazeno: 2419

Světlo světa nedávno spatřila kniha Beth Revisové Milion sluncí. Jedná se o pokračování úspěšného titulu Loď mezi hvězdami. A jak dávají názvy obou knih tušit, i v dalším díle trilogie poplujeme vesmírem. V minulém díle se vše týkalo rozmrazení Amy a jejího se sžívání či spíše brojení proti pravidlům obyvatel lodi, nyní však Universum čelí vzpouře. Pravdu, která může zničit či zachránit život všech pasažérů, ale lodní důstojníci před novým vůdcem Synem tají. Dopátrá se Syn pravdy? A jak se rozhodne rebelující Amy, jediná pasažérka nenarozená na lodi, ale na Zemi? Osvobodí pasažéry vesmírné lodi z náručí oceli či je v ní ponechá? A má vůbec právo o tom rozhodnout?

Uplynuly už tři měsíce ode dne, kdy Amy rozmrazili. Ona však nedokáže žít obklopena jen stěnami a náhražkami biosféry. Poté co zemřel Otec, Syn se ujal velení a rozhodl se skoncovat s Phydusem, pomocí něhož dřívější vůdcové posádku lodi ovládali. Syn už nechtěl svým lidem lhát. Jenže ani on nezná celou pravdu, a když spolu s Amy zjistí, co všechno jim zatím zůstalo utajeno, zůstává jediná otázka. Jak to bude dál s lodí mezi hvězdami?

Pokračování knihy Loď mezi hvězdami je plné odhalení lží a polopravd, kteří bývalí důstojníci a vůdci Universa kolem lodi i obyvatel samotných utkali. A co hůř. Loď chátrá. A tak autorka Beth Revisová na stránkách románu Milion sluncí rozvinula příběh společnosti, ve které bublá vzpoura. Lidé, které již nestimuluje droga, se postupně bouří a odmítají staré pořádky. Nechtějí pracovat a jídlo dochází. Doktor vymyslel novou uklidňující náplast, kterou je ovšem možné se i předávkovat. Je možné se s takovou situací vyrovnat bez zbytečných ztrát? Beth Revisová dostala od redaktorů radu: „Neboj se zabít víc postav.“ Nutno podotknout, že se jí rozhodně řídila.

Působivý příběh proto představuje živou sociologickou a psychologickou sondu do společnosti, ve které většina obyvatel neměla žádné slovo a nyní se snaží prosadit. Vzpoura začínala pomalu od drobných nenápadných signálů až k těm bouřlivějším, dokonce až k vraždě. A pak nastal chaos, zmatek a zoufalství. A nový vůdce se musel se vším vypořádat skoro sám.

Děj je opět rozepsán z pohledů obou hlavních protagonistů – Amy a Syna, což umožňuje dívat se na všechny události z dvojí perspektivy. Očima pozemšťanky a očima nebešťana. A že je to zajímavé srovnání.

Syn se své role vůdce zhostil s obdivuhodným odhodláním a zralostí, přestože občas byly jeho činy nepromyšlené. Brání obyvatele lodi. Chápe je. Je k nim shovívavý a zároveň si palčivě uvědomuje, o jak moc snazší by bylo potlačit vzpouru drogou Phydusem, než domluvou a dozorem.

Jeho protipól Amy v průběhu knihy zastávala sebelítostivý a zároveň rebelující postoj. A bohužel mě její povaha občas vytáčela. Na jednu stranu mě mrzelo, jak se k ní ostatní obyvatelé lodi chovali a že ji nazývali zrůdičkou pro její zrzavé vlasy v monoetnické společnosti, ale na druhou stranu ani ona sama se nedokázala vžít do lidí, kteří na lodi vyrůstali. Nedokázala vidět věci v souvislostech. Nechápala, že pro ostatní pasažéry je pobyt na lodi přirozený a že z života na planetě mají obavu. Pořád myslela jen na planetu, planetu, ach, planetu! A vůbec nechápala, že někteří obyvatelé Universa po ní vůbec nebaží. Trochu mě tím zklamala.

Každopádně všechno dohromady – vztahy, postavy, dávkování informací, dějové zvraty, dokonce i vraždy - funguje na výbornou. Navíc jsem až do poslední chvíle netušila, kdo je pravá „škodná“ v tomto lesíku mezi hvězdami. Přesto mám pocit, že to pravé dobrodružství nás čeká v knize třetí. A proč? To už si nechám pro sebe.

Ukázka z knihy:

Nemůžu dýchat, ale nedostatkem kyslíku to není. Je to tím, že se ve mně všechno – plíce, srdce, mozek – zastavilo, když jsem před sebou uviděl tu modrou a zelenou a bílou zeměkouli.
V dálce vidím Centauri A a Centauri B. Dvě hvězdy, mnohem větší než milony ostatních kolem, které tvoří centrum tohoto solárního systému. Proti ostatním jsou tak jasné a velké, že mi v očích tají jako rozmazané, zářivé ledové koule.
Ale já se nedívám na ně. Dívám se na planetu.
Tohle je to Orionovo tajemství. Ne to, že loď nepluje, že se nikdy nedostane k cíli.
Loď už totiž doplula.
(REVISOVÁ, Beth. Milion sluncí. Překl. Petr Eliáš. Praha: CooBoo, 2012, s. 205.)

Knihu Milion sluncí vydalo nakladatelství CooBoo