Splněné sny hráčů počítačových her

Recenze

Vytvořeno 4. 3. 2013 2:00

Autor: Jiří Lojín

Pokud jste někdy propadli kouzlu počítačových her, určitě vás napadlo, že by bylo úžasné dokázat splynout s postavou na obrazovce, umět dokonale ovládat její pohyby, rozhlédnout se okolo sebe vlastníma očima, možná i cítit bolest. Vnímat reálně přímý zásah brokovnicí do břicha asi není to pravé, vsadím se však, že by se našli i takoví zapřísáhlí hráči, kteří by i to brali jako malou cenu za pocit dokonalé věrnosti. Co zatím nedokážou konstruktéři počítačů a programátoři, jsou schopni zprostředkovat spisovatelé ve svých knihách. Sergej Lukjaněnko patří nepochybně k těm nejlepším, což znovu dokázal svým novým románem Konkurenti.

Novinář Valentin narazí na podivný inzerát nabízející práci pilota kosmických lodí. Přestože jej považuje za recesi či reklamní trik, do náborového střediska se vypraví a práci přijme. Jako pravý Rus – v opilosti. Poznámky o opilosti se dopustil sám autor Sergej Lukjaněnko, který si nenechá ujít sebemenší příležitost rýpnout si do stereotypů, jakými jsou Rusové vnímáni a jak vnímají i sami sebe. To, co vypadá jako nejapný vtip, pokračuje i dále ve stejném duchu. Valentin se ocitne na špinavém dvorku za zamčeným zadním vchodem náborového střediska, zanadává si na vtipálky a jde domů. Neví o tom, že se rozdvojil, jeho druhé já se zrovna teď zmateně rozhlíží na palubě kosmické stanice Šnek a snaží se porozumět situaci, do které se dostalo.

Autor zachází ve své fantazii ještě dál. Valentin na Zemi vytuší, že se něco změnilo a nábor ve středisku nebyl jen žert, jak předpokládal. Se svým dvojníkem sice nemá spojení, ale jejich životy nejsou úplně nezávislé. Prostor, kam se Lukjaněnkův hrdina dostal, odpovídá počítačové hře Starquake a tu lze hrát i na počítači. Valentin je poněkud zmatený, ale začíná tušit, že existuje nějaké propojení mezi hrou, realitou a náborem na pozici pilotů, neví však, na jakém principu funguje ani jaké důsledky bude mít. V kosmu i na Zemi se setkává se stejnými lidmi – s pilotkou Lenou, s níž se velmi sblíží, s náborářkou Innou a dalšími.

Román Konkurenti spojuje témata, kterým se autor věnoval už v předešlých knihách, dobrodružství ve vesmíru a virtuální realitu. Alespoň to tak vypadá na první pohled, skutečnost je trochu odlišná. Lukjaněnko ale nepatří mezi autory, u kterých bychom již na prvních stránkách zcela přesně věděli, kam míří. Počítačová hra Starquake je v současné době v Rusku velmi oblíbená, hráči se v internetovém prostoru prohánějí v kosmických lodích různých typů, dolují nerosty na okolních planetách, získávají za ně peníze, za ty si mohou koupit různé vybavení či dokonce lepší loď. Zkušenosti získávají různými šarvátkami a také bojem se společným nepřítelem, mimozemskou civilizací brouků. Zápasy s nimi se odehrávají v kosmu, brouci v tomto případě nejsou kopií mimozemské entity z filmu Hvězdná pěchota. Reálný základ oblíbené hry rozvíjí autor v podstatě jen drobnými spekulacemi o původu a skutečném účelu této simulace. Lukjaněnko svou knihu obohacuje o řadu dalších citací sci-fi knih a filmů, jako jsou Star Wars nebo Matrix. Nechybí ani sci-fi horory, jako v případě modulu Forsáž. Vypadá jako podivný hmyz ovládající lidské tělo. Vkládají ho Valentinovi a jeho přítelkyni Leně do těla, Lukjaněnko to však využívá jako prvek humorný, ne děsivý.

„To je jak z blbého hororu,“ zabrblal jsem a stáhl si košili. „Už je to vůbec na někom vyzkoušený, Leno? Neudělá to ze mě brouka? Nevysaje mi to mozek? Nezačnu kousat a lízt po stropě?“
„Ale ne,“ ujistila mě Lena, „to je opravdu jen ochrana proti přetížení… i když to vypadá fakt hnusně!“
V každém případě to nebolelo. Jen trochu šimralo.
Vyčkal jsem, až Inna odejde pro dalšího „škorpiona“, načež jsem zvedl paže vzhůru, vycenil zuby a mocným basem zařval:
„Ubohý člobrdíci! Konečně mám pořádný tělo a teď vás všechny sežeru!“
(Lukjaněnko, S. Konkurenti. Překlad Iva Dvořáková. Praha: Triton a Argo 2013, str.305)

Jako mnoho z motivů, které autor používá jako vtip nebo pro odlehčení, je i tento „slepý“ a dále nemá žádný význam. Lukjaněnkova fantazie je trochu marnotratná. Zavádí ho k detailům, jež nemůže dále rozvíjet, protože by děj začal být nepřehledný a délka knihy neúnosná. Tyto detaily pak působí buď jako nedotažené, nebo jako příjemné pošimrání vlastní fantazie. Záleží na čtenáři, čemu dává přednost.

Knihu Konkurenti vydala nakladatelství Argo a Triton