Jedna volba tě může zničit

Recenze

Vytvořeno 26. 3. 2013 2:00

Autor: Zuzana Tomášková

Žádná volba není bez následků. Každá přináší oběť. V dystopické společnosti situované do budoucího Chicaga nastal rozvrat. Vůdci frakcí Sečtělých a Neohrožených se spojili, aby zničili Odevzdané. Ale proč? Opravdu jim jde jen o moc? Nebo za tím stojí mnohem ponuřejší tajemství? V druhém díle trilogie spisovatelky Veroniky Rothové Rezistence je odvážná Tris svědkem nepochopitelných spojenectví, polopravd a příkoří, se kterými se vyrovnává často velmi sebedestruktivním způsobem. Kdo ji zachrání? A opravdu potřebuje zachránit? Nebo se jen snaží ostatním otevřít oči?

Mladá autorka Veronica Rothová bydlí v Chicagu a psaní se věnovala už od svých dvanácti let. Studovala tvůrčí psaní a nyní pracuje na plný úvazek jako spisovatelka. Miluje sci-fi a trpí neskutečným množstvím různých fobií. Její prvotina Divergence se dostala na šestou příčku bestsellerů The New York Times. A i proto se díl druhý Rezistence stal očekávanou literární událostí všech fanoušků dystopické společnosti.

Přijetí do frakce Neohrožených mělo být pro Tris slavnostním dnem, ale byl to omyl. Konflikt mezi Sečtělými a Odevzdanými vyrostl ve válku a frakce Neohrožených se rozštěpila. Aby Tris přežila, její rodiče se za ní obětovali a ona sama musela zabít svého kamaráda Willa. A teď jí dostihla vina a zmar. Musí se naučit žít sama se sebou, se svou nedůvěrou i zradou blízkých, jejichž paže ji uzamykají do zlověstné náruče strachu a bolesti. Tris spolu se svým přítelem Tobiasem hledá spojence, které by potlačilo řádění sečtělých. Ale najdou je tam, kde by je Tris nikdy nehledala. Mezi odpadlíky, kteří skrývají ne jedno tajemství. Podaří se však Tris rozmotat klubko lží a pravd, kterou kolem sebe její přátelé i nepřátele upletli?

Druhý díl dystopické trilogie se tentokrát soustředí na celou společnost, dokonce i na Odpadlíky, ne jen na frakci Neohrožených. Na strach, nedůvěru i ďábelský boj o moc pomocí simulací, jež vynalezla vůdkyně frakce Sečtělých Jeanine, zákeřná vědátorka neochvějně si jistá svou pravdou. Ta chce vyhladit Divergentní. Ale proč? Souvisí to snad s palčivou, dosud opomíjenou pravdou o tom, co se nachází za hradbami města? S informací, ke které měli přístup jen Odevzdaní?

Příběh je oproti prvnímu dílu výpravný, plný akce i ztrát. Mnoho postav se objeví jenom proto, aby o scénu později zemřelo. Ale v tomto případě to nevadí. Posunují příběh dopředu a my tak spolu s Tris putujeme napříč všemi frakcemi. Jsme svědky nečekaným spojenectví i nepochopitelných zrad. Autorka v knize obnažuje postavy na kost a ukazuje, že ne každý zlý člověk musí být vždy špatný a naopak. A je to dobře. Svět není tak černobílý, jako o něm smýšlejí lidé ve frakci Upřímnost.

Při čtení jsem úplně ztratila pojem o čase, protože autorka vykresluje rysy lidí z dech beroucí přesností. Zajímavé je, jak musí Tris bojovat se svým strachem a jak blízko má k tomu, aby se jím nechala pohltit. Velmi působivě pak Veronika Rothová rozehrála nedůvěru mezi hlavními postavami, která je od sebe pomalu oddělovala jako neviditelná síla mezi dvěma ostrovy. A tak celou knihu prodchne myšlenka, zda jejich láska vše překoná anebo se pod tíhou polopravd zadusí. A jelikož je příběh celkově velmi důmyslně vystaven, mnoho nenápadných zmínek se nakonec spojilo a vyvolalo ve mne ohromení. Rezistence rozhodně patří mezi poutavé příběhy, které by nemělo opomenout oko po dobrodružství dychtícího čtenáře.

Ukázka z knihy:

Nechci umřít.
Kolikrát mi jen Tobias vyčítal, že zbytečně riskuji život? Nikd jsem ho nebrala vážně. Mysella jsem jen na to, že chci být zase se svými rodiči a aby už tohle všechno skončilo. Byla jsem přesvědčená, že je chci v jejich oběti napodobit. Ale ne. Ne, ne.
V mém srdci žhne a vře touha po životě.
Nechci umřít nechci umřít nechci!
Jeanine ke mně přistoupí se stříkačkou plnou nachového séra. V jejích brýlích se odráží světlo stropních zářivek, takže jí nevidím do očí.
Každá část mého těla skanduje: Žít, žít, žít. Myslela jsem, že Willovu smrt a smrt mých rodičů je možné vyoupit jen vlastní obětí. Mýlila jsem se. Ve světle jejich smrti musím naopak žít. Žít.
Jeanine mi jednou ruku přidrží hlavu a druhou mi píchne injekci do krku.
Ještě jsem neskončila! Zařvu v duchu, ne na Jeanine. Ještě jsem tady neskončila!
Stlačí píst stříkačky dolů. Peter se ke mně nakloní a podívá se mi do očí.
„Sérum začne účinkovat během jedné minuty,“ řekne. „Bu´d statečná, Tris.“
Jeho slova mýě udiví. Přesně to mi řekl i Tobias při mé první simulaci.
Rozbuší se mi srdce.
Proč by mě Peter povzbuzoval, abych byla statečná? Proč by byl ke mně najednou vlídný?
Všechny svaly v mém těle se náhle uvolní. Údy mi ztěžknou, jako by je naplnila voda. Jestli je tohle smrt, není to tak hrozné. Mé oči zůstanou otevřené, ale hlava mi klesne na stranu. Zkusím je zavřít, ale nemůžu – nemůžu se pohnout.
Monitor srdeční činnosti přestane pípat.
(ROTH, Veronica. Rezistence. Překl. Radka Kolebáčová. Praha: CooBoo, 2012, s.258-259.)

Knihu Rezistence vydalo nakladatelství CooBoo