Útěk do romantického dobrodružného snu

Recenze

Vytvořeno 28. 3. 2013 2:00

Autor: Sabina Huřťáková Hašková

Už máte dost svého života plného starostí, stále se opakujících stereotypů a problémů? Chtěli byste uniknout, odjet na Bohem zapomenuté místo, kde kolem vás poroste divoká příroda, budou zpívat ptáci a nocí se ponese šumění moře a burácení vln narážejících na skálu? Pro většinu z nás toto reálné není, nikoli však pro hrdinku knížky Francouzova zátoka, od britské autorky Daphne du Maurier (1907 – 1989).

Tato kniha pro mě znamenala první setkání s autorkou narozenou v Londýně a žijící v Cornwallu. Na počátku byly nesmyslné předsudky, které mě od knížky odrazovaly. Očekávala jsem přeslazenou romanci, u které je slibný pouze název a anotace. Čekalo mě však velké překvapení. Už samotná obálka nakladatelství Motto je velmi lákavá. Čistá grafika s obrázkem pirátské lodi a zátoky za soumraku plně vyjadřuje autorčin styl i obsah knížky. Daphne du Maurier píše velmi elegantně, vkusně a především svižně. U jejího textu se ani chvilinku nenudíte. Nechybí ani romantický popis prostředí, což u zátoky schované mezi útesy snad ani jinak popsat nelze. Vše je prokládáno velmi vtipnými rozhovory bez zbytečných příkras a popisů. Zkrátka laciný přeslazený příběh červené knihovny zde není možné hledat.

Na počátku příběhu se setkáváme s lady Donou St. Columbovou, která už je znechucená jednotvárným životem v Londýně, svým věčně opilým manželem hrajícím hazardní hry i nevycválaným hrabětem Rockinghamem.  Sebere své dvě děti a chůvu a prchne s nimi na své venkovské sídlo Navron. Očekává, že si zde bude užívat pouze klid a přírodu a že zažije trochu té volnosti a svobody.

Její poklidný život na venkovském sídle však naruší tajemný návštěvník, který během jejího pobytu spával v její ložnici, četl Rosnarda ve francouzštině a žvýkal tabák. Podivně se také chová jediný sluha William, který se v jejich sídle objevil teprve nedávno a propustil všechno ostatní služebnictvo. A když se objeví odporný místní hrabě Godolphin a stěžuje si, že zdejší oblast trápí nájezdy piráta z Bretaně, začne Dona tušit, odkud vítr vane.

Dona prožije až neuvěřitelný románek plný dobrodružství a představuje tak prototyp ženy v domácnosti, která touží uniknout každodenním povinnostem. Když si navíc představíme, že román byl napsán ve čtyřicátých letech minulého století, chápeme, že kniha musela zažít nebývalý ohlas a oblibu, ostatně stejně jako autorčiny ostatní knihy. Představovala totiž možnost, jak tehdejší ženě umožnit alespoň trochu toho štěstí a dobrodružství, které si ve skutečnosti nemohla dovolit.

Nakladatelství Motto vydalo již několik autorčiných knih. Jmenujme Duch lásky, Dům na pobřeží, nebo soubor duchařských povídek Neohlížej se, miláčku. Daphne du Maurier se kromě romantických a dobrodružných příběhů věnovala také povídkám s gotickou a hororovou tematikou, která je označována za duchařské povídky. Jsem přesvědčena, že její knihy jsou stále aktuální i dnes a že mohou oslovit velkou šíři čtenářů (u romantických příběhů spíše čtenářek).

Ukázka z knihy:

Bylo právě sedm a loď mířila k pobřeží, kapitán osobně kormidloval. Postavila se vedle něj, jenže on hleděl soustředěně jen na čáru obzoru.
Vydal posádce rozkazy; muži šplhali do lanoví ručkujíce jako opice. Dona pozorovala, jak velká čtverhranná plachta začíná klesat a skládat se do záhybů, které muži upevňovali k ráhnům.
„Je-li loď na dohled z pevniny,“ vysvětlil jí, „je čelní plachta první věc, kterou z pobřeží spatří. Zbývají ještě dvě hodiny do soumraku a je zbytečné, aby nás někdo viděl.“
Srdce se jí rozbušilo. „Myslím, že chystáte něco velice riskantního a pošetilého,“ řekla.
(Daphne du Maurier, Francouzova zátoka. Praha: Motto, 2013. s. 107.)

Knihu Francouzova zátoka vydalo nakladatelství Motto