Romantika utopená v krvi

Recenze

Vytvořeno 16. 4. 2013 3:00

Autor: Petr Měrka

Moderně pojatý western, který se však drží klasického rámce plně respektujícího základní pravidla žánru, jenž se zrodil v Americe, ale paradoxně mnohem invenčnější byly snímky (pokud jde o film), jež jsou v běžném povědomí zafixovány jako tak zvané spaghetti-westerny pocházející z Evropské provenience. Za vše můžeme zmínit jméno takového velikána, jakým režisér Sergio Leone bezesporu byl. Ale abychom se vrátili k literatuře, stojí zcela jistě za zmínku z této oblasti vynikající román Muž se srdcem kovboje od Jacka Schaefera mající působivou, mírně melancholicky laděnou atmosféru. Patrick deWitte, mladý kanadský autor napsal knihu, která vás nebude nudit, ale k níž se možná nebudete mít potřebu víc vrátit. A třeba si i povíte, proč jsem ji vlastně četl? Těžko předjímat. Každý přeci jen máme posunutý vkus jinam.

Každopádně jsou v Bratrech Sesterových nebývale silné pasáže, jež svoji morbiditou dokáží čtenáře vskutku znechutit, až natolik sugestivní to je popis. Škoda, že takto napsaná není celá kniha, které jinak samozřejmě cynická slupka nechybí. Je i plná černého humoru a rozjímání o povaze bytí z pohledu profesionálního, bezskrupulózního, pistolníka.

Dá se bezpochyby konstatovat, že děj je originální, soustředí se především na sourozeneckou dvojici nájemných vrahů, kdy každý z nich je povahově rozdílný, přesto tvoří specifickou sounáležitost. Nitro jednoho je znechuceno páchanými hanebnými skutky, zatímco ten druhý si je užívá. Činí mu neskonalou radost. Je hrubý a neurvalý. Přesto, nebo právě proto, vyhodnocuje krutý a bezcitný svět kolem sebe mnohem realističtěji, než jeho téměř permanentně zasněný bratr, který dokáže být ke svým bližním až netradičně štědrý a soucitný.

Příběh je jednoduchý a v podstatě ani jiný být nemůže, neb základ je tvořen archetypálním rozporem mezi dobrem a zlem. Tato kniha postrádá jakoukoli veskrze kladnou, či zápornou postavu. Charaktery jsou utvářeny okolnostmi a životním stylem, kdy platí právo silnějšího. Musíte zabíjet, nebo budete zabiti vy.

Pro mírumilovnost na drsném západě v období zlaté horečky, kdy se snadno zpřetrhají i ty nejpevnější rodinné vazby, není místo.

Otec ponechá svého syna napospas osudu. Hladového a vlastně bezbranného. Jen by ho zdržoval na cestě za mamonem.

Děj knihy pak vrcholí rozumě vyváženým happy endem, čímž se vyvarovává klišovitosti a dodává celému vyznění velmi lidský rozměr. Vůbec je tento titul zajímavý především svoji psychologií. V podstatě jsme ustavičně konfrontováni s vnitřním monologem toho „hodnějšího“ z bratrů Sesterů, opředených krvežíznivou pověstí neporazitelných střelců. Vyprávění samotné je pak dynamické a velmi čtivé. Dá se konstatovat, že tato próza za přečtení vskutku stojí.

„Prý ji nesmírně mrzí, že mě opustila, ale k smrti se bála mého otce, jenž příliš holdoval alkoholu a ohrožoval ji noži, vidličkami a dalšími věcmi. Jak jsem pochopil, jejich milostný poměr byl do značné míry vynucený či jednostranný. O časech, které spolu trávili, nedokázala mluvit jinak než s odporem. To však byla minulost – oba jsme se teď nadmíru těšili z toho, že jsme se zase shledali. První měsíc ve Worcesteru mě jen držela a plakala. Tak se dá shrnout celý počátek naší společné existence. Říkal jsem si, jestli to vůbec někdy přestane.“
(deWitt, Patrick. Bratři Sesterové. Přel. P. Štádler. Argo: Praha, 2013, s. 219)

Knihu Bratři Sesterové vydalo nakladatelství Argo