Tana Frenchová zpět na místě činu

Recenze

Vytvořeno 23. 4. 2013 3:00

Autor: Alena Oudová

Novodobá královna irských detektivek se vrací na místo činu a s ní i její vyšetřovatelské eso dublinské policie, Dělovka Kennedy. Toho na místo ukázkového případu, který se zapíše do dějin, čeká spletitá síť tajemství, kterou je třeba rozplést…

Psychologická detektivka Ztracený přístav přináší hned na začátku na stůl hlavního hrdiny, Dělovky Kennedyho, velký případ. V satelitním městečku, které mělo být původně rájem pro vyšší střední třídu, ale nakonec se stalo kvůli krizi a nedostatku financí spíše městem duchů, nedaleko Dublinu, dochází k vraždě mladé rodiny. Dvě děti a otec jsou mrtví, matka je v kritickém stavu odvezena z místa činu.

Na první pohled jednoznačné řešení – původně spokojená rodina se dostala do osidel krize, otec ztratil nervy a své blízké se pokusil zabít a následně spáchal sebevraždu. Správný detektiv by se měl držet vždy těch nejjednodušších řešení. Ne každé jednoduché řešení je však odpovědí, což může potvrdit i sám Dělovka, kterému se před lety v okolí místa činu přihodila také jedna osobní tragédie, která poznamenala jeho další osobní život.

Přes pět set stran výživné detektivní práce, napětí a osobních příběhů hlavních hrdinů. Frenchová sází na detailní poznání hlavních charakterů knihy. Hlavní linii příběhu tak obklopuje nejen příběh Dělovky Kennedyho, ale také příběh jeho nového parťáka Richieho a příběhy obětí i jejich přátel. Vše jakoby spolu nenásilně souviselo. Čtenář je schopen sám velmi brzy vymezit pomyslný okruh podezřelých, ale téměř až do posledních několika stran si díky mistrovskému vypravěčskému talentu Tany Frenchové nemůže být ničím jist. Někdo je tak v závěru knihy překvapen, jiný ne.

Tana Frenchová nechává čtenáře o knize přemýšlet, prožívat ji, a tak Ztracený přístav přináší mnohem víc než pouhou kratochvíli večer před spaním. Plynulost děje jakoby čtenáře vtahovala a nechávala ho prožívat přesně to, co hlavní postavy knihy – lásku, radost, šťastné vzpomínky, zlost, vztek a bezmocnost.

Ukázka z knihy:

Jedna věc je jasná – na tenhle případ jsem byl ten pravý. Žasli byste, kolik chlapů od nás, kdyby mohli, by od něj dalo okamžitě ruce pryč – a já tu příležitost měl, alespoň na začátku. Pár z nich mi to řeklo do očí: Tohle ti vůbec nezávidím, kámo. Netrápil jsem se tím ani jedinou vteřinu. Pouze jsem litoval.
Řada z nich vůbec neprahne po ostře sledovaných případech, kde je toho v sázce až příliš – do vyšetřování moc šťourají novináři, říkají, že když se ti to nepovede rozlousknout, tak sletíš pěkně zvysoka. Tenhle negativismus nesnáším. Pokud budete myslet jenom na to, že si můžete natlouct, tak si nakonec natlučete. Já se soustředím čistě na to pozitivní a pozitivního je tu celá hromada – sice se můžete tvářit, ž jste nad věcí, ale každý dobře ví, že k velkým případům patří velká povýšení. Dejte mi všechno, co míří na titulní stránky novin, a pobodané dealery si klidně můžete nechat. Jestli na to nemáte, běžte zpátky šlapat chodník.
(FRENCHOVÁ, Tana. Ztracený přístav. Praha: Argo, 2013. s. 7.)

Knihu Ztracený přístav vydalo nakladatelství Argo