Recenze: Knihy pro dospělé

Ogar Charlie to zvládne

1 1 1 1 1 (0 hlasů)
cervena

Doufejme, že dny, kdy se z topiče v temné kotelně nebo z horníka pokrytého uhelným prachem vyklubal vystudovaný historik nebo doktor filozofie, jsou už nenávratně pryč. Snad se nevrátí a vysokoškolsky vzdělaní lidé nebudou muset zastávat podřadná místa, ať už důvodu ideových, či jen proto, že jiná práce pro ně prostě nebude. V době, o které píše Jaromír Štětina ve své knize Pergameny, převládaly důvody ideové, a v mnoha lidech jsou vzpomínky na doly a kotelny stále živé.

 

knihaAbsurdní zvraty, které v životech lidí způsobila normalizace, přibližuje autor prostřednictvím osudů vystudovaného historika Karla Ogara. Tento potomek rodiny Českých bratrů utíká po bratrské pomoci armád Varšavské smlouvy do Ameriky, kde po vzoru jiných českých šikovných lidí slaví úspěchy na poli ropných vrtů – ne jako ropný magnát, ale jako vrtař. Po zklamání, které mu přináší obchod i snaha o pomoc jiným lidem, se vrací do tehdejšího Československa. Jeho představa, že bude vítán jako navrátivší se syn, je samozřejmě scestná. Končí jako řadový pracovník Velkodolu Maxim Gorkij.

Autor vsadil na osvědčenou metodu nabalování jednotlivých osudů jeden na druhý, rozvíjí příběhy nejen jednotlivých přátel a spolupracovníků Karla Ogara, ale i jejich příbuzných. Výsledkem je čtivý a košatý román, jehož košatost někdy nabývá obludných rozměrů. Postavy pohybující se v blízkosti Ogara Charlieho, jak se v Americe modifikovalo jeho jméno, jsou lidé s vypjatými osudy. Jen s malou míry nadsázky by se dalo říct, že Ogarovi a jeho přátelům se přihodilo vše myslitelné, že jsou nositeli veškerého osudu celého světa.

Určitě není pochyb o tom, že Jaromír Štětina je člověk zcestovalý, má mnoho zkušeností nejen životních, ale i literárních. Píše s lehkostí, která se přenáší i na čtenáře, a jeho kniha se čte s potěšením, přestože je v ní mnoho věcí, které nejsou příjemné. Štětinův kulturní rozhled se v jeho textu jasně odráží, a tak má člověk mnohokrát pocit – to už jsem někde četl. Nejde samozřejmě o žádné plagiátorství, ale když autor popisuje tvrdou práci na ropných plošinách, chlapskou dřinu, která si v ničem nezadá se snahou o nalezení zlata na severu, mimoděk připomíná romány Jacka Londona. Když se pak dočteme o utrpení Arménů, vybaví se nám třeba Franz Werfel. A pak, když čteme o práci v socialistickém velkodole, charakteristiku jednotlivých lidí, looserů, kteří ale mají své originální osudy o nich je možné psát a poetizovat je, můžeme si vzpomenout na některé romány a povídkové sbírky vycházející za socializmu, po nimiž byl podepsání Stanislav Rudolf, František Stavinoha a mnozí další.

Hrdinové Jaromíra Štětiny jsou ve své svébytnosti téměř kýčovití. Máme možnost se seznámit s famózním vrtmistrem jménem Ivan Joe Athabasca, potomkem indiánského kmene, jehož posedlostí je lov hladových vlků. Cikán Rafael Dežo Ursíny připomíná medvěda nejen svým jménem a je naprosto neodolatelný. Němec Wolfgang Reiner je zásadový a poctivý až za hrob. Každá z postav oplývá vlastnostmi, které autor vyzdvihuje téměř až do nebe. Totéž v míře vrchovaté platí i pro samotného hlavního hrdinu Ogara Charlieho. Ač vystudovaný historik, i v jiných oborech vyniká tak, že není potřeba, aby měl svět ještě jiné odborníky. Charlie to zvládne.

Autorovi se nedá upřít profesní zručnost, ale jako kdyby se spoléhal pouze na ni. Existuje jen tenká hranice dělící čtivý a dynamický text od kýče. Je to hranice pro každého čtenáře individuální. Z mého hlediska ji v některých okamžicích autor překračuje. Je zcela jasné, co chce svou knihou vyjádřit, kromě osudů lidí druhé kategorie, kteří nemohli vykonávat profese, pro které byli kvalifikovaní a které měli rádi, chce podnítit úvahy o národní hrdosti a uvědomění, které nám Čechům není úplně vlastní. Nemyslím si však, narozdíl od hrdiny romány Pergameny, že na našem uvažování a postojích něco změní to, zda jsou Rukopisy pravé či falšované. Jejich opětovné bezpečné uschování, ke kterému se v závěru Ogar rozhodne je pak spíše prázdným a zbytečným aktem.

Knihu Pergameny vydalo nakladatelství Portál 

Aktuality

  • Březen 2024 odstartoval svůj běh Knižním festivalem v Ostravě

    V prvních dvou březnových dnech proběhl v Ostravě 5. ročník Knižního festivalu. Jako vždy nadšení čtenáři nakupovali knížky, navštěvovali  nejrůznější besedy, trpělivě stáli v dlouhých frontách na podpis svého oblíbeného spisovatele nebo jiné známé osobnosti. Mohli se také účastnit  dvou živých rozhlasových vysílání.

    Číst dál...  
  • Česká vlna nakladatelství Host

    Není sporu o tom, že se nakladatelství Host v průběhu let podařilo pod svou značku shromáždit celou řadu vynikajících českých autorů. Svědčí o tom zájem čtenářů i odezvy v médiích. Host věnuje pozornost propagaci pravidelnou účastí na knižních veletrzích, ale také pořádá samostatné akce. Ta, která je nazvána Česká vlna, představuje čtenářům autory a jejich knihy.

    Číst dál...  

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení