Porno a láska

Recenze

Vytvořeno 24. 5. 2013 3:00

Autor: Petr Měrka

Eduard Limonov je opravdu, alespoň dle jeho kultovní knihy To jsem já, Edáček, podivný literární zjev a vůbec člověk bouřlivého ducha.

Vždyť i na zadní straně přebalu se můžeme dočíst, že byl v uplynulých deseti letech autorem či spoluautorem nejslavnějších projektů tak zvané nesystémové opozice. A není se čemu divit. Alespoň co lze soudit z obsahu jeho románu, jenž údajně odmítlo vydat přes 32 nakladatelů. A proč? Pro jeho upřímnost, nekompromisnost, syrovost. Ten člověk klesl na samotné dno, ale znovu se od něj odrazil a nikdy nezapomněl být svůj. Nezpronevěřil se sám sobě, protože nikdo jiný mu nebyl dostatečnou autoritou. Jeho osobní postoj se příčí konvencím. Je dokonalým prototypem anděla i ďábla v jedné osobě. Tyto dvě povahy se v něm snoubí. Dávají vytrysknout spoustě bizarních a mnohdy i výraznou měrou zvrácených situací. Je to bohém. Už se tak narodil a nedokáže být jiný. Každý, kdo je u moci, je jeho nepřítel. Horuje pro obyčejné lidi a sociální spravedlnost. Utekl před ideologií komunismu, pohltila ho ideologie peněz. Přes nevkusné maloměšťácké kalhotky (míněny bombarďáky) nalézá mnoho spojujících rysů mezi těmito dvěma systémy, z nichž ani jednomu nesejde na jednotlivém člověku, od něhož se odvíjí společnost. Vše se podřizuje potřebě menšiny na úkor většiny. Na jedné straně barikády to jsou bankéři a na té druhé oligarchové, či novodobí „carové“. My ostatní jako bychom ani neexistovali, ať přináležíme k tomu či onomu táboru, na něž byl tehdejší svět rozdělen.

Eduard Limonov nám na stránkách své strhující knihy předestírá útvar tvářící se jako autobiografie, ale to by nesměl být básník tělem i duší, jak se říká. Neb každý, kdo se tvůrčím způsobem zaobírá psaným slovem, inklinuje dříve nebo později k vytváření bezděkých fabulací i v běžném každodenním životě. Jedná se o naprosto nevinný nešvar, který slouží pouze k tomu, aby případná jím vyprávěná historka byla patřičně živá a tím pádem i zajímavá. Není však ani tak důležité podléhat stran faktické přesnosti jakýmkoli dohadům, neb meritum této knihy spočívá v jediném slovu/pojmu a tím je: Láska. A paradoxně se zde nabízí srovnání s Pěnou dní Borise Viana, což je úžasná novela zasvěcená tomuto citu, jehož si mnozí zaměňují pouze s genetickou výměnou informací nazývanou sex.

Eduard Limonov hoří láskou k proradné, skrznaskrz prošukané a profetované Jeleně – jež mu dala vale poté, co mu hystericky sdělila, že je nula – podobně jako Colin k na smrt nemocné Chloé (viz. Pěna dní). Setkáváme se však zde i s fenoménem politické emigrace, kdy mnohdy vysokoškolský vzdělaný člověk skončí ve vysněné zemi svobody jako bezvýznamná nicka, jež má nemalé problémy se uživit. Většinou jsou takové případy (Kdoví však, jak to funguje v současnosti, přeci jen se pohybujeme převážně v 70. letech 20. století, mimo autorovy vzpomínky na dětství a Rusko jako takové.) závislé na tak zvaném welfare, což je něco jako almužna určená právě pro lidi, kteří přišli zpoza tehdejší železné opony.

Nicméně opravdovým a skutečným středobodem této knihy je bezesporu, již zmíněná, láska. Ženy zde mají jedinečnou příležitost nahlédnout do smutkem a marnou touhou rozervaného nitra muže, básníka, jemuž jeho milovaná bytost svým odchodem zlámala nejen srdce, ale předznamenala tak i jeho nadcházející osud.

Jakmile ode mě odešla moje nešťastná ruská holčička, jíž se z téhle země vrazila píča do hlavy, opustil mě i zájem o inteligentní bělošky. Mnohé emancipované či k emancipaci směřující ženy se – podle mého chorobného názoru – osvobozují od lásky nikoli k sobě, ale k jinému člověku. Jsou to lhostejná monstra. „Můj chléb, moje maso, moje píča, můj byt,“ tvrdí pak monstra. A já nenávidím civilizaci, která zplodila ony lhostejné zrůdy, civilizaci, na jejíž praporec bych vepsal nejvražednější myšlenku od zrodu lidstva – TO JE TVŮJ PROBLÉM! V té krátké větičce, spojující všechny Jean-Pierry, Susanny a Jeleny světa, je zakleta hrůza a zlo. A já, Edáček, se děsím, že má duše nenajde způsob, jak se k někomu připojit, a pak bude i v záhrobí odsouzena k samotě. A právě samota jest peklo.
(Limonov, E. To jsem já, Edáček. Přel. L. Dvořák. Paseka: Praha/Litomyšl, 2013, s. 175/176)

Knihu To jsem já, Edáček vydalo nakladatelství Paseka