Kouzelná droga, jež otevře obzory nového života

Recenze

Vytvořeno 1. 6. 2013 3:00

Autor: Sabina Huřťáková Hašková

Daphne du Maurier je proslulá autorka řady oblíbených děl, která žila v letech 1907 – 1989. V mnohém je literární průkopnice a její knihy dokážou stále oslovit všechny čtenářské generace. Kniha, kterou vydalo v roce 2012 nakladatelství Motto, v mnohém odhaluje roušku literatuře, která v dnešní době zažívá velký boom. Je to příběh ze současnosti, do kterého vstupuje minulost.

Daphne du Maurier byla vynikající vypravěčka. Dokázala stejně dobře napsat romantický příběh plný lásky i dobrodružství, duchařské povídky i knihu blížící se svým obsahem a napětím thrilleru. A právě takovou knihou je Dům na pobřeží. Děj zavede čtenáře do romantického místa v Cornwallu, kterému dominuje pobřeží, louky a především starý dům. Ten patří podivínovi – profesoru biofyziky - Magnusu Laneovi. Magnus propůjčí na léto svůj dům dávnému příteli Dickovi, ale požádá ho za to o výpomoc se svým výzkumem. Než za Dickem dorazí i manželka a děti, má ochutnat zvláštní drogu, která ho zavede do minulosti.

Dick bere profesorův pokus nepříliš vážně – ovšem pouze do doby, než začne droga účinkovat. Najednou se Dick ocitá ve středověku a prožívá osudy obyvatel městečka i okolí. To, co se zpočátku zdá jako neuvěřitelná a nevinná hra se zvrhne v nebezpečný boj o život i o rodinu. Stejně jako na kterékoli jiné droze i na této se stane Dick závislý. Stále více touží navštívit minulost a zjistit, jak pokračovaly osudy jeho nových „přátel“. Nepřestává ani ve chvíli, kdy do domu na pobřeží přijede rodina a přátelé.

Daphne du Maurier koketuje v prolínáním dvou časových rovin a je jednou z prvních, která tento literární žánr uvádí na veřejnost. Zajímavé je sledovat, jak ten který autor „posílá“ svého hrdinu do minulosti. Někdo se napije minerálky ze staré lahve (Michael Koryta – Tak chladná řeka), někdo nechá své hrdiny zhypnotizovat (Barbara Erskinová – Žila jsem již před staletími), někdo nechá oživit rodinnou minulost skrze současné utrpení (Martina Wolfová – Prokletí ohně). Daphne du Maurier svého hrdinu posílá do minulosti díky nově vynalezené droze. Zajímavé na tom je, že zatímco většina hrdinů z podobně laděných románů či thrillerů při svých výletech do minulosti sedí, leží, nebo rovnou spí, Dick i profesor Magnus sledují kroky středověkých obyvatel a pohybují se spolu s nimi. Nevědomky – jako náměsíční – se tak snadno dostávají do nebezpečí života, neboť tam, kde dříve tekla řeka, dnes vede silnice, tam, kde dříve byl strmý sráz je dnes násep a na ním železnice.

Kniha Daphne du Maurier pro mě byla zajímavým poznáním, že podobné téma se v literatuře vyskytovalo již mnohem dříve, než čtenářky začaly hltat jedním dechem romány Barbary Erskinové, a nezbývá mi nic jiného, než rozhodně doporučit tuto knihu dalším čtenářům.

Knihu Dům na pobřeží vydalo nakladatelství Motto

K dostání na stránkách Knihkupectví Beletrie