Poslední nádech před bouří

Recenze

Vytvořeno 5. 6. 2013 3:00

Autor: Pavla Huřťáková

S Marií Antoinettou jsme se rozloučili ve chvíli, která jí byla předurčena – stala se francouzskou královnou. Po boku svého manžela Ludvíka XVI. stanula v čele země, která od své královny čekala jediné, poslušnost manželovi a dědice.

Juliet Grey nás ve svém druhém díle ze života Marie Antoinetty, Soumrak rozmařilosti, zavádí do období, které sedmnáctiletou dívku postavilo do nelehké pozice. Sama sebe se ptá, co jí manžel dá výměnou za moc, o níž se s ní dělit nehodlá. Dlouho jí není schopen splnit ani největší tužbu, na níž čeká celá zem. Dítě stále nepřichází. Naštěstí se Ludvík nechá přemluvit k operaci a po letech manželství konečně dojde k jeho naplnění. Manželům se nejprve narodí dcera, později i vytoužený následník.

Neštěstí ale nechodí po horách. Marie Antoinetta strádá, schází jí láska. Obklopuje jí faleš. Provází ji pomluvy o nevěře. Útěchu jí však nikdo nedokáže poskytnout. Svoje děti zbožňuje, autorka ji vykresluje jako milující matku, ale jako každá žena v tehdejší době zažije nepopsatelnou bolest. Musí se vyrovnat s jejich ztrátou, několikrát potratí a později, o devět let později, zemře i vymodlený malý dauphin. Dostáváme se tak do června 1789. Každý, kdo se maličko zajímá o historii, ví, jaké události přinese čas. Zatím je pouze tušíme na pozadí stínu bolesti ze ztráty milovaného dítěte.

Druhého června bylo nařízeno, aby se věřící ve všech kostelech za dauphina modlili. Ráno 4. června krátce po jedné hodině jsem svého prvorozeného syna svírala v náručí. když tu na mě pohlédl, jako by mi chtěl něco říci, ale pak se jeho víčka mírně zachvěla a naposledy se zavřela.
Do Francie mne poslali z jediného důvodu: abych porodila tohoto chlapečka. Teď byl pryč. Zmítaly mnou bolestivé křeče, kolébala jsem jeho zničené tělo v náručí a ronila slzy na ostatky bez života. …
„Ale je to můj syn,“ křičela jsem polykajíc vzlyky. „Je m´en fous! Nikdy mi na etiketě ani za mák nezáleželo a zrovna teď mi na ní nesejde už vůbec.“
(Juliet Grey. Marie Antoinetta: Soumrak rozmařilosti. Praha: Domino, 2013. s. 320.)

Když čtete tyto řádky, musíte soucítit s ženou, kterou se Marie Antoinetta stala. Nešlo pouze o Madame Deficit, jak ji nazývaly pamflety. Jistě, její výdaje za šaty a šperky byly horentní, ale léta jí vtloukaly do hlavy, že královna musí reprezentovat. Nebylo v její moci, aby bankrot Francie zavinila jen ona. Ale hodit vinu na ni se hodilo.

Kniha velmi poutavě a stylisticky čistě navazuje na první díl. Pokud jste si dosud její hrdiny nezamilovali a považovali je za pouhé loutky osudu, v druhém díle poznáte, že je nelze nemilovat. Bohužel. Proč říkám bohužel? Protože víme, jaký osud je po pádu Bastily čeká.

Knihu mohu opět jen a jen doporučit, Juliet Grey je autorka, která by neměla vaší pozornosti uniknout.

Knihu Marie Antoinetta: Soumrak rozmařilosti vydalo nakladatelství Domino