Peter May – Skála (The Blackhouse)

Recenze

Vytvořeno 11. 6. 2013 3:00

Autor: Jan Gettin

První díl Trilogie z ostrova Lewis (2. díl Muž z ostrova Lewis, 3. díl Šachové figurky) skotského autora Petera Maye vychází v dubnu 2013 v nakladatelství Host Brno. Kniha, kterou původně přední britská nakladatelství odmítla, se dostává do světa až prostřednictvím francouzského nakladatele; a doprovázejí ji marketingové zkazky typu „působivé čtení“, „velký příběh, a navíc něco, co jste pravděpodobně ještě nečetli“. Nechám na každém, nakolik se ztotožňuje s těmito tvrzeními.

Už samotné kulisy, do nichž autor svůj příběh zasazuje, působí čtenářsky velmi přívětivě. Nečekejte ale žádnou selanku, ocitáme se v nehostinné a drsné krajině skotského ostrova Lewis, která spíš než k obývání ponouká k bezmeznému obdivu. Vlny Atlantiku se s rytmickou pravidelností tříští o jeho pobřeží a nad tím vším běsní všudypřítomný vítr, který se ve své zběsilosti zarývá do tváří ostrovanů, již mu tak jako jejich předkové už celá staletí vzdorují.

A právě z tohoto prostředí pochází hlavní hrdina Fin Macleod – detektiv, na něhož se zrovna šklebí krutá tvář osudu. Musí se vyrovnat se ztrátou syna, rozpadajícím se manželstvím. Při vyšetřování vraždy, v němž má odhalit, zda existuje shoda s vraždou v Edinburghu, se vrací zpátky ke svým kořenům, vazbám, jež kdysi dávno definitivně zpřetrhal a s nimiž nechce mít nic společného. Naráží při něm na staré známé, z nichž téměř všichni včetně samotného Fina by mohli být potencionálními vrahy, neboť zavražděný Angel Macritchie, místní sadistický vztekloun, zavdal každému minimálně jeden důvod pro pomstu.

Zásadní místo v románu zaujímá skála An Sgeir, vzdálená 50 mil od ostrova Lewis, nehostinný ostrov trčící do výše, nic než kusy skal pokryté ptačím guánem, k níž se už staletí vydávají crobostští muži, aby naplnili své lodě tereji - ptáky, kteří zde hnízdí v obrovském počtu - a riskovali přitom drápaje se po kluzkých skalách holý život. Na skálu, jež je nejděsivějším a zároveň nejúchvatnějším místem v celém románu, lze nahlížet z několika perspektiv. Může být obětním kamenem zbroceným krví nevinných ptáků, místem inicializace, kdy mladíci pohřbívají svoje chlapectví a stávají se muži poznamenanými skálou, místem, kde je pro přežití nutné prokázat odvahu a odhodlání, překonat vzájemné antipatie a táhnout za jeden provaz jako jeden organizmus. Z pohledu čtenáře je hrozivá a zároveň majestátní skála, která se na pozadí románu několikrát „vynořuje“ podle toho, jak na ni odkazují neurčité zkazky několika postav, opředena nezpochybnitelným tajemstvím, které se zásadním způsobem dotýká hlavních hrdinů. Takže Finův výlet sem, byť ve vzpomínkách, se stává vyslechnutím čtenářova volání po odhalení tohoto tajemství.

Mayovi se mistrně daří vytvářet napětí, a to i tam, kde by ho člověk neočekával – např. dětská hra na indiány. Nepotřebuje tuny zohavených těl k tomu, aby vytvořil napínavý thriller. Mayovo napětí prostupující celou knihou vyplývá z nedopovězeného, z tušeného, z „tajemství“ hlavního hrdiny, nechává čtenáře bloudit v šeru domněnek, polopravd, takže flashbacky hlavního hrdiny rozrušující hlavní dějovou linii, v nichž subjektivní vypravěč – Fin – zprostředkovává své zážitky z dětství, puberty a dospělosti, pomáhají bloudícímu čtenáři vyznat se mezi postavami, vztahy a souvislostmi, a to víc než by dokázal pouze prostřednictvím hlavní dějové linie. Spisovatel si tak připravuje půdu pro velké finále, v němž dává naplno vyznít svým schopnostem zkušeného scenáristy. Čtenář má rázem pocit, jako by se před ním odvíjelo velké filmové finále. Akčně přeexponovaný závěr, v němž Fin svede souboj s rozzuřeným živlem, hnán neodbytnou potřebou zabránit další osobní tragédii, se čte takřka jedním dechem. Avšak záhy následuje možná až příliš vykonstruované zpomalení adrenalinového tempa v hloučku lovců terejů, které spojuje stejná vzpomínka, v níž Fin hraje hlavní roli. Ti nabízejí nezkreslený pohled na minulost a to, co se kdysi skutečně stalo, ještě před vyplutím na skálu. Není těžké odhadnout, nakolik se Finovo nelogické „rozjímání nad šálkem horkého čaje“, poté co pro záchranu svého domnělého syna čelí i s posádkou menšího trawleru běsnícímu živlu, riskuje, že se i se svým člunem rozbije o skaliska při přistávacím manévru, a šplhá po laně až na vrchol skály, shoduje s jeho dosavadními supermanskými činy. A i přesto se Fin v tomto okamžiku zastavuje a s nenucenou trpělivostí si vyslechne, jak to s ním bylo, místo, aby jednal a hned zabránil další možné tragédii.

Vrátíme-li se ke zmíněným filmovým přesahům, nelze si nevšimnout, že k popisu některých scén přistupuje autor takřka s dokumentární přesností, jako by stál za objektivem kamery a celou scénu snímal... V tomto postupu se doslova vyžívá při pitvě zavražděného, čtenář naráz stojí za zády patologa a přes rameno nahlíží na řezy jím prováděné. S podobným přístupem se střetáváme i na skále při lovu a následném manufakturním zpracování terejů. Tyto dekadentní obrazy řízeného rozkladu, jejichž společným jmenovatelem je syrovost odkrytá až na dřeň prosta jakýchkoli příkras a sentimentu, nemusí být každému úplně po chuti.

Text neobsahuje příliš mnoho žánrových klišé, přesto je jimi zarámován. V úvodní scéně, tzv. prologu, se mladý pár chystá na své první milování, bohužel jim ho nechtěně překazí viselec u stropu. Poslední replika také až příliš nápadně připomíná tuctové kriminální seriály, na jejichž konec bývá klišoidně zařazen nějaký vtípek, popíchnutí – snad aby došlo k uvolnění atmosféry a hrůzy posledních dnů a hodin byly ráz naráz zapomenuty. Ještě že takto nepůsobila celá kniha.  

Peter May nabízí brilantní román nabitý akcí a napětím, a to jak v reminiscencích hlavního hrdiny procházejících napříč jeho dětstvím a dospíváním, tak v aktuálním románovém čase. Je to hlavně díky autorově vypravěčskému mistrovství – skutečnosti, že např. i z tak banální věci, jako je krádež pneumatiky, dokáže vykřesat zajímavý mikropříběh, a také díky výstavbě románu s omezenými kompetencemi jednajících postav, které si některé věci před čtenářem prostě a jednoduše nechávají pro sebe. Tohoto se dopouští i hlavní hrdina, který „naivním“ čtenářům nabízí svou verzi příběhu, aniž by tušil...

Vy už ale možná tušíte, že s touto knihou se rozhodně nudit nebudete. Pokud bych nakonec měl provést revizi toho „kousavého“ úvodu, tak ano, něco podobného jsem doposud nečetl.

Knihu Skála vydalo nakladatelství Host