První případ Harryho Holea: láska, bourbon a násilí

Recenze

Vytvořeno 22. 6. 2013 3:00

Autor: Jarmila Flaková

Všichni čtenáři, kteří za dlouhých zimních večerů putovali stránkami Jo Nesbøva detektivního románu s názvem Sněhulák, a pro které ze dne na den zesílilo kouzlo severských detektivek, netrpělivě očekávali překlad dalšího napínavého příběhu. O knihu idola ze severu byl opět obrovský zájem, Netopýr sklopil svá křídla a usadil se v mnohých domácnostech, aby splnil očekávání, jež tak vysoce vytyčil krvavý Sněhulák. Povedlo se mu to?

Nutno dodat, že Netopýr je prvním případem detektiva Harryho Holea, Jo Nesbøvy příběhy se u nás tedy nepřekládají chronologicky. Určitě vás tedy překvapí jistá diferenciace, kterou si tvůrčí styl i osoba Harryho Holea prošly až na místo oněch krvavých stop ve sněhu. Sám detektiv Harry Hole se zde svým čtenářům představuje poněkud otevřeněji. Dozvíte se mnohem víc o jeho vztahu k alkoholu, který z něj rázem dělá jiného člověka, a také o jeho vztahu k ženám – jak k těm snad pravým a osudovým, tak k těm laciným, které jsou právě po ruce. Pomocí obou dvou typů žen se však v rámci knihy neodvíjí jen jakési epizody, které by odbočovaly od hlavní pátrací linie, naopak – všechno má svůj jasný účel, vše do sebe zapadá a kráčí jako jednotná stopa v písku s cílem najít vraha a osvětlit, proč vraždil. A nejlépe v obráceném pořadí a třeba i s dotyčným na telefonu. Pokud je ovšem dostatek času a smyčka se neuzavírá kolem někoho blízkého.

Zatímco Sněhulák byl detektivním příběhem plným spádu, krve a snadno očekávajícího modus operandi, v Netopýrovi si na každý prvek mozaiky musíme počkat o něco déle. V obou knihách se však podobně střídají potenciální vrazi i motivy a způsoby smrti. Přece jen zde ale Harry Hole nepostupuje tak sebejistě, nechává se více strhnout svými (i cizími) hypotézami a daleko více je zde patrná jeho roztěkaná soustředěnost. Ta vzniká hlavně v jeho skomírajícím sebevědomí (když má pocit, že ztrácí stopu), ale především v jeho silném zapálení nevystupovat na pracovní cestě výhradně jako detektiv na plný úvazek, ale také jako člověk (muž i milenec). V Netopýrovi nám Jo Nesbø nechává o něco víc nahlédnout do Harryho duše, do jeho doposud skrytých komnat, za kterými číhá nevyzpytatelný démon alkohol a také ten něžnější a zdánlivě nebezpečný démon jménem láska. Ačkoliv se ve Sněhulákovi Harry Hole představil jako víceméně vyléčený alkoholik se silnou vůlí, břitkým humorem a nepřístupným srdcem, v Netopýrovi je Harry spíše nepoučitelný piják, který se nebojí proměnit romanci ve velkou lásku či otevřít své srdce alespoň po smrti nejbližších.

Jeho tvůrce, Jo Nesbø, nás však i zde překvapí svým hodnotným psaním s vysokou informační výpovědí, která se netýká jen specifických vyšetřovacích postupů, ale i různých velice zajímavých ukázek z historie, mytologie či zoologie. Autor vás nezklame ani opravdu mistrným líčením těch, ke kterým se přichází pozdě. Tohle umění vylíčit oběť děsivě, ale přesto natolik realisticky a bez těžko uvěřitelných příkras a zbytečných prodlužujících popisů, donutí čtenáře přivést k zamyšlení a možná i k tomu, aby si onen morbidní úsek přečetl znovu. Jo Nesbø vám zkrátka dokáže mrtvolu namalovat před očima ve vší své syrové děsivosti. Je to jakási záruka, že šokovaní budete číst dál.

Vedle stop krve, včas nepodchycených vražd, nedopadnutelných vrahů a rvaček pod vlivem alkoholu na vás z téhle knihy dýchne i něco naprosto jiného. Je to něžné a poetické a možná by se tomu po větším zadumání Harryho Holea dalo říkat láska. Ta nám ukazuje, že Harryho srdce nerozehřeje jen alkohol, ale třeba i krásná rusovláska. Je pravdou, že cesta ke štěstí je zde trnitá – Harry je přece jen celkem slušně obrněn ironií, hrdostí, vůlí a také onou  zrádnou zabijáckou větou: „Má tohle vůbec smysl?“, ale nakonec se přece jen ukáže, že má. Alespoň proto, abychom si my, čtenáři, udělali poněkud příznivější a lidštější obrázek o detektivovi, který se v mile poetickém závěru vydává do oblak, aby zatoužil znovu žít.

Ukázky z knihy:

„Dáte si ještě něco, sire?“
„Vidím, že tu máte nějaký drink jménem Black Snake…“
„Jim Beam a cola.“…
„Fajn. Přineste mi dvojitý Black Snake bez coly.“

(NESBØ, Jo. Netopýr. Zlín: Kniha Zlín, 2013, s. 245)

„Jaký to má smysl?“
…
„Není těch posledních čtyřiadvacet hodin samo o sobě dostatečným důvodem?“ zeptal se Harry. „Co když ti zítra ráno najdou rakovinu prsu, jaký to pak bude mít smysl? Jestliže máš dům, děti a monokla a doufáš, že tvůj muž usne dřív, než si půjdeš sama lehnout, jaký to má smysl? Jsi si vážně tak jistá, že dokážeš s tím svým mistrovským plánem polapit štěstí?“
…
„Chápu, že chceš i všechno ostatní,“ prohlásil Harry, „jenže musí být všechno, co děláš, krokem na cestě k těm tvým růžovým vzdušným zámkům? Až budeš v domově důchodců, nebudeš už dávno vědět, jakou barvu měl servis, co jsi dostala k svatbě, ale přísahám, že si budeš pamatovat tu skokanskou věž a to, že jsme se pak milovali na okraji bazénu.“
(NESBØ, Jo. Netopýr. Zlín: Kniha Zlín, 2013, s. 241-242)

Knihu Netopýr vydalo nakladatelství Kniha Zlín