Cesta staletím

Recenze

Vytvořeno 25. 6. 2013 3:00

Autor: Pavla Huřťáková

Nakladatelství Paseka má ve svém nakladatelském počinu několik ucelených edicí, které mapují naši minulost. Mezi nimi je i soubor nazvaný Zmizelé Čechy. V rámci tohoto projektu čtenáře seznamuje s historií českých měst. V současné době je novinkou Tábor, který vyšel pod taktovkou Evy Hubičkové a Zdeňka Vybírala.

Díky fotoateliéru Šechtl a Voseček, který se na scéně objevil již v 19. století, má město neuvěřitelně bohatou fotografickou dokumentaci. Na té je ze zřejmých důvodů založena i celá kniha. Můžeme si tak prohlédnout, jak se město vyvíjelo, jak měnilo svou tvář v průběhu dvou staletí. Tyto unikátní fotografie jsou doplněny bohatým textovým doprovodem, kdy jsou nám osvětlena více či méně známá fakta.

Co však považuji za slabou stránku knihy, je její první část. Ta by měla čtenáře provést po historii města a připravit jej na vývoj, který uvidí. Leč bohužel, to se nestane. Historie Tábora je obligátně zdůrazněna pouze pro dobu husitství a raného novověku. Samozřejmě se to do jisté míry dalo čekat, a to především s ohledem na vědecké zaměření autorů publikace, Zdeněk Vybíral se specializuje na raný novověk, Eva Hubičková je architektka. Jejich informace k 19. a 20. století, které jsou nejen z hlediska vývoje města, nýbrž i z hlediska publikovaných fotografií klíčové, jsou velmi kusé. Nelze říci, že by se v knize vůbec nevyskytovaly, ale jedná se spíše o sporadické zmínky. Blíže je rozvinuta diskuse k postupným přestavbám středověké radnice či důležitosti Tábora v husitství a za Jiřího z Poděbrad než vysvětlení důležitosti změny správního členění a následné posílení významu Tábora jako správního centra okresu a kraje, napojení na železniční síť, založení táborského reálného gymnázia, zemědělské školy apod. Přitom všechny tyto události jsou následně snadno zachytitelné na fotografiích Ignáce Šechtla, neboť každá instituce potřebovala svoje sídlo, které se buď rekonstruovalo nebo muselo být vystavěno.

„Prostory před radnicí přímo navazovaly na plochu dnešního Žižkova náměstí. Od počátků města zde proto bývalo dost rušno. V 16. století se k budově radnice tiskly různé krámky, přímo proti vchodu stála veřejná vyvařovna, kde se zároveň scházeli ponocní.“

Eva Hubičková – Zdeněk Vybíral. Tábor. Praha: Paseka, 2013. s.23.)

Stejně strohé jsou informace o první republice, kdy je zmíněn de facto pouze Václav Soumar, který byl bezpochyby výraznou osobností, ale úplně je zamlčeno období protektorátu či éra po roce 1948. Ano, zmiňuje se zbourání táborské synagogy, ale tato informace je poskytnuta pouze u její fotografie. A mnoho dalších podobných situací bychom našli poměrně snadno.

Vyznění celého textového aparátu je tak značně ploché a vypovídá pouze o nejslavnějším období města. To je nutné připustit. Tábor nikdy nedosáhl takového věhlasu jako na počátku své historie, ale tvář města, kterou znají jeho obyvatelé a návštěvníci, získal o několik staletí později.

Přesto bych knihu široké veřejnosti ráda doporučila, protože si pozornost zaslouží. Alespoň kvůli své druhé části.

Knihu Tábor vydalo nakladatelství Paseka