S každou další nocí jsou stíny temnější

Recenze

Vytvořeno 7. 7. 2013 3:00

Autor: Jana Hažlinská

Letošní květen mi přichystal velké překvapení. Věděla jsem sice, že nakladatelství Fantom Print chystá vydání celé trilogie Stín od amerického spisovatele Jona Sprunka, ale udivilo mě, že druhý díl vyšel tak brzy po tom, co se na regálech objevil první. Co naplat, se svým nadšením se přeci nebudu prát, a tak jsem se opět ponořila do hlubin svého oblíbného žánru. A tentokrát se jednalo o pořádně temné hubiny, jen co je pravda.

V druhém díle trilogie se vrací na scénu náš oblíbený hrdina, zabiják Caim. Vlastně se nám vrátí na scénu všichni hrdinové, kteří přežili první díl, a ještě se seznámíme s několika novými. Caim za sebou nechává Otir i s jeho nedávnými událostmi a odchází hledat odpovědi na daleký sever, do země svých kořenů. Za sebou nechává jak svou dřívější živnost, tak těch několik lidí, kteří ho postrádají, někdy doslova bolestně.

Nebyl by to ale Caim, kdyby se, aniž by si stačil všimnout jak, nedostal do víru událostí, u nichž by žádný rozumný člověk dobrovolně být rozhodně nechtěl. Říci, že sever je zmítaný nepokoji, by bylo vyjádření poněkud slabé. Na sever právě padá temnota a výraz „nevinný“ tu dlouho nikdo neslyšel. Jak už to tak v případě Caima bývá, stačí jedno rozhodnutí a jeho cesta dostane směr, jenž rozhodně nečekal. A i když na některé otázky kýžené odpovědi najde, neboť před osudem, a zejména před tím jeho, se utéct nedá, další mu vyvstanou. Takže i když dočteme poslední stránku knihy, je jasné, že Caimova cesta v žádném případě nekončí.

Vábení Stínu vykazuje oproti prvnímu dílu významný posun. Tak předně příběh už nepůsobí tak složitě, takže není třeba tolik soustředění, abychom se neztratili. Nemusíme už sledovat tolik linií a nemusíme dávat pozor na to, kdo zrovna s kým a za kolik. Je samozřejmě individuální, pro koho tohle znamená plus, ale dle mého je přímočarost pro odpočinkovou četbu lepší volba. Co se týče atmosféry, tak ta, přestože již v prvním díle byla hustá, že by se dala krájet, nám pěkně zhoustla a  pořádně potemněla. Kdo už při čtení prvního dílu Caimovi nezáviděl, teď ho bude upřímně litovat.

Kniha vykazuje posun i v oblasti provedení. Autor se do stylu akční fantasy mnohem víc ponořil. Momenty, kdy určitá vyjádření čněla na stránce jako kokosová palma uprostřed řepkového pole, už se v tomto díle nenacházejí. Do jisté míry to bude způsobené i tím, že se tu lidi mnohem víc perou a mnohem míň spolu mluví. Autor se rozhodl svého hrdinu nešetřit a stejné zacházení se rozhodl aplikovat i na čtenářovy nervy, které napíná až k prasknutí od první do poslední stránky. To má jedno velké minus – kniha skončila až příliš rychle a teď budu muset dlouho čekat na třetí díl.

Abych ale jen nechválila, přesunu se teď k těm několika málo bodům, které by se daly počinu vytknout. Přenesme se v rychlosti přes fakt, že námět opět neusiluje o cenu za originalitu, protože bychom si museli položit otázku „a co ano?“. Zůstal nám tu však jeden výzmnamný aspekt, v němž se autor oproti prvnímu dílu neposunul ani o centimetr, a to ten, že některé scény opět vypadají jako vystřižené z RPG.

Jak tedy z hodnocení Vábení Stínu vychází? Jako samostatnou knihu bychom ji hodnotili jako lepší střed – splňuje, co se od ní čeká, a žádná velká bomba se nekoná, ale upřímně, autor o to ani neusiloval. Jako součást série musíme ohodnotit jako výborný prostřední díl, který nám určité otázky zodpovídá, ale zároveň čtenáře dokonale navnadí na pokračování. Těším se nejen na to, až se dozvím, jakže to s tím Caimem opravdu je, ale taky na to, až uvidím, jakým stylem budem autor ve vyprávění pokračovat a jestli ještě pořád hraje ta RPG.

Knihu Vábení stínu vydalo nakladatelství Fantom Print