Tam, kde je Poklidná modř, tam se upínají zraky bláhových žijících pod nebezpečným éterem

Recenze

Vytvořeno 8. 7. 2013 3:00

Autor: Lenka Krausová

Je to měsíc, kdy vyšel druhý díl z celkových tří sci-fi trilogie Pod nekonečnou oblohou americké spisovatelky Veronici Rossi, tentokráte pod názvem Cesta věčnou nocí. Jestliže jste četli mou recenzi na jedničku, máte nejspíše v paměti, že vedle chvály se objevila i kritika. To, jak dopadla „věčná noc“, vám prozradí následující řádky.

Autorka navázala příběh přesně tam, kde jej v úvodním svazku ukončila. Opět se setkáváme s Peregrinem a Árií, Outsiderem a bývalou Osadnicí. Árie už není tou ztracenou dívkou. Život mimo bezpečí Lusků, jež poskytují azyl před nebezpečným Éterem, který naplňuje nebe, ji svým způsobem zocelil. Nejen že se dokáže ohánět nožem a bránit se útokům, ale skutečnost, že její otec patřil k těm venku, jí poskytl dar slyšet tak, jak to dokáží jedině Slyšící. Také Perry je svým způsobem jiný. Ve své vesnici získal titul Krvepána a tím i spoustu povinností – zajistit obživu a bezpečí pro vlastní lid, správně rozhodovat –, což není v devatenácti letech vždy jednoduché.

Po několika měsících, kdy se dvojice neviděla, přichází tolik vyhlížený okamžik a to doslova, protože Krvepán si nemůže jen tak chodit bez ochrany společníků a soukromý rozhovor se tak stává téměř nemožným. Přesto se Perrymu podaří přes prvotní odmítání Árii přesvědčit, aby šla s ním do vesnice. Oba chtějí najít Poklidnou modř, bezpečné místo bez Éteru. Perry aby ochránil vesničany, dívka za účelem ochrany synovce Perryho, který je stále v osadnickém světě. Ne že by se mu tam nelíbilo. Je však použit jako rukojmí – nedodá Árie Osadníkům informaci o Poklidné modři? Chlapec nepřežije. Kdyby to alespoň byla jediná Áriina potíž. Peregrinův kmen se na ni dívá z vrchu, znamená vetřelce, který mezi ně nepatří, a svou nenávist dávají dotyční patřičně najevo. Dá se něco takového přehlížet? Jestliže se věta provázející první díl ptala, zda je láska silnější než odvěké nepřátelství, a ono to vyšlo, pak slova u druhého svazku „Svět je rozpolcený a láska v ohrožení…“ je na tuty pravdivá.

A teď se konečně dostáváme ke zhodnocení knihy jako celku. Dějový obsah hodnotím samozřejmě kladně, rovněž jeho podání, jež autorka nezměnila, opět jsou čtenáři kapitoly předloženy pod názvy „Árie“ či „Peregrin“, na ich formu zapomeňte. Jenže stejně jako u pilotního dílu, i tady je textové hledisko otřesné. Ze začátku se zdálo, že chyby nebudou tak markantní a v takovém množství, ale jak se říká, zdání klame. A tak mohu použít úplně tutéž větu, kterou jste četli v recenzi na Pod nekonečnou oblohou -> Slova chybí, přebývají, jsou špatně skloňována. Takovéto degradace knihy si pochopitelně všímají i jiní čtenáři. Pochvalují obsah a překlad považují za zničující. Věřím, že překladem nejsou myšleny názvy kmenů, rozdělení společenství apod. Sice to mnohdy působí prapodivně (např. Outsideři označují Osadníky jako Krty), ale není právě tohle kouzlo češtiny a překladů? Přece nechceme číst anglické názvy, na nichž si nejeden z nás zlámal jazyk, protože výslovnost vám do knížek nikdo nedá. Kritiky se dočkala i obálka lišící se od originální, ale zde by mělo být pochopení, protože ne vždy jsou „obálková“ práva levná a pokud se nechcete dívat na onoho nesympatického mladíka, tak zkrátka přebal přetočte.
Co mě opravdu překvapilo – a nutno podotknout, že dosti nepříjemně –, pak fakt, že Cesta věčnou nocí není kompletní! Poukázala na to jedna ze čtenářek a to jen díky tomu, že se dostala k anglické verzi. České vydání končí v polovině. Nechtělo se mi věřit. Proč by tak nakladatelství rozhodlo? Po pár dnech přišla odpověď – k rozdělení došlo kvůli rozsahu. Další díl by měl být pravděpodobně do konce roku. Nabízí se otázka, k čemu rozdělovat titul a vysvětlit to rozsahem. Má mít knížka stránek dvě stě nebo čtyři sta? V době, kdy běžně vychází i šesti set stránkové svazky…

Stručně řečeno, z vydávání této trilogie jsem rozpačitá. Korektura neustále pokulhává, děj je krácen. Poslední díl Do modrého ticha je předběžně ohlášen na červen příštího roku. Bohužel nejsem schopná říct, jestli tedy vyjde do konce roku druhá polovina dvojky a pak až závěrečný díl nebo bude obojí spojeno dohromady. Když ale vezmu v potaz zmiňovaný rozsah, mělo by jít o další dvě knihy. Nezbývá než se nechat překvapit a doufat ve vyšší úroveň, což naneštěstí naposledy přišlo vniveč. 

Knihu Cesta věčnou nocí vydalo nakladatelství Knižní klub