Přestaňte číst knihy a vyražte také fotit s Michaelem Freemanem!

Recenze

Vytvořeno 17. 7. 2013 3:00

Autor: Ester Dobiášová

Autora publikací Fotografie v praxi už čeští čtenáři dobře znají. Knihy Michaela Freemana jsou u nás hojně překládány a není se co divit. Díky jeho zkušenostem se nám dostává těch nejkvalitnějších informací, podávaných srozumitelným jazykem. Své si najdou jak amatéři, tak pokročilí fotografové. Otázka, která nás u této nové edice napadá, je zřejmá. Co nového by nám Michael Freeman mohl po sérii Očima fotografa, Mysleme jako fotograf a desítkách dalších knih přinést? Neupadl snad do koloběhu opakování sebe sama? Naštěstí nikoli.

Jak samotný název napovídá, hlavním námětem knihy jsou rady pro praktické fotografování. Zatímco v ostatních publikacích se fotograf probírá spíše teorií, v této sérii nás Michael Freeman vyzývá k akci. Ale protože slova jsou jen slova, která nás k praxi nepřimějí, hned v úvodu se můžeme dočíst, že speciálně kvůli těmto publikacím autor založil na internetu stránku www.mfphotoschool.com, na které mohou čtenáři publikovat výsledky své práce jednotlivých cvičení. Ostatní jim je pak mohou ohodnotit, díky čemuž získají zpětnou vazbu. Knihy tak dostávají nový rozměr, stávají se výzvou.

Kompozice jednotlivých dílů je stejná. Kniha je rozdělená do několika hlavních kapitol a k nim příslušných podkapitol. Každá kapitola obsahuje několik stran nahuštěné teorie, která nás naštěstí nepohltí, ale obohatí. Kladem je absence těch nejzákladnějších informací, které nejspíš už každý čtenář, který tuto knihu otevře, zná – základní pojmy, části fotoaparátu atd. Na konci každé kapitoly je cvičení, které obsahuje praktické rady a výzvu pro vlastní procvičení předložené látky. Za ním následují většinou dvě ukázky studentů, kteří už s Freemanem spolupracovali. Jejich fotografii ohodnotí, popřípadě poradí. Tyto dvojstrany by snad v knize ani nemusely být, naštěstí se příliš neodráží na tloušťce knihy, a neubírají tak prostor důležitějším informacím.

Pokud vás nadchla představa takové knihy o fotografování, jistě se vám zalíbí široká nabídka nakladatelství Zoner press. Kromě Portrétu, Kompozice a Černobílé fotografie, o kterých se můžete dočíst víc v tomto článku, jsou to ještě Digitální úpravy, Expozice a Světlo a svícení.

Přestože tato série zní ideálně, měl by si každý čtenář před jejím zakoupením uvědomit, že se jedná o publikace pro začátečníky. Nemusí to však být začátečník na poli fotografování obecně, ale začátečník v některém z nabízených zaměření. I zdatný fotograf krajin se může trápit s focením portrétů, přestože svému oboru skvěle rozumí. Pokud ale daný styl ovládáte a chcete své vědomosti posunout dál, tyto publikace nejsou pro vás. Jejich koupě se vyplatí jen pro začátečníky, ti pokročilí musí doufat v další publikace.

Co je to ten zlatý řez aneb Kompozice

Správná kompozice je základem každé fotografie. Ať už je to portrét, krajina nebo architektura. Žádný fotograf se jí nemůže vyhnout, existuje jen málo těch, kteří si s kompozicí poradí intuitivně. Pokud patříte mezi ty šťastné, gratuluji, ti ostatní jistě uvítají cvičebnici Kompozice, která je navede správným směrem. Nejvíce u této publikace platí, že patří začátečníkům, kteří v oblasti fotografování tápají.

„Stejně jako fotografie znamená i kompozice syntézu technické zdatnosti a tvořivosti. Je to místo, kde se setkává geometrie a umělecké cítění a z jejich spojení může vzniknout něco výjimečně krásného.“
(FREEMAN, Michael. Fotografie v praxi: Kompozice. Zoner Press, 2012. s. 13.)

Najdete zde úplné základy, využití geometrie ve snímku (linie, využití trojúhelníků, hledání rovnováhy atd.), využití barvy, vzoru, prostoru a světla, ale také technické aspekty fotoaparátu (objektivy a jejich vliv na perspektivu atd.) a postprodukci. Jednotlivá cvičení mohou být přínosná, ale možná by bylo lepší je v tomto případě oželet a sáhnout po Freemanově podobné knize Očima fotografa – Kompozice pro lepší digitální fotografie. V té můžete dohledat více informací a autor si může dovolit jít více do hloubky než v této sadě Fotografie v praxi.

Proč brát světu barvy aneb Černobílá fotografie

Přestože barevné fotografie jsou dnes docela běžné, objevuje se ve fotografickém řemesle stále dost těch, kteří volí raději černobílé zpracování snímků. Dávno už ale nemusí fotografové složitě a zdlouhavě snímky upravovat v temných komorách, aby snímky nebyly jen monochromně převedené do stupňů šedi, ale mohli s nimi volněji pracovat. Dnes stačí pár kliknutí nebo pro pečlivější pár hodin práce v nějakém programu na počítači a vše je tak, jak autor chtěl.

Pokud se ptáte po smyslu černobílé fotografie, dala by vám filozofičtější, ale samozřejmě i zdlouhavější odpověď jiná Freemanova publikace, a to Černobílá digitální fotografie od nakladatelství Computer Press. V této publikaci jde Freeman rovnou k věci a předkládá nám základní informace (tóny, které očekáváme, převod barev, oddělení barev atd.), metody černobílého zpracování (low key, high key, využití textury, grafických prvků atd.), kdy zvolit černobílou verzi, hlavní fotografické žánry (krajina, portrét, architektura) a pokročilé úpravy. Pochopitelně je zde jako v ostatních publikacích rejstřík a slovníček.

„Černobílá fotografie vám dává možnost jít za rámec toho, co je reálné. Dává vám prostor a vybízí vás k vyjádření sebe samého. Kromě toho, že si začnete na scénách všímat konkrétních prvků (je jedno, zda jde o vzor, formu či tóny), začnete také objevovat, že některé scény mohou být v černobílé interpretovány mnoha způsoby.“
(FREEMAN, Michael. Fotografie v praxi: Černobílá fotografie. Zoner Press, 2012. s. 41.)

Zajímavostí je také to, že jedním ze studentů, kterým Freeman hodnotí předložené snímky, je Čech, Kryštof Kalina.

Čím uděláte přátelům radost aneb Portrét

Potrét je mnohými laiky považován za velmi jednoduchoou fotografickou disciplínu. O to hůř se pak může fotograf cítit, když se mu stále nedaří vystihnout u portrétovaného jeho vnitřní já, správně ho „naaranžovat“ a po technické stránce docílit, aby výsledný portrét vypadal přirozeně. Michael Freeman se dostatečně věnuje všem problémům fotografování lidí a jeho cvičebnice Portrét se tak stává nedocenitelnou pomůckou každého začínajícího fotografa. V tomto případě by kniha prospěla i mnohým, kteří se domnívají, že focení lidí je snadné – a že jich je v dnešní době dost.

Publikace přináší rady v oblasti pózy a kompozice portrétovaného včetně sebejistoty a přístupu, který musí mít sám fotograf. Dále se zaobírá přirozeným světlem (odstín pokožky, stín, odrazné desky, měkké světlo atd.), prostředím, skupinami, retušováním a postprodukcemi a ze všech tří hodnocených publikací z této edice se zaměřuje nejvíce na studiové focení. Čtenář může získat základní rady o studiovém osvětlení, technických doplňcích či měření správné expozice. Předně na tomto díle Fotografie v praxi můžeme docenit váhu jednotlivých cvičení i s radami, kterých se nám dostane.

„Fotografové mívají během práce poměrně velkou autoritu. Když řeknete: ,Prosím vás, postavte se tam´, skupinka úspěšných generálních ředitelů mezinárodních společností hned udělá přesně to, co po nich chcete. Fotograf však musí působit sebejistě. Jestliže takový není ze své přirozenosti, pak by se měl naučit sebejistotu alespoň přesvědčivě hrát. Sebejistota je totiž nakažlivá jako zívání. Pokud si sami věříte, že všechno vyjde, pak si bude věřit i váš objekt a úspěch je zaručen.“
(FREEMAN, Michael. Fotografie v praxi: Portrét. Zoner Press, 2012. s. 16-17.)

Knihu Fotografie v praxi: Portrét vydalo nakladatelství Zoner Press