Pod dohledem budoucnosti

Recenze

Vytvořeno 18. 7. 2013 3:00

Autor: Štěpán Cháb

Celou knihou Hojnost od autorů Petera H. Diamandise a Stevena Kotlera zní velmi upřímný výkřik – je nás moc, je nás pekelně moc, kdyby nás bylo ještě víc, a to za pár let bude, planeta na nás vychlístne svou zamračenou tvář. Drancujeme, ničíme, jako špatná nálada se měníme v dlouhotrvající depresi, před kterou nelze utéct, není kam. Panenská příroda je opakovaně znásilňována harvestory, ložiska křišťálově čisté podzemní vody hlásí, že jsou téměř na suchu. Jsme druh, který je výrazně destruktivní a snad pouze v destruktivitě konstruktivní.

Autoři knihy Hojnost dávají do oběhu naději. Naději značně lichou, ale takový už je úděl samozvaných futurologů. V knize je vystavěn piedestal pro technologická udělátka, která nahrazují člověka, ač se může zdát, že mají být člověku pouze nápomocí. Revoluce tohoto typu se musí dít nenápadně, lákavě, podbízivě a taková přesně je kniha Hojnost. Lacině dehumanizační. Jakási brožurka, kde je Bůh definitivně potracen a na jeho místo je dosazena věda. Ta teprve všemocná a hlavně vševědoucí. Prakticky celá kniha vyzní směšně obzvláště po vypuknutí kauzy celoplanetárního sledování obyvatel vládou USA a jinými. V době, kdy každý může být označen za teroristu, aniž by jím ovšem byl, a zcela bez zásluh potrestán.

Argumenty a důkazy o naší krásné době jsou autory poskládány do optimistického pištění, před kterým, zdálo by se, není úniku. Za chvíli budeme mít Google i v hlavě, miniaturní čipy v těle budou účinně informovat lékařské ústředí o vzniku choroby či ohrožení pandemiemi, nanoboti budou ze vzduchu vyrábět cukr a geneticky upravené rostliny zcela vytlačí z trhu rostliny přirozené. Budoucnost. Ta krásná, ta neposkvrněná naší přítomností, jen náznakem našich pohledů, které vzhlížejí sem tam s nadějí, ale většinou spíše s hrůzou.

Vedle vychvalování západního pojetí života je v knize opomíjena duševní vyprahlost spojená s nesmírným nárůstem osobních finančních krachů právě západního života. Vedle superchytrých telefonů se nenachází nutné upozornění, že tento způsob života, ač jeden druh svobody přináší, daleko větší druh svobody zaškrcuje. Kniha je jako obrácený román 1984 od Orwella. Je krásné být sledován, hlídán, vždyť jsme masa neukázněná, která ve své hlouposti neustále chybuje, miluje, a vůbec, je, co takhle nechat někoho vyššího, aby nás na chyby upozorňoval a s obočím nakrčeným nás za ně káral. Vyvíjí se nový protokolovací systém IP adres, který dovolí mít vše elektronické připojené k internetu. Přijdete do místnosti, světla se rožnou, odejdete, zhasnou, dochází máslo v lednici, lednice vydá signál a máslo bude dodáno. Vše chytré, vše čas šetřící. Vše krásné a tolik bezproblémové. Ale je tu opět vystavění oné nesvobody ve svobodě, která přirozenou svobodu, to jest ducha člověka, vraždí. Ničí a drancuje.

Systém, v kterém žijeme, je špatný, tolik špatný, že si musíme vybojovat nový, lepší. Ten už je připraven, jen před nás musí být postaveno zdání odporu, abychom měli pocit, že nový systém jsme si vybudovali skutečně sami. Vybojovali jsme si ho. Ale pak už odpor nebude možný. Každá myšlenka, každý pohyb, všechno bude pod dohledem. I kdyby facebookové a twitterové revoluce dneška byly spontánní, živoucí a přirozené, dá si na ně příští systém velký pozor, nebo lépe, využije jich pro vlastní prospěch, pokud už to teď nedělá.

Otupeni pohodlím nevidíme úpadek vlastních duší, které se pod nánosy povrchnosti slepecky domáhají alespoň částečného invalidního důchodu. Vývoj potřebuje unifikaci, aby mohl být skutečným vývojem. Potřebuje jedno ražení člověka, žádné překážející dimenze, a když už, tak jen ty korektní, peníze produkující.

Základním úrazem při spasitelských komplexech mocných je jejich faleš. Vždy jsou tu peníze a jen peníze. Profit, zisk, nikoli pomoc bližnímu. Bližní je naší dobou přetaven nikoli na osobu blízkou, ale na chodící možnost si vydělat. Za jakýchkoliv okolností. I za cenu chvilkového zlepšení jeho životní situace.

Technologický vývoj je krásný, Verneovy vize byly prakticky všechny překonány, a tak přicházejí na scénu novodobější autoři sci-fi. Škoda, že při pohledu do budoucnosti vyvstane před očima sci-fi monument Star trek a jeho Borgové s krásnou větou opakující se do zblbnutí: Budete asimilováni, veškerý odpor je marný. Budete asimilováni, veškerý odpor je marný. Budete asimilováni, veškerý odpor je marný. Budete asimilováni, veškerý odpor je marný. Budete asimilováni, veškerý odpor je marný. Budete asimilováni, veškerý odpor je marný. Budete asimilováni, veškerý odpor je marný. Budete asimilováni, veškerý odpor je marný. Budete asimilováni, veškerý odpor je marný. Budete asimilováni, veškerý odpor je marný.

Knihu Hojnost vydalo nakladatelství Dokořán