Římská konkubína, kolem které se točí svět

Recenze

Vytvořeno 3. 8. 2013 3:00

Autor: Sabina Huřťáková Hašková

Novinka Knižního klubu zaujme čtenáře nejprve svým nekompromisním názvem – Římská děvka – a posléze i svou obálkou. Na ní je vyobrazen muž v řeholním oděvu s rukama semknutýma k modlitbě. Obrázek narušuje milenecká dvojice v renesančním oděvu. Napovídá nejen o době, ve které se děj knihy odehrává, ale potvrzuje také název knihy.

Autorem této knihy je Eric Walz, spisovatel, který se momentálně pohybuje na volné noze a věnuje se kromě psaní také spolku autorů historických románů, jehož je tiskový mluvčí. Děj své knihy, která v originále vyšla již v roce 2008 v Mnichově, umístil do Říma roku 1552. Kniha je bezesporu zajímavá též tím, že její děj popisuje ve skutečnosti jen pár dní, jež se odehrály toho roku v dubnu.

Hlavním hrdinou je Sandro Carissimi, mladý jezuita pocházející z kupeckého rodu, který do církevních služeb vstoupil spíše z donucení, než že by to tak sám cítil. Je proto velmi rozháraný a neví, která cesta je pro něj ta správná. Bojuje se svou zodpovědností a s rozumem, a při tom ho jeho srdce táhne úplně jiným směrem. Tím směrem je malířka na sklo Antonie Benderová, která k němu cítí totéž a tudíž nechápe, proč se od ní Sandro neustále odtahuje.

Sandro působí mimo jiné také jako papežský vizitátor. Když je jednoho dne nalezena mrtvá papežova milenka Maddalena Nera, je pověřen vyšetřováním její smrti. Rána po dýce, která krásné ženě zeje v hrudi nasvědčuje tomu, že žena byla zabita velmi zákeřně a rány a modřiny po těle prozrazují, že navíc i brutálně. Je to však všechno dílo vraha? Vraždil muž, nebo to mohla být i žena? Kdo mohl toužit po smrti papežské kurtizány natolik, že spáchal vraždu?

Sandro se pouští do pátrání a je si při tom vědom, že se pohybuje po velmi tenkém ledu. Vše totiž nasvědčuje tomu, že vraždu spáchal někdo velmi vysoce postavený a navíc vrahem mohl být i člověk, jež se pohybuje v největší blízkosti papeže. Sandro se stále více zaplétá do změti intrik a podrazů, korupce a lsti. Velkými pomocníky se mu při tom stanou právě Antonie a její přítelkyně Charlotta, bývalá prostitutka. Kam je jejich pátrání dovede a jak blízko jsou si nejvyšší kruhy a nejnižší spodina pohybující se v nevěstincích, to se nechte překvapit a otevřete tuto neobyčejnou knihu.

Velmi oceňuji autorův cit pro dobové reálie i prostředí šlechtické, církevní a chudinské. Bravurně vytvořil napínavou zápletku místy přecházející až do thrillerového napětí. Postava neznámého vraha, který se pohybuje celým dějem jaksi mimoděk, je velice zajímavě stvořená a zvyšuje napětí čtenáře. Autor nechá místy děj vygradovat až do hmatatelného dusna, aby následně přišlo prozření – naprosto neodhadnutelné a nečekané.

Pokud si chcete přečíst neobyčejnou detektivní zápletku, historický román, nebo si jen chcete zahrát na detektiva, přečtěte si Římskou děvku. Mně osobně se vraha vypátrat nepodařilo – anebo ano? Sama vlastně nevím. Konečné rozuzlení je totiž velmi zvláštní, nečekané a … Víc už neprozradím.

Ukázka z knihy:
Zasedací pořádek vyvolal spory. Elisa odmítla sedět vedle Signory A, která byla sice prostě a střídmě oblečená, ale přesto rychle vyšlo najevo, že je tím, čím je, a pokynula Alfonsovi, Biance a Francesce, aby ji následovali. I Milo byl shledán nehodným, aby seděl vedle některého Carrissimiho nebo Farneseho, a tak chvíli trvalo, než se všichni usadili ke vší spokojenosti. Antonie a Charlotta se držely v pozadí.
Stráže zavřely dveře a postavily se před ně, což vyvolalo zvláštní atmosféru jako v žaláři. Všude hořely olejové lampy a svíce, budovou tu a tam pronikaly závany větru a vyvolávaly uvnitř hukot jako vzdálený požár.
(Walz, E. Římská děvka. Praha: Knižní klub, 2013, s. 328)

Knihu Římská děvka vydalo nakladatelství Knižní klub