V londýnských parcích řádí přízrak

Recenze

Vytvořeno 11. 8. 2013 3:00

Autor: Alena Oudová

Žádná žena si nemůže být v Londýně po setmění jistá, řádí tady přízrak, který své oběti brutálně zbije a poté spálí na popel. Jane Caseyová ani tentokrát nezklamala!!!

Ani zdaleka nebudu přehánět, když budu tvrdit, že se svým počinem Oheň Jane Caseyová zařadila mezi ty detektivní autory, kterých si vážím nejvíce. Tento názor sdílím s Daily Telegraph i Irish Times, tudíž nemůže být zase až tolik subjektivní, jak se na první pohled může jevit.

Caseyová také tentokrát předkládá psychologickou dechberoucí zápletku, kdy si čtenář nemůže být ničím jist. Kniha je opět dynamická, srozumitelná, napínavá a strhující. Atraktivnosti ji dodávají různé pohledy hlavních aktérů příběhů, kteří se postupně střídají v roli vypravěčů.

Hlavní hrdinka příběhu, Meave Kerriganová, pracuje na kriminálním oddělení, je součástí proslulé „mordparty“, skupiny schopných a ostřílených policistů, přesto je však svými kolegy často podceňována a jsou jí svěřovány druhořadé práce. Mladá kriminalistka však touží dokázat, že je v ní víc, než si kolegové myslí a je odhodlána se prosadit v převážně mužském světě oddělení vražd. Ujímá se zprvu nezajímavého případu, který zdánlivě nesouvisí se sérií brutálních londýnských vražd, a rozplétá klubko pochyb a osudů lidí, kteří byli rodinou, přáteli, kolegy i soky zavražděné.

Co Caseyová rozhodně umí, to je udržet čtenáře napjatého. Pokud tedy před sebou máte těžký týden a chcete pouze knihu takříkajíc „na usnutí“, nezačínejte s Ohněm, doslova vás totiž pohltí a nenechá zamhouřit oči. Caseyová umně vykresluje charaktery postav, takže jak Maeve, tak Louisa, nejlepší přítelkyně zavražděné, jsou vám brzy natolik blízké, že jim svým způsobem jako čtenář rozumíte, snažíte se pochopit jejich jednání a přemýšlet společně s nimi nad tím, kdo mohl zavraždit mladou, krásnou a úspěšnou Rebecu.

Ukázka z knihy:

Nemohla bych přísahat, že Judd našemu týmu schválně vybral zrovna to nejdepresivnější, nejhnusnější a nejopuštěnější místo na mapě, ale kdyby chtě najít to nejhorší místo na světě, kde by se dala strávit noc, nemohl si přát nic lepšího než to, kde jsme právě byli. Sam zaparkoval v postranní ulici, odkud byl výhled na hřiště, které jsem znala z fotek těla Alice Fallonové. Bylo to přesně devět týdnů, co bylo její tělo objeveno u zdi na opačné straně parku, než jsme teď seděli, a jak jsem celou scénu zkoumala svým diskrétním infračerveným dalekohledem, na tvárnicích byly ještě slabě vidět ožehnuté stopy. Na dětském hřišti neužitečně visela houpačka, jednu stranu utrženou od řetězu, a plastová klouzačka byla dole rozbitá, chyběl na ní polokruhový kus plastu a zbyl po něm tak ostrý okraj, že klouzačka byla teď nebezpečná. Na zemi leželo víc suchého listí a zbytky trávy změnil liják spíš v bahnité jezero. Jinak se nezměnilo nic.
(CASEYOVÁ, Jane. Oheň. 1. vyd. Argo, 2013, s. 237. ISBN 978-80-257-0902-3.)

Knihu Oheň vydalo nakladatelství Argo