Humorný rytíř anglické literatury

Recenze

Vytvořeno 15. 9. 2013 3:00

Autor: Jarmila Flaková

Chcete se zasmát a zároveň se oddat napínavému detektivnímu příběhu? Sáhněte po knize Sira Pelhama Grenvilla Wodehouse s názvem Komorník v podezření a splňte si oboje.

Tento slavný britský spisovatel vás svým mistrným pisatelským uměním vtáhne do světa bankovních lupičů, z kterých se pod silou britského humoru stávají komičtí nešikové, ustrašenci, ale i bohabojní zachránci cizích majetků. A jejichž cesty se tu a tam kříží s policisty a detektivy vylíčenými za pomocí podobné komiky.

„Policisté mají někdy problémy s vyjádřením svých myšlenek a v kritických chvílích se proto uchylují k stručnému „Ha!“ (str. 92)

O lehkosti a nadsazenosti celého detektivního příběhu vypovídá mimo jiné už obálka knihy, na které vás přivítají elegantně vykreslené postavy z dílny oblíbeného ilustrátora Adolfa Borna.

V celkové lehkosti probíhá i samotný děj příběhu, ačkoliv někteří jeho aktéři se řádně zapotí, zatímco vy si budete vychutnávat chvilku příjemně strávenou s panem Wodehousem, ve svých devadesáti třech letech povýšeným do šlechtického stavu. Tento britský humorista je právem považován za „rytíře anglické literatury“, je totiž podepsán pod devadesáti knihami, dvaceti filmovými scénáři a téměř třiceti hrami a muzikály. Jeho tvůrčí, spisovatelské období trvalo obdivuhodných sedmdesát let, také měl to štěstí, nebo spíše talent, že se svým psaním bez problémů uživil.

Než se začal živit svým úspěchem, pracoval jako bankovní úředník, a kdo ví, třeba ho tato profese zavedla právě na téma v knize líčené. To se točí, jak už napovídá sám název knihy, především kolem osoby komorníka, který tak dokonale ovládá svou úlohu. A zároveň kuje svůj velký plán, který mu nedokáže překazit ani na víru obrácený kumpán.

„Bouráku, ty ses snad pomátl. Nemůžeš přece zahodit svůj talent a všechno, čeho jsi v životě dosáhl. Pamatuješ, co napsali v deníku Shropshire Angus o naší akci na Norton Courtu? „Je nepochybné, že bezpečnostní schránka byla vypáčena rukou skutečného profesionála.“ Takové věci se nedávají do novin každý den. O technické stránce se většinou nezmiňují! A potom, co tomu řeknou kluci?“
„Co máte s klukama?“
„Věří ti, Bouráku, mysleli, že se na tebe můžou spolehnout. Potřebujou si vydělat na živobytí.“
„Nečistý, mrzký výdělek. Lépe jim bude bez těch peněz.“
„Dal bych ti bonus, přilepšil bych ti,“ pokusil se Horace, ale Bourák smutně zakroutil hlavou.
„Já to čekal, šéfe, že mě budete přemlouvat, i ten kazatel to říkal, že Pokušitel se pokusí, tak či onak, avšak pravý kajícník musí být pevný ve víře. Odstup, Satane, a nech si svoje bonusy. Kdybysem nebyl očištěnej, řek bych vám, kam si je můžete strčit.“ (str. 84)

Takových paradoxních situací je v knize více, ukazují tak na autorův smysl pro humor i jeho snahu dát padouchům všeho druhu lidštější tvář. Ti jsou totiž v podání Sira Wodehouse oproštěni od touhy po násilí a jsou velice manipulovatelní, v nejhorším případě i láskou. A jsou to právě ženy, které dávají příběhu bankovní loupeže jiskru nonšalantnosti a vlastně i dobrý konec. Zatímco jeden hříšník je napraven vírou v Boha, druhý pak láskou k ženě svých snů, gurmánské nevyjímaje.

„Ada je vzácná bytost, takových s jen málo najde... Jistě s ní budete šťasten.“
„Zcela nepochybně, pane.“
„Za předpokladu, že zůstanete na svobodě.“
„Ovšem, pane, to je podmínka. Avšak domnívám se, že jsem zaslechl slečnu Willardovou, když vám sdělila, že jsem se vzdal podnikání?“
„Je tomu opravdu tak?“
„Naprosto, pane. Člověk se musí jednou usadit. Můj dosavadní byznys by se pro ženatého člověka nehodil.“ (str. 130)

Knihu Komorník v podezření vydalo nakladatelství Vyšehrad