Život jako cesta k smrti

Recenze

Vytvořeno 23. 9. 2013 3:00

Autor: Jiří Lojín

Kdo je Imre Kertész? Většina encyklopedií na tuto otázku odpoví zcela přesně a věcně. Jde o židovsko-maďarského spisovatele, nositele Nobelovy ceny za literaturu, kterou obdržel v roce 2002. Sám autor si svou identitou není tak jistý, zpochybňuje ji ve všech směrech. Úvahy o ní prostupují celým jeho dílem, v próze Někdo jiný. Kronika proměny - vzhledem k jejímu výraznému autobiografickému nádechu - vystupují jako primární téma.

Imre Kertész byl v roce 1944 jako Žid odeslán do koncentračního tábora Buchenwald. Důsledky holocaustu a především jeho pobytu v lágru, ho poznamenaly na celý život a odrazily se prakticky ve všech jeho knihách. Hledání identity je v Kertészově díle spojeno, stejně jako holocaust, s jeho židovským původem. Kniha Někdo jiný je složena s drobných postřehů z jeho cesty po Evropě a Tel Avivu. Přitom nejde o cestopis, autor se nesoustředí na realitu, s níž se při své cestě střetává. Každá situace, každé setkání s lidmi ho přivádí k hlavnímu tématu knihy, tématu identity. Jednotlivé odstavce připomínají segmenty kruhu. Zdánlivě míří někam do prostoru, pryč od autorova nitra, pak se stáčí a vracejí se k k autorovým úvahám o tom, kdo vlastně je.

Všímá si, že jeho židovství je jinými lidmi vnímáno daleko ostřeji, než jím samým. Zmiňuje se i o skutečnosti, na níž často zapomínáme – protižidovské nálady se ostře projevovaly i po válce. Lidé, kteří přežili holocasut a právem předpokládali, že konečně povedou klidný a bezpečný život, byli najednou vystaveni nenávisti oficiálně podporované státem. Výbuchy protižidovských nálad se v padesátých letech objevily v Maďarsku, Polsku i u nás. Imre Kertész pochybuje i tom, že je Maďarem, když jej Maďaři jako Žida nenávidí. Přesto ho neláká žít jinde, tvoří jako maďarský autor.

Nechtějí-li vidět zkažené individuální životy a pochybné dějiny jako vlastními silami pokažené životy a jako dějiny promarněné vinou vlastních chyb, ale jako neštěstí, zapříčiněné zlomyslnými vnějšími silami, neřku-li národní prokletí, osud, či dokonce fátum, nu, v takovém případě lze říct, že antisemitismus je jim zapotřebí.
Východoevropská duše malého národa trpící otcovským komplexem a až po uši zabředlá do sadomasochistické perverze se podle všeho nedokáže obejít bez svého velkého utlačovatele, na nějž by mohla svádět svou vlastní historickou smůlu, a bez menšinového obětního beránka, na němž by si mohla vybíjet přebytek resentimentu a nenávisti, nahromaděný během denně prožívaného fiaska.
(Kertész, I. Někdo jiný. Překlad Adéla Gálová. Zlín: Kniha Zlín 2013, str. 53)

Jeho cesty mu však připadají jako útěk, má pocit, že tráví v zahraničí více času než doma v Budapešti. Tento dojem posilují i domácí kritiky, prohlašující, že není spisovatelem reprezentující Maďarsko, když píše stále jen o Osvětimi. Z autorova díla je cítit melancholie, neustále přemítá o životě a smrti a jejich vzájemných vztazích. Kertész si života váží, považuje ho za něco velmi vzácného, tak vzácného, že se musí vykoupit smrtí.

Závěr je věnován smrti Kertészovy manželky Albíny, která zemřela v roce 1995. Autor ji oslovuje pouhou iniciálou A., přestože na začátku textu používá její plné jméno, tím se snaží získat jakýsi nadhled a otupit emoce. Úmrtí manželky ho nutí k úvahám o izolovaném světě, vytvořeném partnery. Rozbitím tohoto světa prochází autor proměnou, stává se někým jiným.

Kniha Imre Kertésze Někdo jiný se čte poměrně obtížně. Nelze se chytit děje, myšlenky autora se mísí s okamžitými postřehy. Kertészovy úvahy je nutno sledovat velmi pečlivě a zamýšlet se nad nimi. Filozofický charakter knihy podtrhují úryvky z Wittgensteinova díla, které v té době autor zrovna překládal. Nejsou příliš časté, ale dokonale dokreslují směr, jímž se Kertészova mysl ubírala. Kniha je vítaným doplněním českých vydání autorových děl a čtenáři přiblíží tuto zajímavou osobnost evropské literatury.

Knihu Někdo jiný. Kronika proměny vydalo nakladatelství Kniha Zlín