Bída, ubohost a zvrácenost… může mezi tím vším vykvést láska?

Recenze

Vytvořeno 12. 10. 2013 3:00

Autor: Sabina Huřťáková Hašková

Nakladatelství Mladá fronta na počátku září vydalo novelu Arnošta Lustiga Colette, dívka z Antverp. Na obálce knížky vás zaujme lákavá fotografie mladého českého herce Jiřího Mádla a jeho herecké partnerky, které nelze upřít velký šarm a půvab. S jejím zařazením mezi české herečky se však budete namáhat marně. Jedná se o krásnou Francouzku Cleménce Thioly, která ztvárnila Colette ve filmovém zpracování, které se rovněž od září bude objevovat v českých kinech.

Nyní už máme základní odpověď na otázku – proč byla Lustigova novela opět vydána? Ano, je to skutečně k příležitosti uvedení filmu do kin. Kniha má nejen obálku se stejnou fotografií, jakou bude mít plakát k filmu, ale také obsahuje 16 stran obrazové přílohy, kde můžete sledovat fotografie z filmu okomentované popisem. Pozorný čtenář jistě brzy pochopí, že kniha a film se od sebe budou odlišovat. Nepíšu však recenzi na film, nýbrž na knihu, a tak se pojďme povídat na Lustigovu novelu trochu blíže…

Hlavní hrdinkou, jak už napovídá název, je belgická dívka Colette Cohenová. Čtenář se s ní setkává ve chvíli, kdy už nějakou dobu žije – nebo přesněji přežívá  – v koncentračním táboře Auschwitz – Birkenau. Funguje zde jako pracovní síla na párání oděvů těch, co „vylítli komínem“, na roztažené dlaně si nechává dosedat jejich popel a přemýšlí o své existenci. Pod jazykem schovává velký diamant, který chce jednou použít pro svou lepší budoucnost. Jednou, až se odsud dostane – jestli se odsud dostane.

K přežití jí stačí málo. Kromě drog, které ji spíše udržují v netečnosti a lhostejnosti k životu i smrti, je to především její V.F. Vili Feld, muž, kterého ve filmu ztvárňuje Jiří Mádl, je pomocník kápa. Přebývá v malé místnůstce, kde si čas od času může zatopit kusem nábytku a zpříjemnit si tak svůj nepříjemný život. Stejně jako Colette je Žid a stejně jako ona neví dne ani hodiny, kdy může jeho život skončit. A tak se spolu scházejí, sdílejí svá trápení, své myšlenky i sny. Mají jeden druhého a drží se nad vodou. Snaží se navzájem povzbuzovat a bojovat za své přežití a za svobodu, která snad jednou přijde. Nebo ne?

Lustigův příběh je jako džbán slepený z tisíce střípků snů, myšlenek, pocitů… Filmové zpracování hlásá, že se jedná o strhující příběh o lásce silnější než smrt. Ale bylo to tak skutečně? Osobně vnímám vztah Colette a Viliho spíše jako osobní náklonnost. Něco, co jim pomáhalo mít jeden druhého a nebýt jen jednou samotnou duší čekající na smrt. Pravda je, že kniha zřejmě skončí jinak než film – nechci však předvídat, ani napovídat. Přečtěte si knihu a pak jděte na film. Možná mi dáte za pravdu a možná, že se mnou budete polemizovat.

Na závěr bych ráda dodala, že Lustigova novela, stejně jako jeho ostatní práce, ukazuje do propastné hloubky neštěstí, zmar, bídu, nemoci, beznaděj, ale i odvahu a boj za pomstu a přežití. Ať už je to jak chce, Lustigových prací bychom si měli velmi vážit. Ukazují totiž velice tvrdou realitu, kterou si prošly tisíce lidí a která nebude nikdy odškodněna. Věnujme tedy těmto lidem alespoň tolik úcty, když si přečteme Lustigova díla a zamyslíme se nad nimi. Sdílejme s nimi alespoň na těch několika stech stránkách jejich osudy a trápení. A možná poznáme i to, že láska dokáže být skutečně silnější než smrt.

Knihu Colette, dívka z Antverp vydalo nakladatelství Mladá fronta