A všechno dobře dopadlo

Recenze

Vytvořeno 19. 10. 2013 3:00

Autor: Jiří Lojín

Člověk sledující pravidelně zprávy, ať už v novinách, na internetu nebo v televizi, musí být přesvědčen o tom, že žijeme v nespravedlivém světě, i když se sám s bezprávím nesetká. Zavalený negativními informacemi občas zatouží po světě, v němž vše skončí dobře. Co na tom, že příběhy s dobrým koncem často bývají prostoduché, mnohdy, i když si to nechceme připustit a tváříme se jako intelektuálové, nás pohladí po duši. V současné době něco podobného platí i v oblasti literatury pro mládež. Násilí proniká i tam, texty mnohdy přejímají akčnost amerických filmů. V takové atmosféře mají odlišné příběhy těžkou pozici, děti je mohou odmítat jako nudné. Přesto je dobře, že to někteří autoři nevzdávají. Spisovatelka Ilona Fryčová je jednou z nich, vydavatelství JaS nedávno vydalo její knihu Varování.

Sedm příběhů v knize Varování má jednotnou koncepci a mnoho společných rysů. Nejvýraznějším, prostupujícím všemi povídkami jako primární téma, jsou duchové. Autorka vychází z názoru, že v určitých případech zůstávají duše zemřelých mezi námi a zjevují se senzitivním jedincům. V knize Varování navíc pomáhají těm, kdo jejich pomoc potřebují. Hrdinové povídek jsou děti ve věku okolo deseti let, tedy v jednom z velmi citlivých životních období. Autorka je staví do situací, v nichž jsou ohroženy zcela reálným nebezpečím, v současné době se běžně vyskytujícím. Povídky se soustředí pouze na jediný, ústřední konflikt a děti jsou zpravidla jinak bezproblémové, hodné a vzorné.

Filip v povídce Bráška touží po sourozenci. Ve chvíli, kdy v nemocnici bojuje s vážnou nemocí, se mu zjeví jeho bratr, dvojče, které zemřelo. Autorka povídku velmi prozřetelně zařadila jako první. Je nejméně duchařská a dobře vystihuje uvažování chlapce, kterému chybí bratr.

Šikana je hlavní problematikou v povídce Mrtvý dědeček. Lukášovi se nedostává sebevědomí a jeho trapiči to dokážou využít. Jeho dědeček právě zemřel, a protože se o Lukáše nikdy nezajímal, po smrti to chce napravit a pomůže mu odvahu najít. Tento příběh je hodně zjednodušený a idealizovaný.

Povídka Babizna je laděná více hororově. Denisu, která se s rodiči právě přestěhovala do nového bytu, děsí zjevení ošklivé babice. Na rozdíl od ostatních povídek nejde o dobrého ducha, tím se musí teprve stát. Autorka v této povídce nejpodrobněji vysvětluje své názory na příčiny, proč některé duše po smrti zůstávají.

Otec gambler je pro rodinu hotové neštěstí. Dan z povídky Úkoly se navíc dovídá, že nejde o jeho biologického otce. To je příběh, který v reálném životě většinou dobře nedopadá a oběťmi bývají ti nejnevinnější. Bylo by dobře, kdyby mohl zasáhnout duch skutečného otce, jako v příběhu Ilony Fryčové. Dan má před sebou ještě jeden úkol – pomoci nové spolužačce vietnamského původu zapadnout mezi spolužáky.

Příběh Drogy je výjimečný tím, že Vojtovi duch nepomáhá, naopak ho o pomoc žádá. Ale ne o pomoc pro sebe, ale pro svou dceru.

Duch ve slepeckém ústavu je další povídkou s hororovým laděním. Zprvu idylické prostředí ústavu Ráj se mění v nebezpečnou past.

Závěrečná titulní povídka Varování je sice krátká, ale připomíná zcela reálné nebezpečí, které na děti číhá. Karolína, hlavní hrdinka, sice není přímo ohrožena, přesto se setkává s duchem zavražděné dívky.

V povídkách Ilony Fryčové nejde o obvyklé „dobro zvítězí, zlo je potrestáno“. Nezajímá ji boj mezi dobrem a zlem. Jen pomoc a ochrana. I když například duch mrtvého dědečka provede Dimovi, klukovi, který šikanuje Lukáše, leccos špatného, nejde mu o trest nebo pomstu, ale jen o pozvednutí sebevědomí svého vnuka. Podobně v ostatních povídkách nejsou lidé exemplárně trestáni, jen se jim zabraňuje v páchání špatností.

Knihu Varování je potřeba brát s jistou shovívavostí – tu si ale určitě zaslouží. Její autorka, sama osudem postižená, v ní vyjadřuje touhu po světě, v němž dobro nevládne, ale je všude okolo nás. Byl by to krásný svět, ale nezbývá, než o něm číst a snít.

Knihu Varování vydalo nakladatelství JaS