V novověku můžeme pozorovat některé rysy středověku

Recenze

Vytvořeno 21. 10. 2013 3:00

Autor: Hana Moualla

S Emíre Khidayer se setkávám prostřednictvím knihy podruhé. Autorka popisuje arabské tradice, zvyklosti a svátky svýma očima. Knihu Život po arabsku vydala Mladá Fronta v roce 2012. Jde o volné pokračování knihy Arabský svět – jiná planeta. V současnosti je dostupná také elektronická verze nejnovější knihy Emíre Khidayer v angličtině – Tales from Sumhuran. Zpátky k životnímu stylu po arabsku – nevíme o něm mnoho a to, co pokládáme za realitu, je často mediální klišé. Jak se žije v zemích muezzinů, velbloudů a zahalených žen?

Jinak, než u nás, politicky výbušný region, mnohočetnost náboženství a odlišný životní rytmus. Všude na vás útočí barvy, vůně a vaše vlastní předsudky. Zcela jiné pojetí sociálního a zdravotního zabezpečení a v současnosti také problémy s náboženskými fanatiky kupodivu pocházejícími z druhých a třetích generací žijících v Evropě. Tato kniha mi připomíná cestopisy Václava Klause – nepochybně plné zajímavých postřehů a zajímavých setkání, text se ale ubírá jakousi neosobní cestou. Jakoby se autorka bála zbořit některé mýty. Na jedné straně stojí popis náboženských svátků, rodinných oslav, textů o dopravě a identitě, na druhé pak osobní zkušenosti Emíre Khidayer, diplomatky, orientalistky, obchodnice a kamarádky arabských žen. Je to zajímavá směs, které chybí třešnička na dortu.

V textu bych uvítala více příběhů a postřehů, než strohého popisu oslav a systému zahalování. V textu není rozvedena oblast vzdělání, gastronomie. Kniha je báječný úvod, ale pro zájemce o hlubší poznání toho mnoho chybí. Snad proto, že historie oblastí mezi Eufratem a Tigridem a Nilem, je příliš rozsáhlá… V hlavě se mi vynořují otázky? Proč se autorka nezmiňuje o súfismu, alevitech či problematice památkové péče v době nepokojů? Nenacházím také nic o architektech, malířích, politické satiře, zastoupení žen v parlamentech či kaligrafii. Určitě bychom měli číst také o tom, proč je v současnosti právě Levanta bitým psem. Proč se nám v médiích předkládá obraz bezzubého člověka vládnoucího přísnou rukou svojí zbídačené a nevzdělané manželce. Proč se také nemluví o tom, co je dobré, o Alexandrijské knihovně, či tradici výroby vína v křesťanských částech Sýrie.A proč nemáme vzhlížet k Dubajské zlaté kleci… Autorka by vzhledem ke svým zkušenostem mohla a měla říct také druhou polovinu pravdy. Z textu je cítit upřímná snaha o uvedení pojmů vztahujících se k nám neznámému životnímu stylu. Snad je tedy tato neúplnost dílem snahy přiblížit arabskou kulturu těm, kteří o ní nemají žádné nebo jen malé povědomí… Emíre Khidayer zařazuje Slovníček pojmů, který pomáhá práci s textem. Osobně kvituji vysvětlení náboženských svátků, protože konkrétní význam něčeho natolik odlišného, je třeba nejen zažít, ale také pochopit.

Kniha má hezkou obálku, příjemnou grafiku a na českém a slovenském trhu jde o unikátní titul určený laikům. Snad se někdy dočkáme také knihy, která ukazuje svět sběratelů obrazů, producentů růžového lokumu, křesťanských skupin, damašských růží a osudů spisovatelů píšících pro různorodou směsku arabsky hovořících lidí. Kdo viděl někdy ručně tepané stříbrné náhrdelníky Jemenu, jedl syrskou Kunáfe, procházel v poledne kolem dělníků ležících pod Palmami v Dubaji, kdo jednou šlapal libanonským údolím za křesťanskými poustevníky, ten nemá v srdci nenávist. A těm zlým fanatikům, ze srdce přeji, aby dopadli jako loupežníci v bajce se zvířátky. Aby si cvrnkli do maskáčových kalhot hrůzou ze stínu, které vrhají běžná hospodářská zvířátka. 

Knihu Život po arabsku vydalo nakladatelství Mladá Fronta