Krajem Karla Klostermanna

Recenze

Vytvořeno 8. 11. 2013 2:00

Autor: Sabina Huřťáková Hašková

Intimně se choulí památky stavebního umu našich předků ve zvlněné pošumavské krajině. Vesnice v Pošumaví jsou drobné. Musely se přizpůsobit terénnímu reliéfu. V západním Pošumaví tvoří jednotlivé vsi často jen několik stavení. V centrálním Pošumaví se setkáváme s několika klasickými vesnickými půdorysnými strukturami. Oblast Strakonicka nás zase okouzlí svými úzkými cestami, kde by si majitelé domů mohli přes silnici vedoucí vsí podat ruce.
(LHOTÁK, Jan, NOVÁK, Jiří. Pošumaví. Zmizelé Čechy. Praha: Paseka, 2013. s. 24.)

Překvapil vás začátek mé recenze? Pravda, udělala jsem dnes výjimku a nezvolila v úvodu tradiční upoutání ke knize tím nejlepším, co mě v ní zaujalo. Myslím, že důvod je více než jasný. Po přečtení úvodního odstavce každý musí pochopit, o čem bude řeč, a že kniha je psaná krásným a čtivým jazykem, přestože se jedná o populárně–naučnou literaturu. Jsem přesvědčená, že čtenáře recenze zaujal sám text knihy jistě mnohem lépe, než bych to udělala já.

Ale abych již prozradila, o jakou knihu se jedná… Populární řada Zmizelé Čechy z nakladatelství Paseka přináší v pravidelných intervalech čtenářům a zájemcům o historii, kulturu a lidové zvyky publikace, ve kterých postupně odhaluje jednotlivé oblasti Čech, případně samostatných měst. Jsou to místa, lidé či stavby, které již zanikly, nebo je dnes najdeme v jiném stavu než na dobových fotografiích. Každá z těchto publikací je rozdělena na dvě části – textovou a obrazovou a každá má své osobité kouzlo.

Nejnovějším přírůstkem v této edici je kniha Pošumaví z pera Jana Lhotáka a Jiřího Nováka. Oba autoři jsou odborníci věnující se historii, archivnictví, atd. Především se však věnují ve svých publikacích a článcích oblasti Pošumaví. Jejich nová publikace proto dokonale spojuje odbornost, čtivost i jakousi výpravu do dob (ne)dávno minulých.

Část textová:

Jak jsem již uvedla, kniha se skládá ze dvou částí. První část – textová je vymezená stranami 5-33 a obsahuje zhuštěný popis Pošumaví. Počet stran uvádím úmyslně – musím složit hold oběma autorům, neboť dokázali na minimálním prostoru obsáhnout vše důležité, co se v oblasti Pošumaví dělo a co se tohoto kraje týká, či týkalo. Navíc jejich text je velmi čtivý a věřím, že každý čtenář si v něm najde to své.

Přes vymezení regionu a geograficko–přírodovědný popis se čtenáři pročtou až k historii Pošumaví, která je popsána od dob pravěku až do současnosti. Při tom je poměr jednotlivých období velmi dobře dávkován – ani jedno není ošizeno na úkor druhého (autoři při tom dokázali udržet tento poměr i přes to, že pro každé období je zcela jiné množství pramenů.) Ti z vás, kteří se zajímáte o dopravu a průmysl, budete potěšeni rovněž samostatnou kapitolou. S průmyslem pak souvisí obživa obyvatel a řemesla.

V dalších dvou kapitolách autoři přeskočili na hmotné památky – tedy památky sakrální (kostely, kapličky, poutní místa) a panská sídla. Od panských sídel už pak byl krůček zpět ke člověku – konkrétně k pošumavské šlechtě. Od šlechty pak následuje opět trochu nelogický přeskok k lidové architektuře, na níž navazují už zase systematičtěji kapitoly věnované kulturnímu životu a slavnostem, poutím a s nimi spojeným pověrám a pověstem. V posledních třech kapitolách následuje ještě jednou návrat ke člověku, a to hudebníkům, literátům a významným rodákům pošumavského kraje. Úmyslně zmiňuji jednotlivé řazení kapitol, neboť bych více uvítala jiné řazení témat – hmotné památky k sobě a kapitoly věnované lidem také. To však může být pouze můj osobní dojem a v celkovém vydaření textu je řazení kapitol pouhá maličkost.

Ještě jednou se musím vrátit k obsahu jednotlivých kapitol. Je skutečně úctyhodné, kolik informací dokázali autoři umístit na malé množství stránek. (Předností této ediční řady totiž bývá především část obrazová). Text přináší veškeré zajímavosti Pošumaví, osobnosti, literární díla, stavby, a to ve všech dobách až po současnost.

Část obrazová:

Druhá část, tvořící hlavní téma knihy, je část obrazová. Přináší množství pečlivě vybíraných fotografií, jež zájemcům umožní poznat oblast Pošumaví ve všech pohledech. Ať už jsou to vesnická stavení, kostely, fotografie vesnických obyvatel, členů sokola, či řemeslníků, vše je řádně popsáno a okomentováno. Čtenář tak pozná řemesla, zvyky a slavnosti, ošacení obyvatel, apod. Většina fotografií pochází ze 2. poloviny 19. a z 1. poloviny 20. století. Autoři se každé z nich věnovali velmi pečlivě a čtenáři popsali, co na fotografii vidí, jaké zvyky, či řemesla lidé konají, u některých uvádí i jméno člověka zachyceného na snímku. U každého snímku je pak uveden zdroj a místo, kde se fotografie nachází.
   
Na konci knihy nechybí zkratky ústavů (archivy, muzea, národní památkové ústavy, aj.), výběrová bibliografie a poděkování, které patří nejen historickým institucím, které autorům umožnili bádání a tvorbu této knihy, ale především jednotlivcům, kteří poskytovali informace a fotografie.

Ráda bych ještě dodala, že knihu Pošumaví považuji za jednu z nejvydařenějších z této edice.

Knihu Pošumaví vydalo nakladatelství Paseka