Zvítězí pravda a dobro nad lží a nenávistí?

Recenze

Vytvořeno 11. 11. 2013 2:00

Autor: Sabina Huřťáková Hašková

Úmyslně jsem zvolila silný a zvučný název své recenze, neboť tak na mě působila i celá kniha. Příběh, který se odehrává po několik generací a ve kterém se neustále prolíná nenávist mezi Maory a pakehy a snaha zlomit toto zlo láskou a silným rodinným poutem, mě oslovil více, než jsem čekala. Jedná se o novou knihu německé spisovatelky Laury Walden – Posvátná přísaha.

Přemýšlela jsem, koho uvedu jako hlavního hrdinu celého příběhu. Anotace hovoří o Vivian, která se po smrti své matky vydá na Nový Zéland za otcem, jenž se k ní prakticky po celé dětství nehlásil a ani jeho přivítání není právě vřelé. Vivian se proto rozhodne vydat se svým bratrem Frederikem na pobřeží mezi Maory. Tam by měli společně vypátrat, proč stařičký Maor odmítá postavit pomník biskupovi, jež měl být prostředníkem míru mezi Maory a pakehy – tedy bílými lidmi. Vivian je sice jednou z ústředních postav, ale není zdaleka jediná a nelze ji zcela určit jako hlavní hrdinku.

Přestože je kniha psána v er – formě, je hlavním vypravěčem celého příběhu starý Maor Matui Hone Heke. Je to přesně ten Maor, za kterým se Vivian s Frederikem vydají, aby zjistili, proč nechce vystavět pomník biskupovi, nýbrž jakési ženě, jménem Lili Ngata. Jenomže Matui se s novináři bavit odmítá. Po té, co spatří Vivian, začne mluvit o ženě, jménem Makere a začne vyprávět příběh…

Posvátná přísaha je v podstatě rodinná sága, která vypráví dramatické osudy několika generací. Po celou dobu se čtenář setkává s již zmíněným vypravěčem Matuim, který chce sdělit pravdu právě Vivian. Proč? To zprvu nechápe ani mladá žena. Čím více však poznává Matuiho příběh, tím více chápe, že je i jejím příběhem. Nakolik se týká také Frederika, a zda je skutečně jejím bratrem, to už musí čtenář poznat sám. Prozradím ještě, že do života Vivian vstoupí dva muži a ona se bude muset rozhodnout, zda poslechnout rozum, nebo hlas svého srdce.
   
Laura Walden dokáže své čtenáře upoutat prakticky od prvního slova. Na prvních padesáti stranách se zdá, že ač příběh dokáže zaujmout, bude to klasický milostný román, jakých je na knižních pultech mnoho. S přibývajícími stránkami se však začne příběh měnit, a když starý Maor dovypráví první část příběhu, je čtenář již naprosto pohlcen. Autorka píše přívětivým jazykem a její příběh má takovou hloubku, že rozechvěje srdce mnoha čtenářů. Její postavy jsou milé, sympatické a energické, stejně jako protivné, zlé a nenávistné. Čtenář je bude milovat i nenávidět, a možná bude i se zatajeným dechem sledovat, jak dokážou odpouštět.

Velmi oceňuji znalost prostředí, o kterém autorka píše. Vzhledem k tomu, že na Novém Zélandu sama dlouho pobývala, dokáže věrně popsat atmosféru místa, a to jak v současnosti, tak v době před sto lety. Vystihuje velmi citlivě prostředí Maorů, jejich zvyky, oblečení a dokáže se vcítit i do jejich mysli. To považuji za velmi důležité, aby byl příběh tak uvěřitelný, jak se autorce podařilo ho napsat. Odlišná povaha i myšlenkové pochody bílých - pakehů, Maorů i těch, kteří dokážou uvažovat „lidsky“ a s Maory soucítí, pomáhají jim a často s nimi i bydlí, se v knize prolíná až do samého konce. 

Na závěr si jen dovolím poznamenat, že román nemusí zaujmout pouze ženy, ale může být oživením četby i pro mnohé muže. Jsem přesvědčená, že i silné pohlaví si dokáže v knize najít to své a bude prožívat silný příběh lásky a nenávisti, který autorka stvořila.

Ukázka z knihy:

Matthewa zamrazilo. V tuto chvíli si uvědomil, že vůbec nepomyslel na to, co přijde pak. Veškeré jeho úsilí patřilo tomuto okamžiku: opětovnému vítězství Hone Hekeho.
Náčelník si ho prohlížel tak důkladně, jako by mu viděl až na dno duše. Už nikdy se nemůžu vrátit ke Carringtonovým, pochopil Matthew. Je válka a já bojuju na straně jejich nepřátel. „Půjdu s vámi, ale jen když se před tím zastavíme pro mou sestru v Te Waimate. Bez ní neodejdu.“
(WALDEN, Laura. Posvátná přísaha. Frýdek–Místek: Alpress, 2013.  s. 233.)

Knihu Posvátná přísaha vydalo nakladatelství Alpress