The Elder Scrolls v knižní podobě

Recenze

Vytvořeno 10. 11. 2013 2:00

Autor: Radovan Kolbaba

Nikoho již nepřekvapí, že se i na českém knižním trhu objevují díla inspirovaná počítačovými hrami. Delší dobu můžeme v knihkupectvích najít řady Diablo, Assassin’s Creed či Starcraft a do literárních vod v roce 2013 vplula další z herních značek The Elder Scrolls. Ta si zaslouženě získala zástupy fanoušků po celém světě díky hrám dávajícím možnost ponořit se do rozsáhlého fantastického světa kontinentu Tamriel a prožívat zde úžasná dobrodružství. Dosahuje však stejných kvalit i první vlaštovka knižní série s názvem Pekelné město?

Autorem Pekelného města je zkušený americký spisovatel Greg Keyes, jehož některé knihy, například tři z univerza Star Wars, vyšly i v češtině. Keyes nám ve svojí novince představuje hrozbu v podobě létajícího města jménem Umbriel, které vysává duše všude, kde proletí a z nebohých obyvatel Tamrielu vytváří nemrtvá monstra. Nenavazuje tedy přímo na herní sérii, ale rozvíjí vlastní příběh ve stejných kulisách.

Nesourodá skupinka hrdinů, z nichž o sobě mnozí ani nevědí, je v anotaci představena takto: „Bájný princ ukrývající tajemství. Špeh na stopě obrovského spiknutí. Mág sžíraný touhou po pomstě. A Annaig, mladá dívka, v jejíchž rukou může ležet osud celého Tamrielu...“ Již samotné představení knihy tak mnohé čtenáře varuje, protože připomíná spíše parodii žánru, která se ovšem bere nečekaně vážně. Tak hrozné to sice není, ale hrdinové bohužel ani tak mnoha čtenářům k srdci nepřirostou. Všichni působí poměrně ploše, často, obzvláště ve vyhrocenějších situacích, se chovají nepřesvědčivě a hrdinný princ Attrebus, budoucí císař, vskutku působí jako tamrielský Mirek Dušín, až na to, že mu není patnáct a s nepřáteli nezápasí, ale zabíjí je mečem. I přesto, že nám kniha nabídne událost, která otřese celým jeho dosavadním pohledem na život i sebe sama, se Attrebus v knize v podstatě nezmění a působí notně otravně. O mnoho lépe na tom nejsou ani temný elf Sul, dívka s dobrodružnou povahou Annaig nebo její argoniánský přítel Obyčejný Glim. Potenciálně zajímavý inspektor Collin rozkrývající záhadu princova zmizení i spiknutí proti císaři v knize bohužel nedostane mnoho prostoru.

Toho, kdo se pozastavil nad pojmem „argoniánský“ v předchozím odstavci, musím upozornit, že reálie Tamrielu nejsou příliš vysvětleny a autor povětšinou počítá s tím, že je jeho čtenář zná. Pro hráče ještě uvedu, že se kniha odehrává 40 let po Oblivionské krizi a nejvíce navazuje na hry Morrowind a Oblivion (v originále vyšlo Pekelné město roku 2009, tedy ještě před Skyrimem). Aby toho nebylo málo, díky samostatnému a na zcela jiných principech fungujícímu světu uvnitř démonického města Umbriel přibývá řada dalších fantaskních mechanismů a ras a čtenář tak ne vždy rozumí tomu, co čte. To bohužel platí i pro hráče The Elder Scrolls. Málokdy se čtenář fantasy literatury pozastaví nad neexistujícími rasami, magií či nepřirozenými zákony přírody, avšak Pekelné město jich servíruje až příliš mnoho a reálie tak spíše matou, než oživují děj.

Kniha toho ostatně servíruje mnohem více, protože chvílemi připomíná spíše Rozpaky kuchaře Svatopluka než fantasy ságu. Namísto akce si totiž čtenář užije daleko více vaření a příhod z kuchyně. Bohužel ani dějové zvraty příliš neovlivňují líné tempo děje a v podstatě nic nezvrátí. Nepomohou ani nezáživné dialogy bez nápadu, které mezi sebou vedou hlavní, či vedlejší postavy vedou.

Přestože kniha není vyloženě špatně napsaná a český překlad se povedl, nemá mnoho co nabídnout. Nezajímaví hrdinové, nepříliš strhující děj a řada nejasných mechanismů fungování světa ji strhují hluboce pod průměr. Navíc po celou svoji délku Pekelné město připomíná karetní partii, kde se donekonečna rozdávají karty, aniž by se začalo hrát. Hra tak na čtenáře pravděpodobně čeká až ve druhém díle nazvaném Pán duší. Otázkou však je, zda si je bude chtít čtenář přečíst poté, co se prokouše Pekelným městem.

Knihu Pekelné město vydalo nakladatelství Epocha