Návštěvník z jiné dimenze v devatenáctém století

Recenze

Vytvořeno 15. 11. 2013 2:00

Autor: Jiří Lojín

Není výjimkou, že filozofové využívali literární fikce k jasnému laickému vysvětlení svých teorií. Takovému populárnímu výkladu může porozumět i člověk, který by se do složitých výkladů nikdy nepustil, a i když je schopen přijmout jen určitou část filozofického systému, chápe alespoň okrajově, že teorie má svůj význam v reálném světě. Takovému způsobu popularizace se nevyhnuly ani jiné vědy, třeba fyzika či matematika. Klasikou je kniha Edwina A. Abbotta Plochozemě.

Člověk, který se zabývá matematikou nebo se o ni zajímá na úrovni příležitostného čtenáře populárně naučných publikací, se s dílem Edwina A. Abbotta určitě už setkal. O jeho knize Plochozemě padne zmínka téměř vždy, když se začne hovořit o více rozměrech, a řečeno současným jazykem, jde o knihu kultovní. Občas bývá spojována s Einsteinovou teorií relativity, ale autorova interpretace je čistě matematická, bez fyzikálního přesahu. Plochozemě byla ostatně napsána v době, kdy teorie relativity nebyla formulovaná.

Autor čtenáře zavádí do smyšleného světa nazvaného Plochozemě, který - jak už název naznačuje - disponuje pouze dvěma rozměry. Průvodcem se stává matematik Čtverec. Ve snu se setkává s přímkozemí a s neřešitelným problémem, jak vysvětlit podstatu světa disponujícího jedním rozměrem navíc. Nemožnost vysvětlit základ rozměru, který nemůže tvor vnímat, je podstatou Abbottova díla. Analogií se snaží čtenáře vyprovokovat k přemýšlení o této složité problematice a dovést ho na určitou úroveň abstrakce.

Čtverec z Plochozemě má proti čtenáři nespornou výhodu – setká se s Koulí Prostorozemě a ten (je rodu mužského) ho pozvedne nad Plochozemi a názorně mu další rozměr předvede. Že je takové prozření danajským darem se Čtverec přesvědčí velmi brzy, když se pokusí poznanou pravdu zvěstovat svým spoluobčanům.

Tím se dostáváme k dalšímu tématu Abbottova díla. Popisem zřízení a zvyků dvojrozměrné země poskytuje autor zajímavé informace o myšlení Abbottových současníků. Na odpor proti novým myšlenkám a jejich nevybíravé potlačování jsme zvyklí z historie i současnosti. Není divu, že i autor devatenáctého století se mu nevyhnul. Úvahy o společenském zřízení vyvolává popis kast. Autor zdůrazňuje fakt, že příslušníkům vyšších kast se rodí podstatně méně dětí než těm z nižších. Takových zákonů vývoje společnosti si všímají občas spisovatelé dystopických sci-fi. Překvapivě věštecká myšlenka je možnost zvýšit inteligenci a společenskou prestiž lékařským zásahem v dětství. V době, kdy se uvažuje o genetických úpravách lidského plodu, je diskuze o takové ideji opravdu aktuální. Tehdejší vztah k ženám charakterizuje tvar, který jim autor přisuzuje. Evokuje jejich bezvýznamnost, ale zároveň i strach z nich.

Procesu vyšší evoluce napomáhá rovněž umění. Naši Lékaři zjistili, že malé a citlivé strany mnohoúhelníkového kojence pocházejícího z vyšší třídy mohou být zlomeny a celé tělo upraveno s takovou přesností, že Mnohoúhelník o pouhých dvou nebo třech stech stranách někdy – rozhodně ne vždy, protože tento postup je doprovázen závažným rizikem – přeskočí dvě nebo tři stovky generací, jediným dotykem zdvojnásobí počet předků a zvýší ušlechtilost svého původu.
(ABBOTT, Edwin, Abbott. Plochozemě: Román mnoha rozměrů. 1. vyd. Brno: B4U Publishing, 2013. s. 132. ISBN 978-80-87222-21-8.)

Plochozemě dokáže skutečně názorným způsobem přiblížit vnímání hypotetických obyvatel světů s méně rozměry, a tím i spekulovat, jak bychom my vnímali návštěvníka z prostředí vícerozměrného. Podstatou je naznačit, že vícerozměrný prostor může být sice jen matematickým zobecněním, ale že při troše fantazie oproštěné od předsudků si lze do jisté míry takový vesmír představit. Abbottova kniha se i přes svůj význam dočkala oficiálního českého vydání teprve dnes.

Knihu Plochozemě: Román mnoha rozměrů vydalo nakladatelství B4U Publishing