Africká pohádka o kouzelných perlách

Recenze

Vytvořeno 16. 11. 2013 2:00

Autor: Sabina Huřťáková Hašková

Možná jsem zvolila nadpis pro svou recenzi až moc pohádkový. Příběh, který stvořila německá autorka Beatrix Mannel, je drsný, napínavý, ale i plný romantiky a lásky. Kdo by však čekal román pro ženy, ve kterém figuruje naivní hrdinka a pohádkový princ na bílém koni, bude zklamaný. Čtenář knihy Vůně pouštní růže bude v rukou držet neuvěřitelně poutavý příběh, který se zdá až moc pohádkový, a přece se kdysi klidně mohl stát.

Hlavní hrdinkou je Fanny, sirotek vyrůstající v německém klášteře, jehož jediným poutem s rodinou je náramek. Skládá se ze tří druhů perel a Fanny se jim vydá po stopě, aby vypátrala svůj původ. Vedle bavorských perel a českých granátů - autorka o nich také píše jako o perlách - jsou v náramku ještě perly oranžovo-žluté barvy. Od misionářského kazatele se dozví, že jsou to perly africké. A tak se spolu se svou přítelkyní Charlottou vydá na moře, aby začaly v Africe nový život. Charlotta jako manželka německého lékaře Ludvíka a Fanny jako učitelka v misionářské osadě, hledající pravdu o svém původu.

Beatrix Mannel je zkušená autorka, která se věnuje tvorbě již mnoho let. Na své romány se velmi pečlivě připravuje a jinak tomu nebylo ani nyní. Velmi oceňuji, když autoři na konci svého příběhu popíší, proč si vlastně vybrali tento námět, co v knize je smyšleno a co je skutečnost. Ani v tomto mě autorka nezklamala. Vedle soukromého příběhu o tom, jak se dostala k tématu afrických perel, přináší informace o publikacích, které se věnují tématu výroby perel a korálků, ale také knihám o ženách na afrických misiích. Autorka rozhodně vzbudila můj zájem o toto téma a jistě se k němu někdy vrátím i v odborných publikacích. Vraťme se však nyní ke knize Vůně pouštní růže.

Musím přiznat, že ač to bylo mé první setkání s tvorbou této autorky, nebylo rozhodně poslední. Volba nakladatelství Alpress vydat dílo Beatrix Mannel byla více než správná. Její postavy jsou skutečné, čtenář prožívá příběh, jako by sám byl přítomen v africké poušti, a situace, které přicházejí, doslova berou dech. Autorka dokáže čtenáře uchvátit již na prvních stránkách knihy a je velmi, velmi těžké knihu odložit. Neodvádí zbytečně čtenáře od hlavní osy příběhu. Dokáže nejen pobavit a zaujmout, ale i poučit, neboť mnoho z námětů, které popisuje, si sama ověřovala. Místa, o kterých píše, sama navštívila a snad i proto má čtenář dojem, že není pouhým čtenářem, nýbrž někým, kdo stojí na horkém písku africké pouště a sleduje příběh v bezprostřední blízkosti.

Knihu Beatrix Mannel můžu jen doporučit a věřím, že zaujme nejen čtenářky různého věku, ale může zaujmout i některé muže. Určitě bych knihu neoznačila „pouze“ za ženský román.

Knihu Vůně pouštní růže vydalo nakladatelství Alpress