Stonehenge žádá oběti!

Recenze

Vytvořeno 27. 11. 2013 2:00

Autor: Pavla Sklenářová

Recenze na knihu od Sama Christera Odkaz Stonehenge, kterou vydal Knižní klub v roce 2012. Thriller s prvky mystiky, kódů a konspirace. Autorem je Brit Michael Morley, pod pseudonymem se skrývající televizní reportér, producent a režisér. Debutoval pod svým vlastním jménem 2008 dílem o sériovém vrahovi Spider.

Ovlivněna Danem Brownem, hledala jsem knihu podobného ražení od jiného autora a objevila jsem dílo Sama Christera Odkaz Stonehenge. Samotný název už sliboval, že se kniha bude dotýkat tajemství starého tisíce let.

Nejdříve stručně zmíním, o co v knize jde. Děj se odehrává v období okolo letního slunovratu. Profesor Nathaniel Chase z neznámých důvodů spáchá sebevraždu. Vyšetření a objasnění má na starosti policistka Megan Bakerová, pátrá však i profesorův syn, archeolog Gideon. Při svém zkoumání narazí na tajnou organizaci, která uctívá Posvátné, tedy bohy sídlící v jednotlivých menhirech Stonehenge a vyžadující jednou za čas lidskou oběť.

Kniha spadá do kategorie mystery thrillerů. Čtenář v ní najde napětí, detektivku, nějakou tu mrtvolu, tajný spolek, mystickou historii a šifry. Psaná je jednoduchým jazykem, kde převažuje přítomný čas, který čtenáře vtáhne ihned do příběhu. Jako kdyby člověk četl noviny. Kapitoly jsou krátké, mezi jednotlivými oddíly se čtenář přesunuje z místa na místo, od postavy k postavě. Může si tak připadat jako při sledování akčního filmu s mnoha střihy.

Oproti Brownovi se děj odvíjí pomaleji, čtenář zvyklý na akčnost od začátku do konce bude nejspíš v půlce knihy netrpělivý. Mohu však ujistit, že se dočká. V závěrečné části je akcí přehršel, ve srovnání s pomalejší polovinou to až působí, jako kdyby autor nestíhal termín odevzdání a potřeboval se vejít do určitého rozsahu. I když to místy může působit překombinovaně, požitek z četby to rozhodně nezkazí. Kniha je psána jako oddechová literatura a jako taková svůj účel splnila. Milovníkům thrillerů doporučuji.

Na závěr připojuji malou ukázku z první části knihy:
Večerní mlha se svíjí u paty kamenů, meteorologické kejkle tvoří jakýsi ostrov v moři mraků. Pro motoristy projíždějící po blízké státní silnici je to přírodní bonus, pro stoupence je to však mnohem víc.
Stmívá se. L’heure bleue. Vzácná chvíle, která nastává dvakrát denně, mezi rozbřeskem a východem slunce, západem slunce a soumrakem. Kdy jsou světlo a tma v rovnováze a duše ze skrytých světů nacházejí křehkou harmonii.
Velmistr to chápe. Ví, že nautický soumrak přichází jako první, když se slunce noří mezi šestým a dvanáctým stupněm za obzor a umožňuje námořníkům jako prvním číst hvězdy na obloze. Následuje astronomický soumrak, když slunce zapadne mezi dvanáctým a osmnáctým stupněm.
Stupně. Geometrie. Umístění Slunce. Posvátný trojúhelník, jehož moc si muži jako on předávali po celá staletí. Stonehenge by tu bez nich nestálo, jeho umístění není náhodné. Jeho umístění naplánovaly za pomoci velkých astronomů ty nejpokrokovější mysli ze všech. Na stavbě se pracovalo s takovou přesností, že dokončení kruhu trvalo déle než polovinu tisíciletí.
A dnes, o více než čtyři tisíciletí později, zahrnují stoupenci kameny Stonehenge stejně zanícenou pozorností.
Velmistr zaujímá své místo přesně v okamžiku, kdy nautický soumrak přechází v astronomický. Stojí nehybně jako vojáci z modrého kamene okolo něj, střežící, chránící.
Je sám.
Jako dávný haruspex trpělivě čeká na své bohy.
(CHRISTER, Sam. Odkaz Stonehenge. Překlad L. Faltejsková. Praha: Knižní klub, 2012. s. 18.)

Knihu Odkaz Stonehenge vydalo nakladatelství Knižní klub