Historická freska s temným tajemstvím

Recenze

Vytvořeno 6. 12. 2013 2:00

Autor: Sabina Huřťáková Hašková

Dvě ženy, dva osudy, jedno tajemství. Alison Weirová, renomovaná historička věnující svůj výzkum a tvorbu dějinám renesanční Anglie, přichází s novinkou, která vyráží dech. Na skutečných událostech, faktech a historických dokumentech vystavěla velkolepý historický román, který čtenářům představuje osudy dvou žen, jež byly dosud historickými událostmi trochu upozaděny.

Román je vystavěn na dvou časových osách a životních etapách dvou žen, jež vyrůstaly a žily ve stínu anglických králů a královen. První z nich – dobově starší – je levoboček krále uchvatitele – Richarda III., Kate Plantagenetová. Čtenář se s ní poprvé setkává v roce 1483 jako s mladší sestrou „vzdorokrálovny“ Jany. Od té doby s ní krok po kroku prožívá její životní peripetie, lásku, zklamání, královskou i obyčejnou lidskou zradu… Druhou ženou je Katherine Greyová, sestřenice anglických královen Marie a Alžběty. Čtenář ji poznává v roce 1553 a stejně jako s její předchůdkyní s ní prožívá životní strasti.

Zpočátku jsem příliš nechápala, proč autorka zvolila tento způsob psaní románu. Obě hrdinky, doby, životní situace i boj o trůn se mi pletly, neboť se vše zdálo velice podobné a autorka v podstatě zachycovala obě ženy vždy v podobné životní situaci. Navíc i jména skutečných historických postav, kterých je v románu požehnaně, se slévala dohromady. Říkala jsem si proto, proč autorka nevytvořila dva romány, pro každou dívku zvlášť. Pak jsem však narazila na něco, co obě ženy spojilo. Tajemství dvou princů, kteří byli údajně zavražděni v Toweru, aby se králem mohl stát Richard III. Kdyby vyšlo najevo, že princové ve skutečnosti nebyli zavražděni, otřáslo by to i královským postavením samotné Alžběty. Kate Plantagenetová se celý svůj krátký život snažila dopátrat pravdy a očistit tak svého otce od temných pomluv. Katherine Greyová získala listy, které popisovaly Katino pátrání, a tak se pustila do objasnění této záhady také.

Autorka píše velice poutavě a celý děj knihy se vztahuje ke královskému tématu a otázce následovnictví. Její postavy jsou skutečné a živé, a není to jen tím, že popisuje historické postavy, jež kdysi opravdu žily. Je to vypravěčským talentem Alison Weirové. Trpělivě čtenáře zasvěcuje do historických událostí, seznamuje s životem u dvora a zaplétá ho do dvorských intrik, milostných zápletek i plánování zrady. Co mě na této knize opravdu fascinovalo, byla skutečnost, jak autorka dokázala vytvořit románovou fresku, kterou téměř celou vystavěla do posledního detailu na skutečných událostech. Postavy, jejich činy, jejich slova i myšlenky. To vše je stvořeno na základě výpovědí, dopisů či jiných pramenů, které zachycovaly kouzlo doby i její temnou stránku.

K tomu všemu dokázala do děje vpustit tajemství a nadpřirozeno. Ale jen zlehka, tak, aby to nenarušilo kvalitu textu a neudělalo to z románu brak. Čtenář, který bude číst knihu Nebezpečné dědictví, bude ve svých rukou držet velice kvalitní historický román, vystavěný na skutečných faktech a tím i kvalitní literární dílo, které bych se nebála označit jako možnost ilustrace renesanční Anglie. Kdo se chce seznámit s oblékáním, stolováním, dvorskou etiketou, myšlením a chováním těchto lidí, stejně jako být nenásilně zasvěcen do největších dvorských intrik, ten může tuto knihu využít. Díky tomu se kniha Nebezpečné dědictví staví do mnohem významnější role, než je „pouhý“ historický román.

Alison Weirová vytvořila strhující román, který překvapí, vyděsí i potěší. Ostatně – posuďte sami:

„Hostina byla velkolepá, neboť měšťané naparující se ve svých hábitech podšitých kožešinou se vynasnažili, aby svého krále pohostili k jeho spokojenosti. Když Richard vešel do radnice, ozýval se odevšud jásot a zdravice a jeho ustaraná tvář se pro jednou aspoň trochu rozjasnila. Kate si uvědomila, že tady si nikdo nesděluje šeptem pomluvy, a jejímu srdci se ulehčilo.
Ráno s Williamem vstali brzy, zašli na mši a posnídali. Poté se dostavili ke králi, který je vřele uvítal a oznámil, že jim věnuje do společného užívání patnáct sídel v Somersetu, Devonu a Cornwallu. Zdálo se, že nikdy nebude dost štědrých darů, kterými by je zahrnul. Učinil je natolik bohatými, aby si mohli žít na vysoké noze, a udělal to pro ni – a proto, aby si udržel Williamovu věrnost. Pochybovala, že je toho třeba. William neměl dost představivosti, aby plánoval zradu. Loajalitu k Yorkům měl zakořeněnou v rodině tak jako tak.“
(WEIROVÁ, Alison. Nebezpečné dědictví. Praha: BB/art 2013. s. 287.)

Knihu Nebezpečné dědictví vydalo nakladatelství BB/art