Vražda v exotickém prostředí, nebo divadelní hra ve špatných kulisách?

Recenze

Vytvořeno 13. 12. 2013 2:00

Autor: Sabina Huřťáková Hašková

Moře, pláž, slunce a horký vzduch… Oblíbená postava z detektivních příběhů Agathy Christie Jane Marplová se na přání svého skvělého synovce vydala relaxovat do Karibiku. Něco však jejímu pobytu schází… Dobrodružství? Napětí? Vražda? To poslední slovo je v případě oblíbené zvídavé stařenky to pravé. Vydejte se tedy spolu se slavnou Jane do exotického prostředí vypátrat vraha.

V poslední době nakladatelství Knižní klub vydávalo mnoho knížek od Agathy Christie, ale většinou v nich figurovaly jiné postavy a jiní detektivové. Opětovné setkání s Jane Marplovou proto byla příjemná nostalgie. Čtenář se s ní nepotkává na anglickém venkově, jak je již z mnoha příběhů zvyklý, nýbrž v Karibiku. Jak už jsem naznačila v úvodu, Jane tam je na relaxačním pobytu, na kterém má především odpočívat. Pletení a poslouchání nezajímavých historek majora Palgravea ji příliš nezajímá – do chvíle, než je major nalezen zavražděný. O čem že to ten starý muž hovořil naposledy? Chtěl jí ukázat fotografii vraha? Proč k tomu nedošlo a on fotku na poslední chvíli rychle schoval? Koho spatřil přicházet k jejich stolu?

Najednou se vyrojí mnoho otázek a Jane má plné ruce práce. Tak, jak to má ve zvyku, začne pomaloučku zjišťovat informace, aby se dostala vrahovi co nejblíže. Nutno podotknout, že okolí dlouhou dobu netuší, že major nezemřel přirozenou smrtí, a tudíž ani ve mně jako ve čtenáři nevzbuzoval příběh obvyklé nutkání začít přemýšlet nad tím, kdo je vrah. Taková potřeba se rozvíjí až téměř ke konci knihy, kdy mrtvých přibude a je již více než jasné, že se mezi hosty skrývá vrah.

Agatha Christie opět svůj příběh vystavěla především na dialozích, které určují směr pátrání a dávají čtenáři vodítka k nalezení vraha. Nezdržuje se zbytečnými popisy a každá situace, o které píše, ukazuje pouze nezbytné úkony těch, kteří je vykonávají. Čtenář se dozví, co má která postava na sobě, jaké má vlasy, oči, pleť… Nedozví se však příliš, jak vypadá prostředí, ve kterém se pohybují. Ano, leží na pláži, bydlí v bungalovu… ale ruku na srdce – čtenář ví, jak vypadá moře, představí si bungalov, a tak příběh v podstatě dotváří ve svých představách. Možná by mi to nepřišlo tak do očí bijící, kdyby se postavy pohybovaly v obvyklém prostředí. Takto jsem se však nemohla zbavit pocitu, že čtu námět na divadelní hru a hlavní hrdinové jsou pouze herci, kteří se pohybují mezi kulisami.

Záleží tedy na tom, co čtenář od knihy očekává. Pokud chcete brilantní hádanku na procvičení mozku a chcete si zahrát na detektiva, budete z knihy nadšení stejně jako ze všech ostatních. Pokud však hledáte napětí zasazené do exotického prostředí a budete chtít příběh prožít naplno, budete zklamaní. Většinu toho příběhu si budete muset domyslet. Vzhledem k tomu, že se jedná o příběh z pera královny detektivek, chybělo mi také obvyklé geniální vysvětlení vraha. Neznamená to, že jsem vraha poznala hned na začátku, dokonce jsem ho netipla správně ani ke konci, ale obvyklé geniálně zamotané vyústění tohoto příběhu chybělo.

Neznamená to, že na Agathu Christie zanevřu – naopak, těším se na další její příběhy, jen doufám, že ten další mě zasáhne více do hloubky než Karibské tajemství.

Ukázka z knihy:
„Pan Rafiel se na ni delší dobu udiveně díval, pak se však náhle vesele rozchechtal.
,Vy máte nervy!´ zvolal. ,Kampak se poděla ta stydlivá jemná stará dáma, na kterou si pořád hrajete? Prosím vás, vy si opravdu myslíte, že bych mohl být vrahem?´
,Ne,´ usmála se slečna Marplová. ,Ujišťuji vás, že si to nemyslím.´
,A proč ne?´
,Nu právě proto, že vám to tak dobře myslí. A když je někdo tak chytrý jako vy, může dosáhnout sám hodně z toho, co si přeje, a nemusí si pomáhat vraždou. Vražda je sama o sobě velmi hloupou záležitostí.´"
(CHRISTIE, Agatha. Karibské tajemství. Vyd. 4., V Knižním klubu 3. Překlad Eva Hrubá. Praha: Knižní klub, 2013, 219 s. ISBN 978-80-242-4112-8. s. 142.) 

Knihu Karibské tajemství vydalo nakladatelství Knižní Klub