Iva Tajovská o obětech

Recenze

Vytvořeno 23. 12. 2013 2:00

Autor: Jiří Lojín

Občas můžeme mít pocit, že pokud se snažíme žít poctivě, stáváme se potenciálními oběťmi zločinů. Katastroficky laděná televizní zpravodajství širokou veřejnost přesvědčují, že se nás oficiální spravedlnost nedokáže dostatečně zastat a nikde nenajdeme dovolání. Takové pocity vyjadřuje ve své nové knize i východočeská spisovatelka Iva Tajovská. Odkladiště náručí se zabývá podvody, o kterých se obvykle moc nemluví, jejich oběti nemají zájem je zveřejňovat.

Téma sňatkových podvodů nezpracovává Iva Tajovská poprvé, čtenář se s ním setkává ve sbírce povídek Jarmark obnažených duší. Tentokrát je rozvedla do širší formy a snaží se postihnout i aspekty, na něž nebylo v krátké povídce místo. Málokdo si dokáže představit, jaké důsledky na život oběti podvod má. Ale mávnout rukou nad ztrátou peněz a říct, že život jde dál, možné není.

Jarmil, bezohledný podvodník, se zaměřuje na bezbranné ženy, má dokonale propracovaný systém, jak od nich dostat co nejvíce peněz. Působí jako seriózní podnikatel, občas má smůlu, zákazník zaplatí se zpožděním, luxusní byt mu vyplaví roztržitý soused. Lže tak přirozeně, že mu jeho přítelkyně ráda vypomůže menší či větší půjčkou. Vzbuzuje takovou důvěru, že žena, od níž odejde, dlouho nemůže uvěřit, že se stala obětí vychytralého podvodníka. Jarmil má současně „rozpracovaných“ více žen, autorka se však zaměřila na Zuzanu a její matku. Ani jedna netuší, že Jarmil obratně vytahuje peníze z dcery i matky, navíc jejich jménem dělá dluhy a neplatí faktury za stavbu jejich domu. Důsledky jsou naprosto katastrofální. Nejenže je připraví o veškerou hotovost, ale zadluží je natolik, že ani prodej domu jejich závazky nepokryje.

Finanční důsledky by snad bylo možné přežít, ale autorka jde ještě hlouběji. Čtenář musí ocenit její znalost problematiky, je zřejmé, že se s podobnými případy musela setkat. Zuzana se zhroutí a není schopná pracovat. V její finanční situaci je to další faktor, který ji táhne ke dnu. Iva Tajovská to nevyjadřuje přímo, ale vnímavý čtenář vidí, jak je oběť podvodu ve svém neštěstí sama a státní aparát - místo jakékoliv pomoci - se tváří nevšímavě. V tom lepším případě. V horším se postaví do čela fronty věřitelů a po ubohé oběti sám vyžaduje splacení nečestného dluhu.

Na závěr autorka ještě přitvrdila. Scéna u soudu vezme poctivým lidem jakoukoliv naději na spravedlnost. V našem soudním systému požívá zločinec daleko větší ochrany než jeho oběť a záleží jen na osvícenosti soudce a samozřejmě i na jeho možnostech, jestli se člověk nějaké spravedlnosti dočká. Iva Tajovská zakomponovala do závěru i často diskutovanou amnestii Václava Klause, která ve svém důsledku znamenala výsměch mnoha poškozeným. Zuzana a její matka musejí nakonec snést Jarmilův výsměch i pohrůžky, že on je bude žalovat za pomluvu. Závěr je poněkud přeexponovaný, a i když chápu autorčinu touhu vyjádřit vše, co si o moderním soudnictví myslí, ocenil bych větší zdrženlivost. To je však jediná výhrada, kterou vůči knize Ivy Tajovské mám. Její schopnost vcítění do psychiky ženských postav je téměř dokonalá. Výrazným kladem je i kultivovaný jazyk a pečlivost, s níž autorka postihuje různá hlediska problému. Komplexností pohledu přesahuje autorka rámec literatury pro ženy, i když její knihy jsou primárně o ženách.

Kontrastem k celkově pesimistickému vyznění knihy je střední část textu, v níž čtenář s překvapením čte o Jarmilově obrácení. Po nehodě začne mít výčitky svědomí a snaží se pomáhat své sestře, které má chorobně altruistické sklony. V této části je naznačeno, jak neuspokojivé dětství Jarmila formovalo v člověka s absencí základního cítění. Na první pohled se může zdát tato část velmi naivní a nehodná kvalit zkušené spisovatelky. Zklamání však není na místě. Takzvané obrácení podvodníka Jarmila je jen terapeutickou fantazií podvedené Zuzky, která se na radu svého psychiatra snaží vyrovnat se svou situací alespoň formou jakési krátké povídky. Je zvláštní, že netouží po pomstě, nechce vidět Jarmila ve vězení nebo mrtvého. Podvědomě ho omlouvá a přeje si, aby se z něho stal lepší člověk. Je to typický ambivalentní vztah obsahující lásku i nenávist. Zdánlivé uvolnění ve střední části umožnilo autorce zvýraznit závěr, který čtenáře šokuje bezohledností podvodníka.

Iva Tajovská nepatří mezi autory, kteří chrlí jednu knihu za druhou, vždy jsou však pečlivě propracované. Dokáže se vžít zejména do ženské psychiky, do mužské se nepouští příliš hluboko. Její texty pojednávají vždy o trápení provázejícím lidský život, o problémech, s nimiž se běžně setkáváme u sebe či ve svém okolí. Proto jsou blízké široké čtenářské veřejnosti, ženám, o kterých nejčastěji pojednává, ale i mužům.

Knihu Odkladiště náručí vydalo nakladatelství Eroika