S láskou Váš optimista

Recenze

Vytvořeno 11. 12. 2013 2:00

Autor: Štěpán Cháb

Pesimismus je lákavější než optimismus, člověk se u něho může příkladně rozhořčit, pokřikovat do okolí – já to říkal – být tím, jenž neočekává nic jiného než zklamání. Všechno to jde přece od desíti k pěti a od pěti k jedné a pak už se čeká jen na všeobecný aplaus globálního hladomoru/války/oteplení/chudnutí/prostě globálního umírání a strádání. Jenže on každý říká – já to říkal – a stále si žijeme nadmíru dobře. Je nám fajn. Užíváme si života plnými doušky. Samozřejmě, ještě není všechno v pořádku, někde se trpí, ale přiznejme si, že se netrpí tolik, jako se trpělo dříve. Globálně se zkrátka sžíváme se skutečností, že je nám z historického hlediska nejlépe.

Sir Matt Ridley, britský evoluční biolog, žurnalista, spisovatel a popularizátor vědy ve své knize Racionální optimista doslova září nadšením pro budoucnost. Užijeme si ji, stejně jako si užíváme současnost.

Začátek knihy je z pozice oportunisty velice jednoduše napadnutelný. Matt Ridley uvádí čtenáře do problematiky vcelku nedomyšlenými příměry, kde používá minulost k tomu, aby ji porovnal se současností. Před padesáti lety neměl prakticky nikdo klimatizaci, a měl-li ji, vydal za její zřízení nekřesťanské peníze. Dnes ji má prakticky každý. Před patnácti lety měli jen ti nejbohatší v kapse mobilní telefon, dnes ho má každý. Před dvěma sty lety se svítilo za pomoci svíček, dnes se jen lehce ťukne do vypínače a z žárovky se vyvalí nekonečný proud světla.

Jak krásně bezpracné. Jenže podobná srovnání postrádají argumentační základ. Pokud je něco nevšední, nové a vzácné, je to drahé a nedostupné, pokud to zevšední, najednou si to může dovolit každý. Z této pozice nelze s úspěchem srovnat minulost a současnost.

Jenže po úvodu přišla další část a ta už se k oportunistovi přilepila daleko elegantněji, tedy tak, až se oportunistova ústa zavřela a jen do sebe nasávala ten pohrdaný optimismus. Domoci se lepšího zítřku je čím dál jednodušší a nejde na to nic říct, jen pokývat hlavou. Úroveň lidstva se den ode dne zvyšuje. Počet hladovějících se snižuje, ač Matt Ridley v knize přiznává, že chvilkový vpád biopaliv na světový trh počet hladovějících zase nemístně zvýšil. Naštěstí se začíná, alespoň v EU, od grantové podpory biopaliv pomalu upouštět.

Nejčtivější a nejzajímavější část knihy byl ovšem závěr, velmi dlouhý a výživný závěr, kde se autor vypořádal s alarmisty, kteří neustále slibují zmar a bídu, nastupující utrpení, zkrátka cokoliv, co učiní jejich noviny prodejnější. A autor nenechá stát kámen na kameni. Vyřídí si to s biopalivy, která doslova škodí, a to jak přírodě, tak i lidem, s obnovitelnými zdroji, kterým přisuzuje bezmála roli masového vraha, autor narazí i na globální oteplování, které nepopře, ale ani ho nepotvrdí, a hlavně, rozhodně, i kdyby nakrásně existovalo, seznává, že jeho vliv na další vývoj lidstva i všech živočichů bude zcela zanedbatelný, rozhodně ne tak šokující, jak do nás ládují média.

Lidstvo je dle autora nezničitelné a toužící neustále po vývoji, po tom lepším a k tomu přesně směřuje. Zdání vykořisťování kapitalistickými stvůrami tu je, ale jen jako nezřetelná třáseň na té všelidské chuti žít život se všemi jeho barvami. Ano, máme tu jakési zacyklení ve finanční krizi, která ovšem pomine, ztratí se v propadlišti historických studií, stejně jako se tam ztratila finanční krize let dvacátých. Racionální optimista není naivním optimistou, sleduje i negativní trendy, ale neoddává se jejich vlivům, hledá spíše to dobré, v co se člověk a s ním i celé lidstvo může dostrkat. Technologický pokrok na sebe nenechává čekat, neustále se snaží popostrčit lidstvo do kolejišť, kde už bude vše rychlé a bezproblémové. Matt Ridley není placený za propagandu, v jeho knize zní i silná kritika nynějšího stavu, ale vidí dál než jen k první zdi, snaží se povyskočit a nahlédnout právě za zeď. Je to tam velmi krásné, zní jeho slova. Skutečně si tu budoucnost se vším všudy užijeme. Nebo alespoň naše děti.

Knihu Racionální optimista vydala nakladatelství Argo a Dokořán