Nástroje smrti podruhé česky

Recenze

Vytvořeno 24. 11. 2013 2:00

Autor: Jana Hažlinská

Již v září se v českých kinech objevil snímek, který možná mnozí ani nezaregistrovali. Nebylo by divu s ohledem na to, že ani jinde ve světě film žádné výrazné pozdvižení mezi veřejností nezpůsobil, čemuž odpovídají dosavadní tržby a fakt, že studio zatím stále zvažuje, zda pokračování série neuloží k ledu. A to by byla, přátelé, veliká škoda.

Na druhé straně barikády, proti studiu a veřejnosti, stojí poměrně malá, ale zato po zuby ozbrojená skupina fanoušků knižní série americké spisovatelky Cassandry Clare, Mortal Instruments. Proč říkám po zuby ozbrojená? V současné chvíli už to totiž vypadá, že navzdory nízkým tržbám prvního dílu v kinech série bude přece jen pokračovat. A za to nemůže nikdo jiný než právě fanouškovská základna, jež doslova bombardovala studio peticemi a emaily, aby v projektu pokračovalo. A jako novopečená fanynka světa Cassandry Clare bych vám ráda vysvětlila, proč z toho mám takovou radost, pomineme-li fakt, že Kevinu Zegersovi to v kožených kalhotách pekelně sluší.

Psal se rok 2007, když ve Spojených státech vyšla kniha s názvem Mortal Instruments: City of bones napsaná začínající nadějnou autorkou Cassandrou Clare. Žánrově by se dala zařadit mezi fantasy pro mladé. Sice mě to zařazení bolí, ale připusťme si, že příběhově skutečně nenajdeme nic objevného, co by nedovolilo sem knihu strhnout. Mladá, úplně obyčejná středoškolačka jednoho dne potká partu podivných lidí, z nichž vyčnívá mladý a krásný prapodivný chlapec, kterého se sice zpočátku naše dívka bojí, ale zároveň ji k němu cosi táhne. A velmi brzy se tato hrdinka dostává hlouběji a hlouběji do tajů světa, o němž dosud netušila, že vlastně existuje, a kdyby si mohla vybrat, tak by o něm ani vědět nechtěla. Jenže ona na vybranou nemá, neboť záhy začne zjišťovat, že to s její obyčejností není tak horké a že je vlastně zvláštní i v tom tajuplném světě zvláštností. Přijde vám to až sem povědomé? Pokud jste neprospali boom kolem jisté jiné série v předchozích letech, tak by mělo.

Co tedy dělá Nástroje smrti v tomto proudu tak výjimečnými? Je to zpracování a postavy, které, světe div se, mají na práci i jiné věci, než aby řešily svůj vztah k hlavní hrdince. A je to taky poměrně propracovaný svět, který autorka vytvořila a zasadila do kulis světa našeho života. Konkrétně v případě prvních dvou dílů do moderního New Yorku, v němž, jak se hlavní hrdinka dozví, žijí krom spousty prapodivných individuí navíc také víly, upíři, elfové, vlkodlaci, čarodějové a taky k radosti či nelibosti všech dříve zmíněných démoni a potomci andělů, kteří démony loví. A právě kolem Nefilim, jak se oni lovci stínů nazývají, se celý příběh točí, protože Clary, jak se pro změnu nazývá ona hlavní hrdinka, přijde na to, že její matka, a tudíž i ona sama, k lovcům stínů patří.

Ano, hlavní linií vedoucí příběhem tu sice je vztah Clary a jejího vysněného lovce stínů, ale celá romance je vcelku nenásilným způsobem podávaná s dávkou akce a, ne sice zcela originální, nicméně zápletkou, na níž se dá vystavět příběh. A to je prosím osvěžující po sériích, kde je zápletka tak triviální, aby čtenáře nerušila od vychutnávání popisu krásy a dokonalosti favorita hlavní hrdinky, a v knize se vyskytne, jen aby se neřeklo, že tam žádná není.

Ovšem byť to patrně zprvu nebylo vůbec zamýšleno, pravdou je, že se autorce nakonec podařil v oblasti romancí, troufnu si říci, triumf. Sice tvrdím a stojím si za tím, že vztah ústřední dvojice není tím stěžejním, co bychom v knize mohli najít, přesto se nemůžu nezmínit o skutečnosti, že po přečtení Města z kostí si řeknete, že starý dobrý milostný trojúhelník je vlastně ještě stav bytí, na nějž si nikdo nemá co stěžovat. Cassandra Clare spáchala na americkou literaturu dost odvážný počin, když zkombinovala nešťastnou lásku, homosexualitu a hrozbu incestu. A protože situace autorce nejspíš přišla stále přehledná, zapojila v druhém díle do této milostné valné hromady (o trojúhelníku se skutečně nedalo mluvit ani na začátku) další aktéry, a dokonce začne rozvíjet vážný homosexuální vztah. Na americkou literaturu odvaha, řekla bych.

A teď se konečně dostávám k tématu, jež navozuje nadpis. Mortal Instruments v českých luzích a hájích nejsou zase takovou novinkou. První tři díly vydalo nakladatelství Mladá fronta již v letech 2009 až 2010. Avšak u příležitosti zfilmování prvního dílu se Knižní klub ujal druhého vydání. Zatím v jeho režii spatřily světlo světa první dva díly a vydavatelství na svých stránkách slibuje, že do srpna příštího roku vydá sérii komplet. Dokonce mají pro čtenáře i náhled obálek, které jsou mimochodem moc hezké. Smutnou zprávou pro majitele předchozího vydání však je, že nekorespondují s těmi od Mladé fronty. Stejná nicméně zůstala překladatelka, takže se můžeme těšit na podobný překlad, který se v jistých směrech vyvinul k lepšímu. Zmínila bych hlavně to, že jména již nejsou převáděna do češtiny, takže se nemusíme bát, že by se například Magnus Bane opět jmenoval Krasomil Pohroma.

Nástroje smrti tedy odstartovaly svou cestu naší vlastí ve velkém. Doufejme jen, že dojedou do zdárného cíle a v kinech a na multimediálních nosičích je uvidíme celé. A pokud by přece jen ne, tak alespoň to kompletní vydání v češtině. A kdo ví, pokud budou mít úspěch, snad se dočkáme i českého vydání jejich spin offu Infernal Devices. Teď ale hezky při zemi pojďme počkat na prosinec, kdy vyjde třetí díl. Nevím jak vy, ale já už se moc těším.

Knihy ze série Nástroje smrti vydává nakladatelství Knižní klub