Soulad historie, napětí, symbolů a biologické katastrofy

Recenze

Vytvořeno 22. 12. 2013 2:00

Autor: Sabina Huřťáková Hašková

Ano, to všechno a ještě mnohem víc, než jsem naznačila v názvu svého článku, spojuje jediná kniha – dlouho očekávané Inferno oblíbeného autora Dana Browna. Podle hodnocení zahraničních deníků je to Brownův dosud nejlepší knižní počin, který dokáže čtenáře skvěle pobavit a splňuje všechna očekávání. Osobně bych ještě dodala – až budete Browna číst, neplánujte si nic jiného. Kniha je to poměrně obsáhlá a zaručuji vám, že dokud celých 420 stran nepřečtete, tak ji neodložíte!

Inferno je v pořadí čtvrtá kniha s Brownovou postavou harvardského profesora symbologie Roberta Langdona. Stejně jako v předchozích dílech se Langdon vydá po stopách nebezpečného tajemství, které – pokud vyjde najevo – může navždy změnit svět, nebo alespoň jeho myšlení. V tomto případě stvořil autor jako Landgonova protivníka geniálního genového inženýra, který je přesvědčen, že svět je přelidněn a že počty obyvatel na zemi je třeba radikálně snížit. Langdon neví, co nebezpečný šílenec vymyslel, tuší však, že je někde ukryto epicentrum nebezpečného viru, který způsobí morovou nákazu.

Robert Langdon má pro své domněnky vážný důvod – spolu se svou novou průvodkyní, lékařkou Siennou, jež mu zachraňuje život hned první den po té, co procitnul z bezvědomí ve Florencii, nachází zvláštní vodítko. Pečetní váleček, z něhož se zatřesením stává projektor. Obraz, který ukazuje, je pozměněné peklo na motivy jedné z částí Dantovy Božské komedie – Inferno. Langdon v obrazu hledá jednotlivé znaky, jejichž spojením najde první část cesty, po které se má vydat. Tím je čtenář definitivně vtažen do děje a stejně jako Langdon už nemůže přestat – číst.

Brownovo Inferno stejně jako předchozí knihy dokonale propojuje historii s napětím, zločinem a myšlenkou globální katastrofy. Ráda bych upozornila na důležité zjištění – ač podobných knih vzniká v poslední době nesčetně, žádná z nich nikdy nedosáhne kvality, jakou mají knihy Dana Browna. V porovnání s těmito knihami je myšlení autora přímo geniální. Jeho popis historických událostí, míst i uměleckých děl je neuvěřitelný. S citem historika umění vás autor provádí jednotlivými obrazy svého příběhu, aniž byste si uvědomili, že jste poučeni. Ráda bych podotkla, že přestože je román fikcí, mnohé z použitých informací jsou pravdivé. V knize Inferno se s Langdonem projdete po krásné Florencii a poznáte některá florentská muzea. Zjistíte, co jsou to Rajské dveře, proč se jim tak říká, a jaký význam má pro minulost i budoucnost Giorgio Vasari.

Postupně se spolu s hlavními hrdiny vydáte pátrat do Benátek, kde se rovněž dozvíte mnoho informací z místních dějin, a jako byste sami procházeli po nábřeží před dóžecím palácem, poznáváte toto nádherné město krok po kroku. Možná by se mohlo zdát, že to časem začne nudit. Brown však píše natolik niterně, že vás zaujme i samotným popisem města a architektonických památek. Nakonec se čtenář vydává do Turecka, kde se dozví především o chrámu Hagia Sofia a starém vodojemu. Toto je jediný oddíl knihy, kde osobně nejsem schopna porovnat autorovu schopnost držet se skutečné historie a vzhledu města – z prostého důvodu – osobně jsem tam dosud nebyla. Mohu však využít srovnání s knihou, která byla vydána v roce 2013 v nakladatelství Knižní klub – Istanbulská mozaika Laurence O´Bryana. I tato kniha byla velmi dobře napsaná a památky byly rovněž popisovány, ovšem hodně míseny s fikcí. Leč - co převážilo, byl příběh.

Také v knize Erica Frattiniho Vodní labyrint jste se mohli seznámit s konspirační teorií, nebezpečným tajemstvím a odvážnými hrdiny, již se po stopách vedoucích historií dostanou ke kýženému cíli. Tento román vás pro změnu zavede do Benátek. I zde bych chtěla upozornit, že v porovnání s Brownem je popis tohoto města minimální a čtenář si nedovede tolik představit, jak město ve skutečnosti vypadá.

Obě knihy jsem zmínila především z toho důvodu, abych opět upozornila na Brownovu genialitu v propojení skutečnosti, historie a fikce. Dokáže své čtenáře poučit, pobavit, napnout a možná i rozhořčit. Věřím, že až se Brownovo dílo více dostane do širšího povědomí, stane se stejně diskutované, jako byl první díl – Šifra mistra Leonarda. Problém přelidnění země a jeho řešení je v podstatě ústřední myšlenkou celé knihy – i když důmyslně skrytou za úžasným dílem Danta Alighieriho. Pojďte proto přečíst tuto knihu a zapojte se do diskuzí. I mě osobně by zajímal názor dalších čtenářů, nejen na problém přelidnění, ale především na knihu jako takovou.

Osobně jsem přesvědčená, že dějově kniha není nejlepší ze všech čtyř, jak ji označují světové deníky. Pro mě je stále nepřekonatelná druhá kniha s Robertem Langdonem – Andělé a démoni. Popisem tří nádherných měst, jejich historie a umění, mě však Inferno naprosto nadchlo. Téma biologické katastrofy se může v takovém románu zdát poněkud násilné, ale Dan Brown je mistr fikce. I toto téma dokázal dokonale zakomponovat v jeden celek a vytvořit nezapomenutelný čtenářský zážitek.

Knihu Inferno vydalo nakladatelství Argo