Hra na zrůdy

Recenze

Vytvořeno 28. 12. 2013 2:00

Autor: Petr Měrka

Třetí říše Roberta Bolaňa do jisté míry připomíná Hru se skleněnými perlami od Hermanna Hesseho.

Třetí říše je označení hry, kolem níž se odvíjí děj. Zpočátku ji obestírá mlhavá nejasnost. Nevíme, co si vlastně pod ní představit. Postupně však nabírá na obrysech a pevných tvarech.

Třetí říše je drama odehrávající se na velmi malém prostoru. Pohybujeme se především v okolí hotelu a pláže. Výraznou postavou je Škvarek, jemuž se tak říká podle jeho rozsáhlých popálenin na těle.

Čtenář může mít skoro dojem, že se téměř nic neděje. Proud slov popisující banality všední každodennosti. O co se autorovi jedná? Proč něco takového psal? Ale přitom Roberto Bolaňo vás přesvědčí, že je velký spisovatel právě tou totální všedností svého vyjádření.

Dojde zde k záhadnému utonutí, během jehož vyšetřování se rozehrává partie mezi šampiónem v Třetí říši a Škvarkem, jehož obestírá aureola mysteriózně laděného tajemství. Nechybí zde ani do jisté míry bizarní grotesknost v postavě smrtelně nemocného majitele hotelu, kdy jeho žena před ním nijak nezastírá flirt s jedním z hostů.

Bolaňovo vyprávění je klidné a vyrovnané, ale později se ocitáme na pomezí samotného šílenství. Avšak vše stále zůstává obklopeno onou ubíjející všedností. Dny se vlečou a hlavní protagonista Udo Berger se mění ve vybledlý přízrak na pokraji nervového zhroucení. Zaměstnanci hotelu ho považují za prokletého, nosícího smůlu. Čekal na identifikaci přítelova těla, ale to už se stalo, co ho tedy stále drží na místě?

Krásná žena majitele hotelu nebo hra proti Škvarkovi, z něhož se vyklube něco na způsob Nemesis?

Udo Berger je členem národa, který rozpoutal dvě světové války a zapříčinil tím smrt a utrpení mnoha desítek miliónů lidí. Co sleduje Škvarek svým zarputilým počínáním a kdo to vlastně je?

Roberto Bolaňo napsal nevšední knihu překypující právě již vícekrát zmíněnou všedností. Občas na vás ze stránek dýchá úmorné vedro a vy se začnete potit. Padá na vás únava a ospalost. A právě v tom spočívá autorova magie. Současně ale vybuduje velké mezilidské drama, čímž nám v hlavě vyvolá spoustu otázek, které nás konfrontují s naším vlastním projevem vezdejším.

Zdánlivě není tato kniha nikterak výjimečná. Opravdu se vám může přihodit, že se sami zeptáte, proč něco takového vlastně čtete. Ale Bolaňo je rafinovaný. Vyvolá ve vás zvědavost už právě tím, že nemáte nejmenší tušení, co s vámi zamýšlí.

Za ústřední myšlenku bychom zde mohli považovat deziluzi. V životě se vám přihodí něco, co vás naprosto přetransformuje. Učiní z vás docela jiného člověka. A právě to se přihodilo Udo Bergerovi v románu Třetí říše.

„Ty víš všechno, Clarito,“ vzal jsem ji kolem pasu, jako bych chtěl znovu začít s osaháváním, „tak asi taky víš, ve kterém pokoji spí manžel Frau Else?“
„V největším pokoji hotelu. V tmavém pokoji.“
„Proč v tmavém? Nedostane se tam slunce?“
„Má pořád zatažené závěsy. Je hodně nemocný.“
„Umře, Clarito?“
„Jo… Pokud ho dřív nezabiješ…“
(BOLAŇO, Roberto. Třetí říše. Přel. A. Charvátová. Praha: Argo, 2013. s. 290.)

Knihu Třetí říše vydalo nakladatelství Argo