Letem světem světovou detektivkou

Recenze

Vytvořeno 17. 2. 2014 2:00

Autor: Jiří Lojín

V současné době se těší detektivky a kriminální romány v našich zemích nebývalé oblibě. Ne že by v dobách minulých oblíbené nebyly, ale dnes máme přístup k dílům i takových autorů, k nimž to za bývalého režimu možné nebylo. Volnost s sebou přináší i problém - jak si mezi tou záplavou autorů vybrat? Pomoci mohou antologie. Jednu z nich sestavil Maxim Jakubowski a nazval ji jednoduše Světové krimipovídky.

Sestavit antologii mapující současnou detektivní tvorbu takovým způsobem, aby alespoň částečně vypovídala o směru, kterým se žánr ubírá, není určitě jednoduchá záležitost. Maxim Jakubowski k tomu přistoupil s rozmachem odpovídajícím masovosti světové tvorby tohoto typu. Vznikla kniha o více než šesti stech stranách, představující třicet šest autorů z různých koutů světa. Reklama míří na čtenáře především takovými jmény jako Jo Nesbø, Jeffery Deaver a Ian Rankin, nezklamou ale ani někteří jiní autoři.

Jo Nesbø se do povědomí českých čtenářů detektivek zapsal díky sérii s Harry Holem, i když vyšla i mimořádně zdařilá kniha Lovci hlav, v níž jeho detektiv nevystupuje. Ani v povídce Sérum se s Harrym nesetkáme, jde o zdařilou variaci na téma rodinné intriky. Jeffrey Deaver naopak zůstává svému hrdinovi věrný, Lincoln Rhyme vystupuje i v jeho povídce Vánoční dárek. Ian Rankin v povídce Řekni mi, koho zabít nechává pracovat svého inspektora Johna Rebuse.

Často se setkáváme s tvorbou amerických a anglických autorů, v poslední době se severskými detektivkami, v antologii Maxima Jakubowského se můžeme seznámit i s exotičtějšími spisovateli. Pro nás poněkud nezvykle působí ruská tvorba zastoupená Borisem Akuninem. Ten ve své povídce Hovor u stolu rozehrává téma podobné případům Hercula Poirota, atmosféra je podobná Čechovovým textům. Tvorbu svých sousedů - Němců - také známe spíše z televizních seriálů typu Kobra 11, v antologii narazíme hned na čtyři autory z této země.

Povídka Záhada městské legendy, kterou napsal japonský spisovatel Rintaró Norizuki, je založená na poněkud komplikované pověsti, tradující se zejména mezi mladými lidmi. Jde o povídku plnou spekulací a kombinací, jen jedna však vede ke zdárnému vyřešení případu. Velmi zajímavý je příběh potratáře z povídky indického autora Altafa Tyrewala Hlasy v hlavě, především tím, jak zůstává zakotvená v místní kultuře a nepokouší se o nápodobu amerických detektivek. Některé povídky se nedají úplně přesně mezi detektivky zařadit, jde spíše o thriller nebo tajemný příběh, jako například Vyjížďka ve větru od tureckého autora Feryala Tilmaca.

Mezi dalšími texty reprezentujícími evropskou literární scénu patří povídky francouzských, italských i španělských autorů.Většinou jde o čtivá a originální dílka, málo však inspirující k vyhledání a přečtení dalších knih těchto spisovatelů.

V obsahu jsou kdoví proč velkým písmem zdůrazněné země původu autorů, ne jejich jména nebo názvy povídek, což je při hledání trochu matoucí. Kniha Světové krimipovídky je na první pohled pozoruhodná svým rozsahem. Při čtení je to však poněkud nepohodlné, poloviční, či dokonce třetinový rozsah by byl praktičtější. Editor Maxim Jakubowski však chtěl zmapovat co nejširší plochu světové krimi. Orientoval se ale nejvíce na bývalý západní svět a zcela ignoroval postkomunistické země, vyjma Ruska. I v těchto krajinách vznikají velmi kvalitní díla, polští, maďarští ani čeští autoři rozhodně nezahálejí a jejich detektivky by v antologii obstály se ctí. Je vidět, že máme ještě velké rezervy v pronikání na světové trhy a do povědomí širšího okruhu čtenářů.

Knihu Světové krimipovídky vydalo nakladatelství Domino