Dobře sehraná vražda

Recenze

Vytvořeno 28. 1. 2014 2:00

Autor: Sabina Huřťáková Hašková

Malý muž, vejčitá hlava, pověstný knír a malé šedé buňky mozkové. Knižní klub vydal další detektivní příběh Agathy Christie, tentokrát z divadelního prostředí. Co mají společného dvě herečky? Jedna krásná, úspěšná, provdaná za vlivného muže a druhá nevýrazná, schopná kdekoho napodobit a svobodná? Mohou si být natolik podobné, aby jedna z nich spáchala vraždu a druhá se za ni vydávala? Mohly se krýt navzájem? Nebo je to všechno jen shoda náhod?

Slavný detektiv Hercule Poirot navštíví jednoho večera divadelní představení, po němž se s přítelem Hastingsem vydají do divadelního klubu na večeři. Obvykle se zde scházejí i herci, a tak návštěva hlavní představitelky večerního představení nikoho nepřekvapí. Rozruch však způsobí krásná herečka Jane Wilkinsonová, která přeruší Poirotovu večeři a požádá ho o rozhovor. Při té příležitosti se celá společnost přesune do jejího apartmá, kde je svědkem neobvyklého Janina proslovu. Tvrdí, že pokud jí Poirot nevyhoví a nepřesvědčí jejího manžela barona Edgwarea o rozvodu, bude se ho muset zbavit jinak – vraždou.

Poirot nebere její řeči dvakrát vážně, jenže následuje krutá zpráva – lord Edgware je nalezen mrtev ve své knihovně. Dostatečné množství svědků naprosto přesvědčivě tvrdí, že vrahem je Jane, neboť byla spatřena na místě činu v inkriminovanou dobu. Mladá herečka se však ve stejnou dobu zúčastnila společenské večeře. Kdo tedy vraždil? Je tedy opravdu vina, nebo mohl být pachatelem někdo jiný? Mohl se za ni někdo vydávat?

Agatha Christie i v této knize dokazuje svůj talent a rozehrává tajemný příběh protkaný několika vraždami. Postavu Poirota popisuje stejně jako ve svých ostatních knihách velmi pečlivě, aby čtenářům připomněla jeho přednosti.  Pro oživení příběhu upozorňuje několikrát na Poirotův pokročilý věk a přivádí ho do rozpaků. Je možné, aby se jeho šedé buňky mozkové mýlily? Skutečně slavný detektiv stárne a není schopen poznat pravdu?
Zaklonil se a pobaveně se uchechtával.

„Ušetřím vaše šedé buňky mozkové. Nemusíte se shánět po nikom, kdo mě viděl poblíž, když tetička Jane prohlašovala, že na ten večírek rozhodně rozhodně nepůjde. Byl jsem tam. Takže teď si můžete položit otázku: vzal si ten prohnaný synovec na hlavu světlou paruku a pařížský klobouček a vloudil se sem včera v noci?“
Zdálo se, že si Ronald své vystoupení užívá. Pobaveně nás pozoroval. Poirot ho soustředěně poslouchal s hlavou maličko skloněnou ke straně. Já jsem se cítil značně nesvůj.
(CHRISTIE, Agatha. Lord Edgware umírá. Vyd. 2., V EMG, v tomto překladu a pod tímto názvem 1. Překlad Hana Petráková. Praha: Knižní klub, 2013, 228 s. ISBN 978-80-242-4133-3. Str. 104.)

Ukázka z textu nás seznamuje nejen s jedním z hlavních podezřelých, synovcem lorda Edgwarea, ale také poodhaluje postavu vypravěče. Je jím samozřejmě Poirotův přítel kapitán Hastings, který podle popisu autorky nikdy nedosáhne takových pátracích kvalit jako slavný detektiv. Přesto je tím, kdo mu často vnukne nenápadnou myšlenku, která pak rozkryje pravdu a odhalí vraha.

Text je psán svižně, prokládán mnoha dialogy, z nichž se většina točí okolo vyšetřování vraždy. Stejně jako v jiných autorčiných knihách se i zde se hlavní pointa skrývá v dialogu vraha s ostatními postavami. Agatha Christie dobře popisuje své hrdiny, a to i ty, kteří s příběhem zdánlivě moc společného nemají. Jejím cílem je zmást čtenáře, aby neodhalil vraha dříve než Poirot.

Jako ostatní autorčiny texty je i knížka Lord Edgware umírá velmi čtivá, dokáže vás upoutat a nutí zamyslet se nad příběhem. Děj je trochu neobvyklý v tom, že je vrah zdánlivě známý dříve, než se vražda skutečně stane. Jenže… je tomu tak opravdu? Vraždila Jane Wilkinsonová, nebo je to všechno jen souhra náhod a vrahem je někdo úplně jiný? To už zjistíte sami, když se do této poutavé a útlé knížky začtete.

Knihu Lord Edgware umírá vydalo nakladatelství Knižní klub