Nová kniha na seznam povinné četby!

Recenze

Vytvořeno 6. 2. 2014 2:00

Autor: Sabina Huřťáková Hašková

Mrazivě krutá pravda o českém bloku 31 v Osvětimi z pera španělského autora. Takový je momentálně nejčtenější španělský román Osvětimská knihovnice, jehož autorem je Antonio G. Iturbe. Zakládá se na skutečných vzpomínkách dnes již více než osmdesátileté Dity Krausové (v knize uvedené jako Dity Adlerové, provdané Kellerové), s příměsí literární fikce. Ovšem i ta je vystavěna na poctivém studiu faktů a důkazů, které v románovém pojetí doslova vyráží dech.

Hlavní hrdinkou knihy je Dita Adlerová. Čtrnáctiletá dívka, která se zvláštní vůlí osudu dostane do tzv. rodinného tábora v Osvětimi, jenž má sloužit jako ukázka „rodinného života“ pro případ, že by do něj zavítala kontrola Červeného kříže. Když se ukáže, že zahraničním pozorovatelům postačí vidět město vystavěné pro Židy – Terezín, je tento rodinný tábor zrušen a vězni přesunuti do jiných koncentračních táborů. To bych však předbíhala vyprávění. Vraťme se nejprve na začátek.

Krátce po svém příjezdu z Terezína se Dita dostane do bloku 31, který vede Fredy Hirsch, všemi obdivovaný jako nezlomný velitel, jenž to umí skvěle s dětmi. Fredy se věnuje výchově a vedení sportovních aktivit mládeže a dětí již dlouhou dobu. Podobné aktivity dělal i v Terezíně a v bloku 31 vytváří tajnou školu, kde se snaží všemi možnými způsoby dát přeživším dětem vychování a základy školní výuky. Pomáhá mu s tím hrstka asistentů a 8 knížek, které uchovává v tajné skrýši. Ditu Adlerovou, kterou si matně pamatuje z několika málo setkání v Terezíně, požádá, aby knihy opatrovala a stala se jejich blokovou knihovnicí.

Dita se své nové nebezpečné role ujme bravurně a knihy opatruje s obrovskou láskou a úctou. Nejenže je půjčuje asistentům k výuce, ale sama se z nich učí a hledá v nich útěchu. Autor využil takovou škálu knih, která musela skutečně oslovit a obohatit nejen děti a jejich asistenty v táboře, ale i čtenáře Osvětimské knihovnice. Mezi knihami byl zastoupen Sigmund Freud, Alexandr Dumas, Herbert Georg Wells se svými Stručnými dějinami světa, ale i Jaroslav Hašek a jeho Osudy dobrého vojáka Švejka. Co mi trochu chybělo v autorově vysvětlení v Závěru, bylo to, zda skutečně tyto knihy v Osvětimi měli, nebo je záměrně použil pouze pro své vyprávění, pro jejich nepopiratelnou hodnotu.

Knihou se neprolíná pouze Ditin příběh. Čtenář poznává mnoho jejích přátel a lidí, kteří ovlivnili její pohled na svět. Ať už to byl profesor Morgenstern, zmíněný Fredy Hirsch, nebo její otec, který se nevzdával a dokud mohl, snažil se Ditě dávat soukromé hodiny zeměpisu. Autor přidává i vyprávění o mnoha jiných, kteří byli buď krutí a bezcharakterní, nebo o těch, kteří se nevzdávali a snažili se uprchnout, dostat z tábora i své blízké, či podávali zprávy nic netušícímu venkovnímu světu. Zde bych ráda jmenovala především Rudyho Rosenberga, kterému se podařilo dostat až do Velké Británie, odkud se snažil pomáhat těm, kteří za elektrickým plotem zůstali a ještě dýchají. Snažil se upozornit na krutost a bestialitu, která se v táborech děje a zabránit tak dalším transportům. Než toho však dosáhl, ještě mnoho vlaků do táborů smrti odjelo.

Osvětimská knihovnice je neuvěřitelně silný příběh, kdy do poslední chvíle nevíte, jak skončí. Mám tím na mysli konkrétní hrdiny, kteří se ocitají na pokraji sil a u nichž si čtenář nemůže být jist, zda se dočkají osvobození, nebo zemřou. Autor vystavěl na vzpomínkách a faktech příběh, jenž ukazuje krutou pravdu do posledního zrnka. Nešetří ukázkou nemocí, zimy, hladu, pachu a smrti, která byla všudypřítomná. Ukazuje lidskou bídu bez příkras tak, jak to jen dokáže. Neměli na vybranou a nezbývalo jim, než trpně snášet nelidské zacházení, modlit se za poražení Německa a za svobodu. Přečíst si takový román je pro nás to nejmenší, co můžeme udělat pro to, abychom alespoň na chvíli v našich myslích prožili krutost a bezcitnost a pochopili, co se tehdy skutečně dělo.

Dita Krausová, románová Dita Adlerová dodnes bojuje, aby se nezapomnělo, stejně jako to po celý život dělal její manžel, Oto Kraus, v knize pojmenovaný jako Oto Keller. Dita propaguje jeho knihy, ve kterých popisuje jejich zážitky a které se rovněž staly předlohou pro Antonia G. Iturbe.

Jsem přesvědčena, že Osvětimská knihovnice je kniha, která by neměla upadnout v zapomnění. Naopak, měla by se šířit a číst dál, aby každý poznal hrůzy koncentračního tábora. A rovněž jsem přesvědčena, že by mohla být na seznamu povinné četby na středních školách.

Knihu Osvětimská knihovnice vydalo nakladatelství Akropolis