Zvláštní pokus španělského autora

Recenze

Vytvořeno 7. 3. 2014 2:00

Autor: Sabina Huřťáková Hašková

Španělsko, Sevilla, cikánská Triana. Dvě ženy tmavé pleti putují španělskou krajinou a hledají… Co vlastně hledají? Sami sebe? Domov? Rodinu? Nemohu si pomoci, ale kniha autora španělského bestselleru Katedrála moře mě zklamala. Stále zůstává dokonalé vykreslení prostředí, silné emoce pronikající čtenáři až do srdce a sklon k vytvoření velkorománu. Ovšem v Bosé královně, novince z nakladatelství Agro, chybí to hlavní – smysluplný příběh, který čtenáře strhne.

Dlouho jsem přemýšlela, co o této knize napíšu. Čekala jsem, že mé zklamání se ještě trochu zmírní a najdu nakonec v knize smysl, který v ní viděl autor, když ji psal. Bohužel se tak nestalo. Ildefonso Falcones pronikl do světa literatury svou prvotinou Katedrála moře. Strhující román sice měl drobné chyby, byl však předzvěstí dalších skvělých příběhů, které může autor napsat. Předpoklad, že drobné chyby s každou další knihou zmizí a zbude jen geniální dílo, se však nekoná. Nečetla jsem sice druhou knihu autora – Ruka Fátimy, novinka Bosá královna mě však velmi zaujala skvělou anotací. Lákala do prostředí Španělska v 18. století a dávala tušit, že čtenář bude pohlcen napínavým příběhem.

Zpočátku mě příběh strhl stejně, jako Katedrála moře. Černošská otrokyně Caridad se plaví se svým pánem z Kuby do Španělska. Během plavby však její pán zemře a ona stane na španělském břehu jako svobodná žena. Jako žena, která nezná nic jiného než poslouchání příkazů otrokáře, nemá vlastní názor, neumí jednat s ostatními lidmi a netuší, co si má ve Španělsku počít. Na radu duchovního, jenž s ní připlul stejnou lodí, se vydá do Sevilly, kde má vyhledat černošské bratrstvo, aby se jí ujalo. Dostat se k němu však není vůbec lehké. Když už zcela vyčerpaná, zneužitá a nemocná zoufale klečí na břehu řeky a zpívá svou otrockou píseň, zaslechne ji cikán Melchor. Muž, který je hlavou cikánské rodiny Vegů a který léta sám strávil v otroctví jako galejník. Sám neví proč, ale nemůže nechat Caridad na břehu. Ujímá se jí s jistou lhostejností, kterou jsem po celou dobu čtení nepochopila, a přivádí ji do cikánského ghetta. Tam se černoška setkává s Melchorovou vnučkou Milagros, která ji zasvětí do cikánské kultury.

I když se začátek knihy může zdát napínavý, opak je pravdou. Snad jen chvíle, kdy Melchor pašuje tabák a jde mu o život, jsou trochu napínavější. Ve skutečnosti se děj neskutečně táhne a v cikánském prostředí, kde bych čekala dynamiku a divokost, je cítit lhostejnost a neochota cokoli řešit. Caridad svou nekončící podřízeností a nejistotou vše ještě umocňuje. Skutečně mi chyběl smysl, proč autor tak zdlouhavý román psal. Myšlenka příběhu sama o sobě nemusí být špatná a i styl autora je jedinečný, dohromady to však spojit nejde. Možná, kdyby byla kniha o polovinu kratší, příběh by chytil jistou dynamiku. Takto se čtení proměnilo v čekání na nějaký zajímavý okamžik a kniha se stala velmi nudnou.

Abych však nepopisovala jen negativní stránku knihy, musím vyzdvihnout autorův cit pro detail. Dokáže skvěle popisovat city postav, vykresluje velmi barvitě, co má kdo na sobě, jak kdo vypadá či jak vypadá chýše a šedivá špinavá deka, kterou černoška s sebou všude nosila. Chybělo mi zde usazení prostředí a děje do širšího historického kontextu. Pro Španěly, kteří znají svou historii, to možná není takový nedostatek. Pro čtenáře, který dějiny Španělska v 18. století nezná vůbec, nebo minimálně, však román ztrácí na pochopitelnosti.

Přestože Falcones tentokrát mou představu kvalitního historického románu zklamal, neznamená to, že se román nemůže líbit jiným čtenářům. Pokud máte rádi historické knihy, prostředí Španělska, nebo cikánskou kulturu, tak neváhejte a přečtěte si Bosou královnu. Budu ráda i za jiné názory, které mi možná pomohou konečně najít smysl příběhu.

FALCONES, Ildefonso. Bosá královna: román. Vyd. 1. Praha: Argo, 2013, 557 s. ISBN 978-80-257-0945-0.