Románová fikce

Recenze

Vytvořeno 29. 3. 2014 2:00

Autor: Pavla Huřťáková

Jihočeský rod pánů z Rožmberka probouzí fantazii nejednoho spisovatele. Příběhy o Vilémovi a Petru Vokovi se staly legendami nejen svým knižním zpracováním, ale i tím filmovým. Víte však, že tito dva velikáni měli sestru, jejíž život byl neméně zajímavý? Neklidná duše Evy z Rožmberka z pera Jiřího Hanibala přichází s poměrně zajímavým pohledem na tuto nevšední ženu.

Eva byla neobyčejné dítě, nerada se podřizovala vůli své matky Anny z Rogendorfu, chtěla žít podle vlastních pravidel. Proto utíkala z Krumlova a hrávala si s dětmi na Latránu. Svou nekonvenční povahu odmítala svázat pravidly, i když byla poslána na výchovu k Anně z Hradce, kde již vyrůstala její starší nevlastní sestra, Anna. S ní a s mladším Vokem ji pojila celoživotní láskyplná pouta.

Mnohem komplikovanější vztah však měla ke svému staršímu bratru, Vilémovi. Odmítala se podřizovat jeho autoritě hlavy rodu. Nesnášela jeho povýšené vystupování. A neuvěřitelně ji vztekalo jeho nabubřelé a sebevědomé chování. Celý svůj život s ním byla v permanentním konfliktu, ať již se jednalo o její dvě svatby, nezávislost či finanční zabezpečení, které jí byl povinen poskytnout.

„Zároveň chci při této příležitosti požádat oba své mladší sourozence, aby mi vykali a prokazovali mi jako hlavě rodu náležitou úctu a poslušnost.“
Mezi přítomnými zavládlo ticho. Eva pozorovala chvíli mlčky staršího bratra, jako by si nebyla zcela jistá, jestli jsou ta slova míněna se vší vážností. Podle Vilémova výrazu usoudila, že je tomu tak. Vilémova pýcha vzrostla již od uznání jeho plnoletosti a jmenování rožmberským vladařem, ale tohle bylo snad přece jen poněkud přehnané. [1]

Přiznám se, že mě kniha zklamala. Těšila jsem se na román plný zvratů a silných vášní, o nějž si životní osud Evy z Rožmberka přímo říká. Marně. Dějová linie si klade vyšší cíle, než je autor schopen naplnit. Obsáhnout celý její život v jedné útlé knize a postihnout její komplikovanou povahu je úkol prakticky nemožný. A Hanibal se jeho splnění ani nepřiblížil. Sice popsal celý její život od dětství do jejího skonu, ale na úkor příběhu. Přeskakuje období, která by pro spisovatele mohla být zajímavá, odbude je pár stránkami a dál se věnuje jinému tématu.

Netroufla bych si ani říct, že se jedná o příběh Evy, spolu s ní sleduje osudy Viléma a Petra Voka, kdy spadá do obvyklých zažitých klišé. Přestože na konci knihy cituje literaturu, z níž čerpal podklady pro svou knihu, měla jsem pocit, jako by si vygoogloval jména obou Rožmberků a na informacích z Wikipedie postavil svou knihu.

Zcela mu chybí znalost raně novověké společnosti. Mnohokrát zdůrazňuje, jak se Eva cítila rovna mužům, protože byla vzdělaná, ale o vzdělání žen ve šlechtickém prostředí nemá zjevně žádnou představu. Její porušování pravidel korunuje tím, že se jako mladá, svobodná dívka spustila hned s několika muži. A jejímu muži o svatební noci vůbec nepřišlo divné, že jeho nevěsta není panna. V době, kdy panenství bylo ženiným jediným majetkem a zaručovalo, že dítě, bude-li počato, bude skutečně jejího zákonitého manžela. Nehledě na to, že např. jméno pražského arcibiskupa je v knize zkomoleno. Ne jednou, ale několikrát, tudíž se jedná o jednoznačnou chybu autora.

Kniha postrádá vše, co by kvalitní historický román měl mít – dobrou znalost historických reálií, silnou dějovou zápletku, která by měla vygradovat v nosnou pointu. Neklidná duše Evy z Rožmberka je knihou, která nenaplnila potenciál, který jí sama Eva z Rožmberka nabídla.

[1] HANIBAL, Jiří. Neklidná duše Evy z Rožmberka. Vyd. 1. Praha: Knižní klub, 2013. ISBN 978-80-242-3961-3. Str. 44-45