Knižní debut zkušených švédských scenáristů

Recenze

Vytvořeno 3. 4. 2014 3:00

Autor: Kristina Ungrová

Skočný příliv – další z řady severských detektivních románů – pochází z pera Cilly a Rolfa Börjlindových. Tento pár se řadí mezi zkušené švédské spisovatele, je však znám především z oblasti filmu a televize, kde za své dílo sklidil už řadu úspěchů. Skočný příliv je jeho knižní prvotinou, která díky své reklamě slibuje skvělý zážitek.

V roce 1987 je na jedné pláži brutálně zavražděna těhotná žena, vyšetřování případu však nikam nevede, a tak je případ odložen jako nevyřešený. Po více jak dvaceti letech dostanou studenti policejní akademie dobrovolný úkol, který zahrnuje několik odložených případů, z nichž si mohou jeden vybrat a prozkoumat, zda by nemohlo být vyšetřování znovu obnoveno díky novým vyšetřovacím metodám. Mezi studenty je náhodou i Olivia Rönningová, dcera policisty, který v roce 1987 vyšetřoval vraždu na pláži. Tak se rozjíždí sled událostí, během kterých se Olivia snaží přijít na kloub tomu, co její táta Arne kdysi nevyřešil.

Olivia Rönningová je mladá studentka policejní akademie. Má hezkou sportovní postavu, blond vlasy a trochu šilhá. Je hodně tvrdohlavá – když se pro něco rozhodne, tak za tím jde. Má dost bujnou fantazii, takže jakmile něco vypátrá, hned ji napadá spousta scénářů, podle kterých mohlo k určité věci dojít. Na svůj věk je odvážná, soudě podle toho, do čeho se pustila. Chvílemi hodně vyděšená (není divu), ale jinak celkem bez emocí. Její rozhovory s nejlepší kamarádkou nebyly delší než pár vět, věnovala se hlavně škole a případu. Občas sice vzpomíná na minulost, na dětství, rodiče, ale celkově na mě působila dost chladným dojmem, jako hlavní postava mi k srdci nepřirostla.

Druhou důležitou postavou je Tom Stilton, tehdejší hlavní vyšetřovatel případu. Pro Olivii nebylo jednoduché se k němu dostat, protože se po něm před spoustou let slehla zem. Pak ho náhodou potkala, jak prodává časopisy. Jako bezdomovec. Bezdomovec, který s nikým nechce mít nic společného. I přesto se ale Olivii podařilo navázat s ním kontakt. Během celé knihy se vlastně nedozvíme, co přimělo Toma k tomu, aby se vzdal kariéry úspěšného policisty a dal se na „dráhu“ bezdomovce. Jestli za to mohla práce, či rozvod, nebo oboje. Každopádně díky zábleskům jeho vzpomínek poznáme, že za sebou nemá zrovna lehké období, díky čemuž je nám svým způsobem sympatický. Mně se díky tomu rozhodně zamlouval víc než Olivie.

V knize se objevuje velké množství postav – od bezdomovců po milionáře, nechybí nóbl prostitutky, tedy společnice, potkáme sympatické i namyšlené, egoistické policajty a spoustu dalších. Ze začátku můžeme mít problém s tím, kdo je kdo, postupem času ale poznáme, která postava je důležitá a která ne, a orientace v nich už nebude takovým problémem, jak se mohlo po prvních stránkách zdát.

Celá knížka není jen o vyšetřování staré vraždy, ale prolíná se v ní i několik dalších příběhů. Příběh Toma, díky němuž se setkáváme i s problémem bezdomovců, které někdo bezdůvodně napadá, celá napadení si točí a poté videa vyvěšuje na internet. Další důležitou dějovou linku obstarává milionář Bertil Magnuson, pro kterého žádný problém není tak velký, aby se nedal vyřešit. Jakkoliv.

Všechny příběhy se odehrávají souběžně s pátráním a postupně zjišťujeme, že spolu více či méně souvisejí. Dějové linky jsou od sebe dobře rozpoznatelné – jsou od sebe nejen graficky odděleny, odehrávají se také v naprosto odlišných prostředích a kromě Olivie a Toma, kteří je spojují, se v nich vyskytují jiné postavy, takže orientovat se v nich není obtížné.

Knížka se dobře čte, je psaná jednoduše, neobsahuje žádná sáhodlouhá souvětí, ve kterých bychom se ztráceli, navíc všechno vyprávění působí realisticky, takže si situace dokážeme představit i v reálném životě a nemusíme kroutit hlavou nad fantastickými vlastnostmi některých postav.

Kapitoly jsou vždy rozděleny do několika úseků – prázdným řádkem, pokud se úsek týká stále stejného příběhu, hvězdičkou, pokud se posuneme k jiné dějové lince. S orientací v čase nemáme problém, i když se často skáče do minulosti a zase zpátky – z kontextu jasně chápeme, kdy se situace odehrává.

A můj názor? Po přečtení úvodní kapitolky jsem byla nadšená a těšila jsem se, že před sebou mám opravdu zajímavou detektivku. Ale jak se říká: Nesuď dne před večerem. Knížka sice ubíhala celkem svižně, nijak mě ale nezaujala. Všechno bylo dobře promyšlené a postupně to zapadalo do sebe, nedokázalo mě to ale naplno vtáhnout do děje. Vinu přikládám hlavně častému přeskakování mezi příběhy a tomu, že mi žádná z postav nebyla příliš sympatická. Navíc konec nebyl moc překvapivý. Ne že bych od poloviny tušila, jak to dopadne, ale žádné „No teda! Takhle to bylo!“ se bohužel nekonalo. Jsou knížky, u kterých konec tuším a jsem z nich stejně nakonec nadšená, tahle mezi ně však nepatří. No, zkrátka a dobře, když už nic jiného, aspoň na chvíli vím, co to znamená skočný příliv.

BÖRJLIND, Cilla a Rolf BÖRJLIND. Skočný příliv. 1. vyd. Praha: Knižní klub, 2013, 456 s. ISBN 978-80-242-4105-0.