Poetické vyprávění o smrti a o jedné zlodějce knih

Recenze

Vytvořeno 6. 4. 2014 3:00

Autor: Sabina Huřťáková Hašková

Válečné Německo, vůdce a jeho Hitlerjugend. Hlad, bída, špína a smrt. A v tom všem ostrůvek dobra, přátelství a lásky, který září do světa a ohromuje jednu velmi neobvyklou vypravěčku – Smrt. Tolik k úvodním řádkům recenze knihy, jež je tolik opěvovaná a tolik oblíbená. Není to novinka, ale nově se dočkala zfilmování. Zlodějka knih byla v kinech prvně k vidění 16. ledna 2014 a krátce předtím – 6. ledna 2014 – vydalo nakladatelství Argo tuto knihu ve 2. vydání. Oproti prvnímu je kniha brožovaná s měkkými deskami a s rozdílnou obálkou. Nové vydání se hlásí k filmové verzi, a tak na nás shlíží krásná blondýnka – Liesel Memingerová – zlodějka knih.

Co napsat o knize, kterou už snad musí znát všichni? Příběh knihy není nijak zvlášť náročný a ani zápletka s Židem ukrývaným ve sklepě, není nijak originální. Ruku na srdce – kolik z vás už četlo nějakou knihu nebo vidělo film, kde se ve sklepě schovává Žid a domácnost trne hrůzou, že je odhalí? Ani zde tomu nebylo jinak. Hlavní hrdinkou je malé děvče – Liesel, která cestuje ke svým pěstounům spolu s bratrem. Osud tomu však chce, že do cíle doputuje sama. Bratr zemře ve vlaku a Liesel při jeho pohřbu využije situace a aniž by dokázala odůvodnit proč, ukradne svoji první knihu. V té době ještě neumí ani číst.

Dostane se k pěstounům Rose a Hansovi Hubermannovým žijícím v domku číslo 33 na Himmelstraße. Starší manželé mají již vlastní děti odrostlé, a tak je Liesel jediná, o koho se starají. Rodina je to chudá a drobné příděly, které na ni dostávají, nestačí. Když do jejich životů vstoupí židovský boxer Max, jejich živobytí se ještě ztenčí o dalšího strávníka. Co je však hmotná strava oproti té duševní?

Hlavní vypravěčkou příběhu, jak už jsem psala, je Smrt. Vzhledem k tomu, že jsem z mnoha komentářů ke knize věděla, jakou má Smrt v této knize úlohu, nebylo mi to divné. Pro toho, kdo by knihu četl bez veškerých informací, by byl možná počátek vyprávění trochu chaotický. Autor však píše poutavě a kniha své čtenáře rychle strhne do proudu děje. Pohled Smrti na lidské plémě je nesmírně zvláštní a zajímavý. Umožňuje zamýšlet se nad otázkami, které by jinak autor nedostal do hlavy žádnému z hrdinů. A umožňuje také ukázat čtenáři, jak přemýšlí on sám. Drží si určitý odstup.

Kdo je ve skutečnosti Liesel a proč se jí říká Zlodějka knih? Liesel je děvče, které ze snů křičí a budí se s vidinou svého mrtvého bratra. Nemůže se smířit s tím, že do cizí rodiny přišla nakonec sama. Pomalu začíná přivykat novému životu a seznamovat se s okolím. Rosa Hubermannová – máma, je dlouhou dobu velkou neznámou. Je přísnou ženou, která nejde daleko pro ostré slovo, a Liesel z ní má respekt. Zato táta – Hans Hubermann – je ztělesněná dobrota. Je to on, kdo plačící Liesel budí ze snů a učí ji číst první slova. Spolu se prokoušou první ukradenou knihou, Rukovětí hrobaře, neznámá slova si kroužkují a hledají pro ně snadnější vysvětlení. Liesel sice krade knihy, ale ve skutečnosti to není žádné dítě rostoucí pro kriminál. Doba, ve které vyrůstá, ji naučí, že pokud nebude dostatečně rychlá, nenají se a nepřežije. Liesel raději než jídlo bude krást knihy. Pro ni je duševní strava cennější.

Pohled na příběh dítěte a snaha vystihnout, jak dítě vnímá válku, také není zcela originální. Přesto je Zusakova kniha nesmírně poetická, plná přátelství a něžností, stejně jako dětských rošťáren, které se množily ve válečné době úplně stejně jako v době mírové. Vždyť dětský svět je útěk z tvrdé reality do pohádkového světa. Zusak však ukazuje, že i ten dětský, pohádkový svět může být velice tvrdý a vládne v něm drsná hierarchie.

Co vnímám jako nejcennější na této knize, je ukázka, jak žil obyčejný lid v Hitlerově Německu. V Německu, které bylo všemi opovrhované a proklínané. Byla zlatá mládež skutečně tak dokonalá, jak ukazovala propaganda? Milovaly tyto děti svého vůdce a dobrovolně ho následovaly, nebo to byla jen nafouknutá bublina? Zusak dokonale vystihuje život v jednom německém městečku, poměrně dlouho uchráněném hlavnímu proudu válečných útrap. Obyvatelé sice byli chudí a hladoví, žili stejně jako mnoho jiných z přídělů, ale bombardování a vražd byli dlouho ušetřeni. Čtenář tak má možnost poznat německou společnost, která je velice různorodá. Objevují se zde chudé rodiny, jako jsou Hubermannovi nebo Steinerovi (Rudy Steiner je Lieselin velký kamarád, se kterým tráví téměř veškerý volný čas), můžeme vidět zapřisáhlé nacisty i ty, kteří se jako nacisté tváří jen navenek. Je tu paní starostová, která sice svým postavením jasně patří k nacistům, ukazuje však svou lidskou tvář a pro Liesel se stává jakousi kamarádkou, kdy ji nechává krást knihy ze své knihovny.

Nejdůležitější je však ukázka toho, že i tito lidé trpěli. Ač zbytkem světa nenávidění Němci, byli i oni ve skutečnosti oběťmi své doby. Trpěli, umírali a strádali stejně jako mnozí jiní. A přesto v sobě měli dobrotu, lásku a přátelství, které jim pomáhalo všechny strasti překonat.

Dokud nepřišla vypravěčka a neodvedla si je s sebou… Smrt.

ZUSAK, Markus. Zlodějka knih. 3. vyd. Praha: Argo, 2013. ISBN 978-80-257-0863-7.