Tisíc a jeden příběh jedné mouchy

Recenze

Vytvořeno 11. 4. 2014 3:00

Autor: Lucie Sigmundová

Svět je jenom cirkus. Ví to Moucha, taxikář, který brázdí noční ulice bezejmenného města, a dozví se to každý, kdo absolvuje jízdu v jeho autě. Během ní se pod pouličními lampami míhají ztroskotanci, prostitutky a pasáci a předvádějí svá jedinečná životní čísla.

Moucha je hlavním hrdinou a vypravěčem poslední knihy Rawiho Hage Karneval. Je synem cirkusové artistky a potulného velbloudáře, který se z prostředí cirkusu postupně dostal až za volant taxíku. Při svém povolání se setkává s nejrůznějšími typy existencí a sbírá útržky jejich životů.

Moucha je nekonvenční, barvitý v roli vypravěče a osobitý coby postava příběhu. Jeho život je totiž odjakživa spjat s přehlídkou lidí, deformovaných po psychické či fyzické stránce. Ať je to otec, vznášející se na perských kobercích, vousatá dáma, muž i žena v jednom těle, která Mouchu vychovala po smrti matky, liliputka nebo přítel Otto, donquijotsky zápasící se světem. Mouchův příběh je zvláštní, melancholický a svět, ve kterém se pohybuje, by se dal označit jako peklo. Je to svět opilců, násilníků, vrahů, bláznů, drogových dealerů a narkomanů, zoufalých existencí vyvržených společností, které ovšem Moucha záměrně vyhledává.

V roli vypravěče je uchvacující, dívá se na svět kolem sebe, s nadhledem popisuje příhody se zákazníky, filozofuje a vzpomíná. Moucha se nevyjadřuje ve složitých souvětích, ale jako vášnivý čtenář, jehož byt tvoří pouze knihy a myši, je neskutečně imaginativní a nechává prolínat představy se skutečností. Noční hemžení je v jeho podání depresivní i fascinující zároveň. Jeho síla tkví v tom, že Mouchovo vnímání správného a nesprávného se vymyká konvencím společnosti, díky čemuž často šokuje. Dostává se za zdi bordelů, kde se uhlazení gentlemani mění v poslušné kňučící psy, detailně sdílí se světem své masturbace na otcově starém koberci či chápavě pozoruje jehly pronikající žílami. Při tom všem Moucha prochází kolem, nepřemýšlí však nad vlastními šrámy a pocity.

„A pak jsem se podíval na dno člunu, protože jsem věděl, že je to muší váha, která by se v rozbouřené vodě utopila, a zahlédl jsem v jeho ruce připravenou stříkačku. Počkal na červenou, než si vpíchl jehlu do ruky. Zastavil jsem a sledoval jsem ho, jak se tam celý malý krčí a ruku má nataženou přes opěradlo. Řidič za mnou troubil a nadával, ale zelenou je někdy potřeba ignorovat. Spustil jsem kotvu, člun se uklidnil a klaksony za mnou zesílily. Ale já čekal, dokud jehla nevnikla do žíly. Chtěl jsem, aby ta plovoucí mrtvola zabodla jehlu přesně a nevyplýtvala dávku na sval nebo kost, a chtěl jsem, aby to dokončil a pak vystoupil a letěl, tančil a žil a na krátkou chvíli od všeho utekl.“ [1]

Ačkoli Moucha zavádí své čtenáře do období největšího karnevalu na světě, název knihy je především metaforou pro postavy, se kterými přichází do styku. Tvoří pestrý karneval masek, veselých i bolestně se šklebících. Je to karneval ztroskotanců, sbírka útržků různých příběhů, zachycujících životní pády a prohry.

RAWI HAGE je kanadský spisovatel a fotograf libanonského původu. Debutoval knihou De Nirova hra, za kterou obdržel literární cenu IMPAC Dublin, následoval román Cockroach, jenž obdržel cenu Hugha MacLennana. Karneval je jeho třetí kniha. Kromě povolání spisovatele a fotografa si vyzkoušel i práci taxikáře v Montrealu.

[1] HAGE, Rawi. Karneval. 1. vyd. Praha: Plus, 2014, 274 s. ISBN 978-80-259-0260-8. Str.31.