Autobiografie královny detektivek

Recenze

Vytvořeno 27. 4. 2014 3:00

Autor: Sabina Huřťáková Hašková

O životě nejslavnější autorky detektivních příběhů Agatě Christie bylo již sepsáno několik knih. Některé dokonce dopodrobna rozebírají její díla a postavy v nich vystupující, včetně jejich charakteru. Vlastní životopis, který nově vydal Knižní klub, však přináší především výpověď samotné autorky, a proto je z historického a životopisného hlediska nejcennější.

Agatha Christie bojovala sama se sebou. Toužila psát své životní vzpomínky, ale když se rozhodla k tomuto kroku, byla již slavná spisovatelka, která se dobře prodávala, a proto po ní její nakladatel požadoval každý rok nové dílko, tzv. „novou Christie pod stromek“. Vlastní životopis tak vznikal velmi pomalu, celkem patnáct dlouhých let. Kdo by čekal, že jej autorka psala vlastní rukou, bude možná trochu zklamán. Agatha Christie namlouvala své životní vzpomínky na magnetofonové pásky a ty předávala své asistentce k přepsání. Když byly některé pásky přepsány, přehrála je novými vzpomínkami. Tak postupně vznikalo toto pozoruhodné dílo, které nám prozradí mnohem více než jen okamžiky autorčina života.

Ano, když píši, že prozradí mnohem více, tak to myslím opravdu vážně. Jako historička věnující se období přelomu 19. a 20. století na životopisu oceňuji nejvíce první část knihy. Autorčiny vzpomínky na dětství a na léta jejího dospívání nám podávají autentický pohled na lepší společnost přelomu století, na jejich zvyklosti, návyky a společenská tabu. Přestože jej vypráví již dospělá, životem protřelá a moudrá žena, snaží se vžít do doby svého dětství a podat tyto události tak, jak je jako dítě opravdu vnímala. Stále musíme počítat s nadhledem, který u toho měla, ale přesto je to velmi cenné svědectví.

Druhou přidanou hodnotou tohoto díla je, že s autorčinými vzpomínkami a názory čtenář pochopí mnohé z jejího díla. Najednou vidíme, v jakém prostředí Agatha vyrůstala, jaké osobnosti měla kolem sebe, co se tehdy nosilo, jedlo, jak se mluvilo, jak se vychovávaly děti. A když vezmete do ruky její knihy, najednou máte pocit, že autorka do nich schovala kus sebe a svého života.

Přestože se autobiografie nečte tak lehce jako její detektivky a je třeba místy knihu odložit, zamyslet se nad slovy autorky a popřemýšlet nad jejími životními etudami, je to velice zajímavé a cenné dílo. Nečte se snadno, neboť ani život samotný není snadný. A vzpomínky nahuštěné na přibližně pěti stech stranách je velmi náročné uspořádat tak, aby byly neustále poutavé a čtenáře bavily. Navíc u tohoto díla nebylo určitě cílem čtenáře pobavit, nýbrž zachovat svědectví autorčina neobvyklého života a vysvětlení pro mnohé její činy. Své vyprávění autorka oživovala dialogy a různými říkadly, francouzskými frázemi a velmi živými popisy mnohých životních událostí.

Jako historička sice nejvíce oceňuji svědectví doby, které kniha přináší, jako čtenář však vidím velmi čtivý životopis, který se sice čte trochu pomaleji a déle než romány a detektivky, ale o to vzácnějším knižním počinem je.

CHRISTIE, Agatha. Vlastní životopis. Vyd. 3., V EMG 1. Praha: Knižní klub, 2013, 573 s. [24] s. obr. příl. ISBN 978-80-242-4224-8.