Nástroje smrti pokračují aneb potvrdí se staré pořekadlo?

Recenze

Vytvořeno 2. 5. 2014 3:00

Autor: Jana Hažlinská

Když jsem naposledy psala řádky o fantasy sérii Nástroje smrti Cassandry Clare, ještě se na konci letopočtu psala trojka. Na pultech českých knihkupectví tehdy bylo k mání druhé vydání prvních dvou dílů a v kinech se právě zavřela opona za uvedením filmové adaptace prvního dílu. Tehdy jsem psala, že filmové pokračování série je nejisté, ale že se těším na české vydání dalších knih. Vlastně se od té doby zase tolik nezměnilo. První díl se právě snaží zvýšit celosvětové tržby na DVD a jeho pokračování je stále nejisté. Ale pulty knihkupectví jsou těžší o další dva díly série, takže by byla škoda se na ně nepodívat blíž.

Asi bych měla upřesnit, jaké pořekadlo to mám vlastně na mysli v nadpisu článku. Inu, jedná se o to rčení, které nás učí, že méně může být někdy více. Už v minulém článku jsem psala, že Mortal Instruments je vlastně hexalogie. Po prvních dvou dílech jsem skoro nemohla dospat čekáním na ty další. Začátek sliboval zábavu na hodně dlouho. Půdu pro ni naprosto skvěle připravil záporák, který zase není názorově tak úplně vedle, klaďas, který se zmítá někde mezi, hrdinka, co moc dobře ví, že s tím sama moc neudělá, a sympatické okolí v ne zas tak moc okoukaném prostředí. A to všechno je propletené zápletkou a slepené romantickým příběhem. Můžete se mnou nesouhlasit, ale podle mě to fungovalo skvěle. Ovšem otázkou zůstává, jak dlouho.

Ještě ve třetím díle to stále fungovalo na jedničku. Cassandra Clare provedla chytrý tah, když už známou scenérii moderního New Yorku vyměnila za prostředí fiktivní domovské země lovců stínů Idris. Díky tomu, že nefilim v této zemi žijí trochu jako známá americká sekta Amišů, mohlo se nám na stránkách odehrávat fantasy, na které jsme zvyklí – vlkodlaci, upíři, víly, démoni, jejich lovci a hlavně žádné moderní vymoženosti. Bojujeme pěkně postaru, ohněm a mečem. A bojovat bylo opravdu s čím.

Děj třetího dílu se odehrává v očekávání války s armádou démonů. Očekávají ji všichni, snad kromě hlavní hrdinky, která si bláhově myslí, že pro všechny by měla být prvořadá záchrana její matky, a jako rozmazlený spratek vyvádí, když zjistí, že tomu tak není. Ale i ona se postupně bude muset smířit s faktem, že osud nefilim visí na vlásku a každý si musí vybrat, jaký zaujme postoj. Vztahy se začnou vyostřovat, dosud přehlížení se náhle stanou středem zájmu na úkor těch, kolem kterých se točil svět, a ti se s tím mnohdy těžko vyrovnávají. Co se Cassandře musí nechat, to je věrohodnost, s jakou dokáže vykreslit povahu pubertálního jedináčka. Hlavní hrdinku jsem často měla chuť přehnout přes koleno, aby se konečně přestala chovat, jako by byla důvodem, proč se točí svět, a uvědomila si, že tahle koláž nových zvratů a vyostřených vztahů vlastně skončí krvavě, a to i pro ni.

Když jsem se dostala na konec knihy, říkala jsem si, čím na to chce autorka navázat a jakou zápletku vlastně bude rozvíjet v dalších třech dílech. Však kdyby série skončila jako trilogie, skončila by se ctí jako to, co najdeme na vrcholu žánru tzv. fantasy pro mládež. A tak se stalo čekání na čtvrtý díl takřka mučením. Postihne Mortal Instruments podobný osud jako jiné série, kdy poslední díly jsou sice řemeslně na špici, ale kdyby nevznikly, nikdo by se neurazil?

Ke konečné odpovědi mi naneštěstí čtvrtý díl neposkytuje dost materiálu. Po jeho přečtení jsem si nemohla nevzpomenout na šestý díl série o Harrym Potterovi, kde jsme se sice dozvěděli, jak se autorka orientuje ve světě adolescentů, ale jinak už vlastně nevím, o čem to množství stránek vlastně vyprávělo. Město padlých andělů, což je název čtvrtého dílu, je na tom podobně. Když se neřeší vztah Clary a Jace, tak se řeší, kdo jiný s kým, kde, jak dlouho a za kolik. To, co mi v úvodu série připadalo jako roztomilá linie doprovázející zápletku, se najednou stalo tím hlavním, co by mělo hrdiny zajímat a všechno ostatní se děje jen tak mimochodem. Proč se vlastně obtěžovat nějakým příběhem, když by hrdinové raději seděli a mluvili o svých pocitech? On to asi čtenář tak nějak očekává, no tak jo, tak tedy jdeme, ale ten rozhovor dokončíme, až to zfoukneme. Ano, přiznávám se, že čtvrtý díl mě skutečně zklamal, ale zřejmě to bylo proto, jak mě první tři knihy nadchly. Pokud tedy nejste tak nadšení jako já, bude se vám i Město padlých andělů číst dobře, protože Cassandra svoje řemeslo skutečně umí, o tom není debat.

No a mně nezbývá než doufat, že stejně jako Mortal Instruments 4 připomínají Harryho Pottera 6, tak budou další díly stejně akční a plné napětí jako závěr potterovské série. Vždyť lovci stínů si zaslouží závěr s plnou parádou, a ne takový, po němž si čtenář řekne: „Zaplať pánbůh!“. Už teď napjatě čekám, jestli jim ten „peckový“ odchod autorka dopřála.

CLAREOVÁ, Cassandra. Nástroje smrti 3: Město ze skla. 1. vyd. Praha: Knižní klub, 2013. 480 s. ISBN 978-80-242-3986-6.
CLAREOVÁ, Cassandra. Nástroje smrti 4: Město padlých andělů. 1. vyd. Praha: Knižní klub, 2014. 384 s. ISBN 978-80-242-4229-3.